Rusko bude střelnice pro nové francouzské rakety Thundart s dosahem 500 km. Bude velmi překvapené, co umí

Když se na letošním veletrhu Eurosatory zvedl závěs nad vítězem programu FLP-T, tedy francouzského nástupce zastaralých raketometů LRU, mnozí analytici zvedli obočí. Ne kvůli samotnému výběru, konsorcium MBDA a Safran bylo favoritem, ale kvůli tomu, co za tímto systémem stojí. THUNDART není jen nová raketa. Je to první čistě evropský pokus postavit hlubokou pozemní palbu, která má jednou konkurovat americkému HIMARS i ruskému Iskanderu, a to bez jediné americké součástky podléhající exportním omezením. A podle neověřených, ale v obranných kruzích intenzivně diskutovaných informací se jeho prototypy mohou dostat na Ukrajinu dřív, než systém vstoupí do služby ve francouzské armádě.

Co THUNDART skutečně umí, a co teprve bude

Základní parametry potvrzené oficiální produktovou stránkou Safranu vypadají takto: odpalovač na kolové platformě nese dva kontejnery po čtyřech střelách, tedy osm připravených efektorů. Vozidlo dosahuje rychlosti až 90 km/h s dojezdem kolem 600 km, což mu umožňuje taktiku „vystřel a zmiz“, tedy vystřelit a okamžitě zmizet dřív, než protivník stihne odpovědět protibateriovou palbou. Systém je integrován do francouzského velitelského systému ATLAS a zvládá autonomní nakládání i vykládání munice.

Klíčové je ale rozlišení dvou etap. Potvrzená první schopnost, kterou Francie v létě 2026 představila, míří na dosah do 150 km. Teprve druhý inkrement programu FLP-T má překročit hranici 500 km. Podle parlamentní zprávy francouzského Národního shromáždění plán počítá se 13 systémy do roku 2030 a 26 do roku 2035, přičemž samotné ozbrojené síly odhadují potřebu až 48 odpalovačů. Hranice 500 km tedy není dnešek, je to programový horizont. Ale horizont, který mění strategickou rovnici.

Proč se mluví o Ukrajině jako zkušebním bojišti

Dne 23. 7. 2026 se na sociální síti X objevilo tvrzení účtu French Aid to Europe, podle kterého by prototypy THUNDARTU mohly být testovány přímo na Ukrajině v reálných bojových podmínkách. Francouzské ministerstvo obrany, agentura DGA, MBDA ani Safran tuto informaci dosud nepotvrdily. Přesto tvrzení nelze odbýt mávnutím ruky, protože zapadá do již existující infrastruktury.

Ukrajinská platforma Brave1 v červnu 2026 oznámila program BRAVE FRANCE, společný francouzsko-ukrajinský grantový rámec, jehož první výzva k návrhům má přijít v září 2026. Součástí je i program Test in Ukraine, který zahraničním výrobcům nabízí něco, co žádný polygon na světě nedokáže: skutečné prostředí masivního elektronického rušení, dronového průzkumu, protibateriové palby a logistického stresu. Brave1 sama Ukrajinu prezentuje jako místo „nejrychlejší bojové validace na světě“. Pokud by THUNDART do tohoto rámce vstoupil, ruské síly, jejich velitelské uzly, logistické překladiště a protivzdušná obrana by se staly praktickým protivníkem, na němž se ověří vše, od přesnosti přes odolnost vůči rušení až po přežitelnost celého systému.

Čím chce THUNDART překvapit, a proč to není jen marketing

Naváděcí systém THUNDARTU vychází z osvědčené francouzské řízené pumy AASM Hammer, kterou Safran dodává pro letouny Rafale. Jádrem je inerciální navigace doplněná satelitním navedením. Zásadní rozdíl oproti čistě satelitně závislým systémům spočívá v tom, že po ztrátě nebo degradaci signálu GNSS (a Rusko v elektronickém boji exceluje) střela dál drží trajektorii přes inerciální složku. První ostrý odpal proběhl 14. 4. 2026 a potvrdil funkčnost pohonu od firmy Roxel i naváděcího kitu.

Pro srovnání: americký HIMARS, který na Ukrajině slouží už více než čtyři roky a prokázal svou hodnotu nesčetněkrát, nese jeden kontejner se šesti raketami. THUNDART nabízí osm připravených střel. HIMARS má ale obrovský náskok v bojové zralosti, zásobách munice a zavedené logistice. Na druhé straně barikády stojí ruský Iskander-M s dosahem 400 až 500 km a hlavicí o hmotnosti 480 až 700 kg, systém, kterým Rusko od začátku plnohodnotné invaze v únoru 2022 zasypává ukrajinská města i vojenskou infrastrukturu. Teprve druhý inkrement THUNDARTU nad 500 km by Francii a její spojence posunul do stejné hloubkové kategorie. A to je moment, kdy se strategická rovnice skutečně mění: Rusko by poprvé čelilo evropskému pozemnímu systému schopnému ohrozit jeho operační týl ve srovnatelné hloubce.

Suverenita jako zbraň sama o sobě

THUNDART je konstrukčně i průmyslově čistě francouzský. Žádné americké komponenty podléhající režimu ITAR, žádná exportní omezení ze strany Washingtonu. Pro Francii to znamená plnou kontrolu nad tím, komu systém prodá, jak ho upraví a kdy ho nasadí. V éře, kdy se evropské armády opakovaně přesvědčují o křehkosti dodavatelských řetězců závislých na americké politické vůli, je tohle argument, který rezonuje daleko za hranicemi Francie. Pro evropské spojence včetně České republiky představuje THUNDART teoreticky zajímavou alternativu, i když žádný konkrétní akviziční zájem z Prahy veřejně potvrzen nebyl.

Válka na Ukrajině trvá už déle než čtyři roky a jednu z jejích nejdůležitějších lekcí lze shrnout jednou větou: kdo nemá vlastní hlubokou palbu, je odkázán na cizí milost. Francie si to zjevně uvědomila. A pokud se neověřené zprávy o ukrajinském testu jednou potvrdí, nepůjde jen o pomoc Kyjevu. Půjde o to, že Evropa poprvé ověří vlastní úderný systém přímo proti ruskému způsobu vedení války, proti jeho rušičkám, jeho protivzdušné obraně, jeho logistice. Pro Moskvu by to znamenalo nepříjemnou novinku: tentokrát by nebyla jen tím, kdo střílí do hloubky. Byla by tím, na koho se střílí.