Kremelský ekonom spočítal, kdy bude Ukrajina zcela vylidněna. Věří, že Rusko nekompromisně vyhraje

Čísla jsou reálná a pocházejí z oficiálních ukrajinských matrik. Proruský komentátor Nikita Komarov z nich ale vyrobil něco jiného: tezi o tom, že Ukrajina se nevyhnutelně vylidní a Rusko „nekompromisně vyhraje“ pouhou válkou opotřebením. Vzal pololetní saldo, protáhl ho rovnou čarou desítky let dopředu a na konci té čáry viděl nulu. Žádné návraty uprchlíků, žádný konec války, žádná změna porodnosti. Jen přímka mířící do prázdna. Podívali jsme se na to, co v jeho výpočtu sedí, a kde přesně končí demografie a začíná propaganda.

Co říkají čerstvá data

V červenci 2026 zveřejnilo ukrajinské ministerstvo spravedlnosti registrační data systému DRAČS za leden až červen. Analytický portál Opendatabot je zpracoval do přehledné tabulky a srovnal s předchozími roky. Výsledek je tvrdý:

• 73 292 narozených – meziroční pokles o 16 %, proti prvnímu pololetí 2021 zhruba poloviční počet.
• 259 853 zemřelých – přirozený úbytek 186 561 lidí za šest měsíců.
• Poměr 3,55 úmrtí na 1 narození – v roce 2021, dosud nejhorším pandemickém roce, to bylo 2,6 ku 1.

Absolutní přirozený úbytek je paradoxně nižší než v prvním pololetí 2021, kdy dosáhl 215 585. Jenže tehdy umíralo víc lidí na covid, zatímco rodilo se jich stále dvojnásobek oproti dnešku. Rok 2026 tedy neukazuje jen válečnou mortalitu, odhaluje kolaps porodnosti, který válka urychlila, ale nezpůsobila sama. Stárnutí populace, odliv mladých žen do zahraničí a odklad rodičovství dělají své.

Komarovův „výpočet“, a kde selhává

Nikita Komarov, proruský ekonomický komentátor pohybující se v prokremelském mediálním prostoru, vzal tato data a udělal to nejjednodušší, co mohl: přirozený úbytek 186 561 za pololetí zdvojnásobil na přibližně 373 tisíc ročně a vydělil jím odhadovaný počet obyvatel. Přesný letopočet „vylidnění“, který by Komarov veřejně uvedl, se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Dá se ale rekonstruovat, a právě v tom je poučné, jak absurdně taková přímka vypadá.

Záleží totiž zásadně na tom, jaký výchozí počet obyvatel zvolíte:

Rozptyl téměř třiceti let ukazuje první problém: nikdo přesně neví, kolik lidí na Ukrajině žije. Poslední sčítání proběhlo v roce 2001. Ministr sociální politiky Denys Uljutin v dubnu 2026 pro LB.ua odhadl 22 až 25 milionů na území pod kontrolou vlády, OECD pracuje s 33,4 milionu pro totéž území a 37,9 milionu pro celé mezinárodně uznané hranice. Bez nového sčítání je jakýkoli „přesný termín vylidnění“ číslo vytažené z klobouku.

Druhý problém je hlubší. Mechanická extrapolace předpokládá, že se absolutně nic nezmění: válka nikdy neskončí, žádný z milionů uprchlíků se nevrátí, porodnost dál klesá stejným tempem, věková struktura zůstane zmrazená. To není demografická projekce. To je politický argument převlečený za matematiku.

Propaganda, ne analýza

Komarovův rámec je součástí širšího prokremelského narativu o válce opotřebením. Nejde v něm o konkrétní datum vojenské kapitulace Kyjeva. Jde o představu, že Ukrajinu postupně vyčerpá kombinace úbytku obyvatel, ztráty pracovní síly, zmenšující se daňové základny a slabšího mobilizačního potenciálu, a že Rusku stačí vydržet.

Na telegramových kanálech, kde se Komarovovy analýzy šíří, se demografická čísla prezentují jako důkaz nevyhnutelnosti. Slovo „katastrofa“ padá opakovaně. Reálná data přitom nikdo nefalšuje, to ani není potřeba. Stačí je zbavit kontextu. Ignorovat, že v Česku žije kolem 400 tisíc Ukrajinců pod dočasnou ochranou, v Německu přes milion, v Polsku další statisíce. Ignorovat, že konec války by mohl spustit vlnu návratů. Ignorovat, že porodnost se v poválečných společnostech historicky zotavuje, byť pomalu.

Formální vazbu Komarova na kremelské struktury se v otevřených zdrojích nepodařilo doložit. Jeho výstupy ale konzistentně pracují s prokremelským rámcem, v němž je každý ukrajinský problém argumentem pro ruskou převahu. To není analýza, je to rétorika s kalkulačkou.

Skutečná krize za propagandou

Odmítnout Komarovovu interpretaci neznamená odmítnout problém. Ukrajinská demografická krize je reálná a hluboká. Náš součet přirozeného úbytku za první pololetí let 2022 až 2026 dává přes 862 tisíc lidí, a to jen z matričních záznamů, bez pohřešovaných. Ukrajinský ombudsman uvádí, že k prosinci 2025 bylo v registru pohřešovaných přes 80 tisíc osob, které do statistik úmrtí automaticky nevstupují.

Uljutin ve svém dubnovém rozhovoru popsal i ekonomickou stranu: 13 milionů unikátních příjemců sociálních dávek a 10,2 milionu příjemců penzí. Méně lidí v produktivním věku znamená menší zásobník pracovní síly, dražší obnovu infrastruktury, komplikovanější doplňování armády. OECD přímo spojuje tempo poválečné rekonstrukce s návratem vysídlených osob a velikostí pracovního trhu. Bez lidí se nedá stavět ani bránit.

Kde končí čísla a začíná válka o příběh

Komarov neobjevil nic, co by ukrajinští ministři nebo mezinárodní organizace netušili. Vzal veřejně dostupná data, odstranil z nich nejistotu a proměnné a vyrobil příběh o nevyhnutelnosti. Příběh, který má jediný účel: přesvědčit publikum, že Rusku stačí počkat.

Jenže demografie není osud. Je to pole, na kterém se dá pracovat, pokud válka skončí, pokud se část z milionů uprchlíků vrátí, pokud stát dokáže nabídnout podmínky pro rodiny. Nic z toho není jisté. Ale nic z toho není ani vyloučené. A právě tu nejistotu Komarovův „výpočet“ záměrně škrtá.