Ruský tank s „chytrou ochranou“ Arena-M byl poprvé na frontě. „Ničí protitankové střely dříve, než přiletí,“ chlubí se Rusové

Dvanáct odpalovacích šachet rozmístěných po obvodu věže, radar s vysokou odolností proti rušení a palubní počítač, který za zlomek sekundy spočítá trajektorii přilétající střely a odpálí proti ní ochranný prostředek letící rychlostí až 1 200 metrů za sekundu. Tak vypadá Arena-M na papíře, a právě takto ji popisují ruské státní agentury RIA Novosti i průmyslový holding Vysočotnyje komplexy spadající pod Rostech. Podle ruských zdrojů se tanky T-72B3A osazené tímto systémem poprvé objevily na frontě, údajně na novopavlivském či dněpropetrovském směru. Nezávislé potvrzení přesného místa nasazení ale chybí. A hlavně: mezi prvním slibem a skutečným příjezdem na bojiště uplynuly roky, během nichž se charakter války zásadně proměnil.

Co Arena-M skutečně dělá, a co ne

Princip je jednoduchý. Radar neustále skenuje okolí tanku. Jakmile detekuje přilétající protitankovou řízenou střelu nebo granát z RPG, palubní výpočet určí směr a odpálí ochrannou munici, která cíl zničí směrovaným polem střepin ve vzdálenosti zhruba 20 až 50 metrů od pancíře. Patent k verzi pro T-72B3 popisuje dvanáct šachet s korekcí po azimutu a možnost odpálit dva ochranné prostředky na jeden cíl.

Zní to působivě. Jenže systém byl navržený primárně proti klasickým protitankovým hrozbám, střelám přilétajícím víceméně horizontálně. Ruský patent RU2784092C1, publikovaný v listopadu 2022, výslovně konstatuje, že stávající systémy aktivní ochrany včetně Areny, Drozdu i Afganitu „vyžadují zvýšení efektivity proti útokům z horní polosféry a proti bezpilotním prostředkům“. Jinými slovy: samo Rusko na papíře přiznalo, že původní architektura na dnešní hrozby nestačí.

Dlouhá cesta z laboratoře na frontu

Původní Arena vznikla ještě v sovětské éře. Do výzbroje se ale nikdy nedostala. Modernizovaná Arena-M prošla předběžnými zkouškami, testy s trofejními západními protitankovými prostředky a řadou patentových kroků. Ještě v dubnu 2023 ruské zdroje psaly, že přijetí systému pro T-72B3 je „v závěrečné fázi“. V únoru 2025 zástupce Uralvagonzavodu na zbrojním veletrhu IDEX v Abú Zabí hovořil o sériovém osazování tanků T-72B3M a T-90M. A teprve počátkem roku 2026 se v reportáži státní televize Rossija-24 objevila zmínka o podrežimu „Antidron“, který má umožnit zachycení i FPV dronů, včetně těch řízených přes optické vlákno.

Časová osa mluví jasně. Mezi „máme demonstrátor“ a „máme kusy pro frontu“ uběhly roky. Přesný počet osazených tanků Rusko nezveřejnilo. Podle dostupných indicií jde spíše o omezený počet prioritně vybavených strojů než o plošné přezbrojení tisíců T-72 v aktivní službě.

Drony: hlavní problém, na který Arena-M původně neměla odpověď

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, se proměnila v konflikt definovaný levnými FPV drony. Ty útočí z libovolného směru: shora na věž, na záď, na boky, na motorový prostor. Přesně tam, kde je pancíř nejslabší a kde klasický systém aktivní ochrany orientovaný na horizontální hrozby nemusí stačit.

Rusko tvrdí, že antidronový režim problém řeší. Jenže nezávisle ověřený důkaz úspěšného sestřelení FPV dronu systémem Arena-M v boji veřejně neexistuje. A samotný fakt, že antidronová schopnost byla dopracována softwarově až dodatečně, naznačuje, že nejde o nativní vlastnost systému, ale o reakci na realitu bojiště.

Pro srovnání: izraelský Trophy od firmy Rafael deklaruje bojově prověřenou ochranu v plném azimutu 360°, rozsáhlé krytí ve výšce včetně obrany proti útokům shora a proti bezpilotním prostředkům, a navíc klade důraz na minimální riziko pro doprovodnou pěchotu. Elbit Iron Fist kombinuje radar s optikou a rovněž zdůrazňuje nízké vedlejší účinky. Arena-M oproti tomu pracuje se směrovaným polem střepin, což v blízkosti vlastní pěchoty představuje reálné nebezpečí. Právě bezpečnost pro okolní vojáky je téma, které ruská komunikace prakticky neřeší.

Co to znamená pro Ukrajinu a dodávky zbraní NATO

Pokud Arena-M skutečně funguje podle ruských tvrzení, může zvýšit šanci přežití tanku proti části přímo přilétajících protitankových střel. Ale právě proto existují zbraně jako švédsko-britský NLAW s dostřelem 20 až 800 metrů, který je konstruovaný pro takzvaný přeletový útok na střechu; přeletí nad tankem a zasáhne věž shora, tedy přesně tam, kde je pancíř nejtenčí a kde Arena-M podle vlastního ruského patentu potřebuje další vylepšení.

Taktická odpověď ukrajinské strany se dá odhadnout poměrně snadno: kombinace vrchních zásahů, vícesměrných útoků několika drony najednou a zásahů do sektorů, které systém aktivní ochrany nepokrývá. Ostatně ani západní tanky dodané Ukrajině si na dnešním bojišti nevedou bez úprav dobře; americké M1A1 SA musely být dodatečně dovybaveny reaktivním pancířem a antidronovými nástavbami, protože původně žádný systém aktivní ochrany neměly.

Arena-M je reálná technologie, nikoli výmysl. Ale prezentovat ji jako revoluci, která změní průběh války, je přesně ten typ tvrzení, které ruský průmysl a státní média potřebují pro domácí publikum i pro exportní marketing. Na bojišti, kde jeden FPV dron za pár tisíc korun dokáže zničit tank za desítky milionů, je jakýkoli jednotlivý obranný systém jen jednou vrstvou v nekonečném závodě mezi útokem a obranou. A v tomto závodě má Arena-M zatím víc slibů než důkazů.