Ruský „HIMARS“ vydržel na frontě jenom chvíli, otestovat ho nestihli. Ukrajinci ho zničili hned při prvním nasazení u Dobropillji

Dne 22. července 2026 se ruské síly pokusily o průlom na dobropilském směru v Doněcké oblasti. Útok trval zhruba čtyři hodiny. Postupovaly od Novoekonomičného a Vozdvyženky směrem k vesnici Šachove, s podporou těžké techniky včetně raketometů. Mezi nimi byl i kus, který 1. sbor Národní gardy „Azov“ ve svém komunikátu z 25. července označil jako zničené Tornado-S. Jenže následná analýza zveřejněných záběrů ukázala něco zajímavějšího: zničený odpalovač nebyl klasické Tornado-S. Byl to Sarma, systém, který měl být budoucností ruské raketové palby.

Co je Sarma a proč se jí říká „ruský HIMARS“

Sarma je 300mm kolový raketomet na podvozku KamAZ, který nese šest odpalovacích vedení místo dvanácti u těžšího Tornada-S. Celý koncept stojí na jednoduché myšlence: menší, lehčí, rychlejší. Vystřelit a zmizet, než protivník stihne odpovědět protibaterijní palbou. Přesně to samé dělá americký M142 HIMARS, kolový nosič přesné raketové munice, který po salvě okamžitě mění pozici.

Přezdívka „ruský HIMARS“ ale nevznikla náhodou. Projekt Sarma navazuje na starší koncepci Kama z let 2007–2009, která podle analytického textu bmpd dokonce počítala s kontejnerovým řešením po vzoru amerického systému. Od toho Rusko nakonec ustoupilo, ale základní role zůstala stejná: mobilní nosič přesnějších raket pro údery do hloubky. Technicky totožná s HIMARS není, používá jiný kaliber, jinou munici, jiný podvozek. Sdílí ale filozofii nasazení.

Čtyři hodiny, které Sarma nepřežila

Průběh útoku u Šachoveho popisuje komunikát Azovu poměrně podrobně. Ruské síly nasadily jednotky ze dvou armád a tankové divize. Ukrajinská obrana reagovala vrstvením: minové překážky, poškozené mosty, dělostřelectvo, vlastní raketomety a útočné drony. Útok byl odražen.

V rámci téže operace Azov zveřejnil videozáběry zásahu raketometu. Brigáda sama mluvila o Tornadu-S. Identifikaci jako Sarmu přinesla až následná analýza videa, podle syntézy United24 Media šlo o zásah dronem s pevnými křídly. Šest vedení místo dvanácti, odlišná silueta odpalovače, to jsou znaky, které analytici použili k rozlišení.

Pro přesnost: nejde o stoprocentně potvrzený fakt, ale o nejpravděpodobnější identifikaci na základě dostupných záběrů. Azov sám Sarmu nejmenoval. Vizuální shoda je ale podle analytiků jednoznačná.

Nestihli otestovat? Přesněji: nedokončili první ostrý test

Tady je potřeba být přesný. Ruská státní média už 7. února 2026 informovala, že série raketometů Sarma byla dodána vojsku a prochází takzvanou „aprobací“ v zóně speciální vojenské operace. Citován byl Bekchan Ozdojev z Rostechu. Systém tedy na frontě formálně byl už měsíce před červencovým útokem.

Jenže „aprobace“ v ruském vojenském žargonu znamená ověřování v polních podmínkách, nikoliv nutně ostré bojové nasazení proti aktivní obraně. A právě to je klíčový rozdíl. První veřejně doložená akce, při které Sarma skutečně střílela v rámci koordinovaného útoku, skončila jejím zničením. Nedokončila ani jeden útočný cyklus. Ruský systém, který měl prokázat svou hodnotu v boji, shořel dřív, než mohl vytvořit jakoukoli bojovou reputaci.

Podle nás je to podstatnější než otázka, zda Sarma předtím někde v zázemí odpálila pár zkušebních raket. Důležité je, co se stalo, když přišla řada na skutečný boj.

Ztráta jednoho kusu, ale z malé série

Podle uniklých nákupních dokumentů, které cituje bmpd, Rusko objednalo minimálně dvanáct odpalovacích vozidel Sarma a dvanáct transportně-nabíjecích vozidel. Skutečný kontrakt mohl být vyšší, ale z otevřených zdrojů to nelze potvrdit. Ruská státní média v únoru mluvila o dodané „partii“ kusů, kolik přesně jich bylo vyrobeno, nikdo veřejně nedoložil.

Pokud pracujeme s minimálně doloženou objednávkou, ztráta jednoho odpalovače představuje nejméně 8,3 % celé flotily. To není kolaps programu. Ale pro systém, který ještě ani nezačal masové nasazení, je to citelná rána, nejen materiální, ale především reputační. Sarma měla být odpovědí na problém, který ruská armáda řeší od začátku války: americké HIMARS jsou pro ni obtížně zasažitelné právě díky mobilitě a rychlým přesunům po palbě. Ruská odpověď na tento koncept nepřežila první pokus.

Co to říká o moderním bojišti

Zničení Sarmy není jen další položka v seznamu ruských ztrát. Je to ilustrace hlubšího problému: v prostředí přesyceném drony a průzkumnými prostředky nemá žádný systém garantované přežití jen díky tomu, že je nový a mobilní. Ukrajinská obrana u Šachoveho fungovala jako vrstvený celek: miny, dělostřelectvo, raketomety, drony. V takovém systému i vzácný prototyp shoří stejně rychle jako sériový kus.

Pro srovnání: Česká republika dodala Ukrajině raketomety RM-70 Vampire, tedy 122mm čtyřicetihlavňové systémy s dostřelem kolem 20 km. To je úplně jiná kategorie než Sarma nebo HIMARS, které míří na přesné údery do větší hloubky. Ale i české raketomety plní svou roli v té samé vrstvené obraně, která u Šachoveho fungovala.

Sarma možná jednou prokáže svou hodnotu. Možná Rusko upraví taktiku nasazení, posílí maskování, přidá ochranu proti dronům. Ale první veřejně doložená kapitola jejího příběhu skončila zábleskem na záběrech z ukrajinského dronu, a to je obraz, který se z vojenské reputace systému maže těžko.