Ruský lékař Konoval: Ukrajina odhalila mučitele svých zajatců v ruské kolonii. Trhal jim nehty a znásilňoval je

Vjačeslav Čerdancev, osmačtyřicetiletý pracovník Mediko-sanitární jednotky č. 33 obsluhující Trestní kolonii č. 7 v ruském Pakinu, dostal od zajatců přezdívku „Konoval“, v ruštině hanlivé označení pro nešikovného, takřka „zvěrolékařského“ doktora. Jiní mu říkali „Doktor smrt“ nebo „Doktor hnis“. Přezdívka „Konoval“ ale zůstala nejčastější, protože přesně vystihovala, co se v ošetřovně kolonie dělo: místo léčby přicházelo ponižování, místo anestezie bolest a místo lékařské etiky sexualizované násilí. Investigativci z ukrajinského projektu Schemes a mezinárodní sítě OCCRP ho odhalili na základě výpovědí téměř padesáti navrácených zajatců, křížového prověřování databází zaměstnanců a starých fotografií nalezených přes rodinu i ruskou sociální platformu. 10. července 2026 mu Ukrajina oznámila podezření z válečných zločinů v nepřítomnosti.

Jak novináři spojili přezdívku s konkrétním mužem

Cesta k identifikaci začala u lidí, kteří se z Pakina vrátili v rámci výměn zajatců. Novináři se pokusili oslovit přibližně devadesát bývalých vězňů, podrobné rozhovory nakonec vedli s téměř padesáti z nich. Z výpovědí vytěžili křestní jméno Vjačeslav, přibližný věk, postavu a charakteristické rysy. Přes databázi KibOrg získali seznam asi 1 150 současných a bývalých zaměstnanců Medické jednotky č. 33, mezi nimiž figurovali čtyři Vjačeslavové. Křížením detailů (fyzický popis, délka služby, pracovní zařazení) dospěli k jedinému jménu: Čerdancev. V kolonii působil nejméně od roku 2015.

Přes třicet bývalých zajatců při konfrontaci s fotografií řeklo, že jde o „podobného“ muže. Asi tucet ho poznal s jistotou. Ukrajinští vyšetřovatelé následně získali další rozpoznání od nově navrácených zajatců, čímž se identifikace zpevnila natolik, že mohla přejít do právní roviny.

Medpunkt jako mučírna

Výpovědi bývalých zajatců vykreslují obraz, v němž lékařská role nefungovala jako ochrana, ale jako další vrstva kontroly a ponížení. Čerdancev rozhodoval o přístupu k léčbě, a podle svědectví ji systematicky odpíral. Neřešil ani snadno léčitelné stavy jako svrab, který se podle výpovědí vědomě šířil mezi celami.

Konkrétní popsané metody zahrnují:

• Nucená nahota při „lékařských prohlídkách“ spojená s osaháváním a sexualizovaným ponižováním.
• Vyhrožování znásilněním, nucení dotýkat se intimních částí těl a imitovat sexuální akty.
• Případ, kdy byl zajatec po odmítnutí nucen usednout na nohu židle.
• Stržení nehtové ploténky bez anestezie v prostředí medpunktu; bývalý zajatec Davyd Pradčenko, převezený do kolonie v říjnu 2022, vypověděl, že mu ji strhl zdravotnický personál za přítomnosti vězeňského lékaře.
• Elektrické šoky, bastonáda po ploskách nohou, nucené plazení „jako tuleň“.
• Natáčení propagandistických videí se zajatci.

Spolu s Čerdancevem byl identifikován i Jaroslav Kirilov, odsouzený vězeň, který v kolonii fungoval jako takzvaný „dňuvalnyj“, dozorčí s neobvykle širokými pravomocemi. Mohl otevírat cely, vyvádět zajatce a eskortovat je. Za tuto práci pobíral odměnu a podle svědectví sám navrhoval další způsoby šikany. Tento model má v ruském vězeňském systému hluboké kořeny. Organizace Human Rights Watch už v roce 1999 popsala takzvané „press-hut“, cely, kde privilegovaní vězni lámou ostatní k výpovědi za odměnu od správy. Amnesty International ve starší zprávě o mučení v Rusku popsala „press-kameru“ jako přímé pokračování gulagového modelu. Kirilov do tohoto vzorce zapadá téměř dokonale.

Pakino není výjimka, je součástí systému

Kolonie č. 7 v Pakinu není okrajové zařízení s několika desítkami obětí. Podle dat, která novináři získali od ukrajinských orgánů, tudy za dobu plnohodnotné invaze mohlo projít až 800 zajatců. Ke 20. květnu 2026 ukrajinská strana evidovala návrat 259 vojáků a tří civilistů. Dva ukrajinští zajatci jsou v souvislosti s Pakinem evidováni jako mrtví; u jednoho z nich, Pavla Polového, spoluvězni popisují, že po dlouhodobém odmítání pomoci spáchal v květnu 2023 sebevraždu.

A nejde jen o Pakino. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) v říjnu 2024 uvedl, že ze 174 interviewovaných ukrajinských zajatců jich 169 popsalo mučení nebo těžké špatné zacházení. Celých 68 % uvedlo sexuální násilí. Expertní mise ODIHR při OBSE v září 2025 dospěla k závěru, že mučení ukrajinských válečných zajatců je v ruském systému rozšířené a systematické. Pakino se od ostatních zařízení odlišuje především mírou sexualizovaného násilí, aktivní rolí lékaře při ponižujících „prohlídkách“ a zapojením vězně-pomocníka do každodenní brutality.

Čerdancev a Kirilov přitom nejsou prvními veřejně pojmenovanými články pakinského aparátu. Už v roce 2025 Ukrajina řešila dva další pracovníky kolonie, Alexeje Chaveckého a Grigorije Švecova. Červencová identifikace tak představuje další vrstvu rozkrývaného mechanismu, nikoli izolovaný objev.

Spravedlnost na dosah, a přece daleko

10. července 2026 Ukrajina oznámila Čerdancevovi i Kirilovovi podezření z válečných zločinů v nepřítomnosti. Krátkodobě je největší překážkou skutečnost, že se oba s největší pravděpodobností nacházejí v Rusku, které své občany nevydává. Pokud by ale Čerdancev vycestoval do státu spolupracujícího s Mezinárodním trestním soudem, právní riziko prudce roste; Římský statut ukládá smluvním státům povinnost spolupracovat na zatčení a předání hledaných osob.

Reálnější nejbližší cestou zůstává ukrajinské stíhání v nepřítomnosti, budování důkazního spisu a omezení cestovního prostoru prostřednictvím sankcí. Evropská infrastruktura pro boj s beztrestností přitom roste: společný vyšetřovací tým JIT koordinovaný Eurojustem pracuje na klíčových mezinárodních zločinech na Ukrajině, Rada EU posiluje mechanismy odpovědnosti a ukrajinský státní portál warcrimes.gov.ua shromažďuje důkazy využitelné u domácích soudů, ICC i budoucího zvláštního tribunálu. Česká republika se do tohoto úsilí zapojuje finančně i expertně, vysláním státní zástupkyně a policejních expertů k vyšetřování válečných zločinů a účastí v přípravné skupině ke zvláštnímu tribunálu pro zločin agrese.

Identifikace „Konovala“ není jen mediální akt. Je to vstup konkrétního jména, konkrétní tváře a konkrétních skutků do důkazního ekosystému, který jednou, až se změní politické podmínky nebo až Čerdancev udělá chybu a překročí hranice, může vést k zatčení. Válka na Ukrajině trvá déle než čtyři roky a s každou výměnou zajatců přibývají svědectví, jména a důkazy. Beztrestnost má v tomto případě expirační dobu.