„Nemáme čím bojovat.“ Americký důstojník prozradil, že zásoby raket dojdou dříve, než válka s Íránem skončí

Koncem července 2026 deník The Washington Post zveřejnil sérii článků opřených o anonymní americké činitele, kteří popisují situaci zásadně se rozcházející s veřejným uklidňováním Pentagonu. Jeden z nich shrnul problém jednou větou: rozšíření amerických operací naráží na tenčící se zásoby protivzdušných a dalekodosahových střel, na poškozené základny a na nemožnost rychle přesunout další jednotky a letouny do regionu. Nejde o to, že by americké sklady byly prázdné. Jde o to, že každá další salva Tomahawků, každý odpálený Patriot a každý interceptor THAAD zmenšuje rezervu, kterou Spojené státy potřebují pro odstrašení Číny, pro obranu Evropy a pro dodávky Ukrajině. Válka s Íránem, která začala koncem února 2026, trvá pátý měsíc, a matematika přestává vycházet.

Veřejná a neveřejná verze téhož Pentagonu

Generál Dan Caine ještě v březnu 2026 před kamerami prohlásil, že Spojené státy mají „dostatečnou munici pro aktuální úkol“. Jenže tentýž měsíc The Washington Post popsal, že americká armáda od začátku konfliktu vystřílela stovky špičkových střel, Patriotů PAC-3 MSE, interceptorů THAAD a řízených střel Tomahawk. Soukromě úředníci přiznávali, že zásoby jsou tak tenké, že delší kampaň proti Íránu by nenechala téměř žádnou rezervu pro jiná válčiště.

Ministr obrany Pete Hegseth pak v dubnu při slyšení v Senátu připustil, že doplnění spotřebované munice potrvá „měsíce a roky“, podle typu zbraně. Senátor Mark Kelly ho konfrontoval s konkrétními čísly spotřeby a výrobních kapacit. Odpovědi nebyly uklidňující.

Rozpor mezi oběma verzemi je přitom logický. Veřejná linka slouží k odstrašení protivníka, neveřejná k přesvědčení Kongresu, aby uvolnil peníze. A peněz je třeba hodně.

Raketová matematika, která nevychází

Dne 24. června 2026 poslal Bílý dům dopis předsedovi Sněmovny reprezentantů Miku Johnsonovi s žádostí o mimořádných 87,6 miliardy dolarů, tedy přes dva biliony korun. Z toho 67,1 miliardy směřuje na ministerstvo obrany a 21 miliard výhradně na munici. Pentagon mezitím přesouvá peníze z výcviku a údržby, aby pokryl akutní potřeby, což znamená, že se zadlužuje vůči vlastní budoucí bojeschopnosti.

Analytici z washingtonského think-tanku CSIS spočítali, jak dlouho bude trvat návrat na předválečnou úroveň zásob po pouhých 39 dnech intenzivní kampaně:

• Tomahawk – tři roky a více. Průměrný roční nákup za poslední dekádu činil pouhých 86 kusů. Výrobce RTX teprve v únoru 2026 podepsal rámcovou dohodu na zvýšení kapacity nad tisíc střel ročně, ale první velké dodávky dorazí nejdříve v letech 2029–2030.
• THAAD interceptory – rovněž tři roky a více. Výrobní linka Lockheed Martin se teprve rozjíždí.
• Patriot PAC-3 MSE – podobný horizont. Americká armáda v dubnu 2026 oznámila akceleraci výroby, ale nové střely nepřijdou ze dne na den.
• JASSM – nejrychlejší obnova, v řádu měsíců až zhruba roku, díky existující výrobní kapacitě.

Tomahawk, symbol americké projekce síly, je podzvuková řízená střela s doletem kolem 1 600 km a bojovou hlavicí o hmotnosti přibližně 450 kg. Jedna střela stojí zhruba dva miliony dolarů. Pro srovnání: po invazi do Iráku v roce 2003 americké námořnictvo vystřílelo téměř 800 Tomahawků a podle zprávy vládního kontrolního úřadu GAO trvalo doplnění zásob až do let 2005–2006. Po operaci v Libyi v roce 2011 se 221 vystřílených kusů doplňovalo přes kontrakt podepsaný až v červnu 2012. Tentokrát je spotřeba vyšší a výchozí stav skladů horší.

Hormuz, ropa a česká pumpa

Válka s Íránem není jen o raketách. Hormuzský průliv, kterým před konfliktem proudilo asi 20 % světové ropy, se stal epicentrem červencové reeskalace. Příměří podepsané 17. června se rozpadlo do tří týdnů, podle americké strany kvůli „nekontrolované jednotce“ v Íránských revolučních gardách, podle Teheránu kvůli americkým podmínkám tranzitu.

Důsledky pocítili řidiči po obou stranách Atlantiku. V USA průměrná cena benzínu ke konci července vyšplhala na 4,11 dolaru za galon (3,785 litru), tedy zhruba 29 korun za litr. V Česku průměrná cena benzínu podle CCS vzrostla z 33,25 koruny za litr v lednu na 38,22 koruny v červnu 2026, a ministerstvo financí k 1. červenci vyhlásilo maximální ceny pohonných hmot. Ropa Brent se v červenci vyšplhala nad 100 dolarů za barel, než klesla k 96 dolarům poté, co Donald Trump naznačil návrat k diplomacii.

Zpravodajské odhady citované The Washington Post přitom uvádějí, že Írán by americkou námořní blokádu mohl ekonomicky přežít nejméně tři až čtyři měsíce. Každý další měsíc zavřeného nebo omezeného Hormuzu znamená vyšší pojistné, dražší přepravu a nervóznější trhy.

Válka bez konce a bez komfortní zásoby

Americká zpravodajská komunita podle červencových úniků nečeká, že další údery Írán rychle zlomí. Analytik Jonathan Panikoff popsal pravděpodobnější scénář: opakovaná vzplanutí, období klidu, nové vlny bojů. Žádné čisté vítězství, žádná rychlá kapitulace. Trump sám 24. července osciloval mezi „tvrdší vojenskou dávkou“ a návratem k jednacímu stolu.

Podle průzkumu Washington Post a Ipsos z července 2026 považuje válku za „hodnou boje“ pouhých 28 % Američanů. Zbylých 68 % říká, že ne. Každý dolar utracený za Tomahawk nad Íránem je dolar, který neletí na Ukrajinu a nestojí v Tichomoří proti Číně.

A právě tady se problém stává i evropským. Generální tajemník NATO Mark Rutte v červenci uvedl, že mechanismus PURL dodává zhruba 75 % všech střel pro ukrajinské baterie Patriot. Česká republika sice Patriot ani THAAD neprovozuje, armáda sází u vyšší vrstvy protivzdušné obrany na izraelský systém SPYDER, ale je součástí aliančního deštníku, který stojí a padá s americkými zásobami. Když Pentagon přesouvá interceptory na Blízký východ, ztenčuje se ochranná vrstva nad celou Evropou.

Historická lekce, kterou Washington ignoroval

Problém není nový. Po každém konfliktu (Irák 1991, Irák 2003, Libye 2011) americký Kongres řešil totéž: jak rychle doplnit vystřílené přesné zbraně. Pokaždé to trvalo roky. A pokaždé se po skončení akutní fáze rozpočty vrátily k mírovému tempu nákupů. Výsledkem je průmyslová základna dimenzovaná na desítky střel ročně, ne na stovky měsíčně.

Všechny velmoci narážejí u přesné munice na průmyslové limity. Rusko to bolestně poznalo na Ukrajině, kde po více než čtyřech letech války sahá po severokorejských granátech a íránských dronech. U Číny veřejná data chybí, ale samotný fakt, že americké velení označuje vyčerpávání zásob jako hrozbu pro odstrašení v Indo-Pacifiku, vypovídá dost.

Celkové náklady americké kampaně proti Íránu dosáhly podle odhadu Bílého domu nejméně 30 miliard dolarů, přes 720 miliard korun, a nezahrnují obnovu poškozených základen. Spojené státy mají stále čím vést současnou omezenou kampaň. Nemají ale komfortní zásobu pro dlouhou válku a současné odstrašení ve více regionech najednou. A právě to měl na mysli anonymní činitel, jehož slova otiskl Washington Post: ne prázdný sklad, ale sklad, ze kterého už nelze brát bez bolestivých kompromisů.