Francouzi chtějí chránit tanky před ruskými drony kouřovou clonou. Neničí je, jen je na chvíli „oslepí“ a doufají v nejlepší

Myšlenka zní jednoduše: pokud nedokážete dron sestřelit, seberte mu aspoň obraz cíle. Přesně na tom staví S-KAPS Counter Drone, společný produkt firem Lacroix, Bertin Technologies a MC2 Technologies. Všechny tři jsou francouzské, celý systém výrobci prezentují jako stoprocentně domácí řešení. Na pařížském veletrhu Eurosatory, kde byl v červnu 2026 oficiálně představen, vzbudil pozornost i skepsi zároveň. Není divu, v době, kdy FPV drony na Ukrajině denně ničí obrněnce za miliony, nabízet „kouřovou clonu“ jako odpověď vyžaduje vysvětlení.

Jak to funguje: ne kouř, ale vícespektrální maskování

Označení „kouřová clona“ je zjednodušení, které systému trochu křivdí. S-KAPS Counter Drone pracuje s municí rodiny Galix, kterou Lacroix vyvíjí už desítky let. Nejde o klasický dýmový granát, ale o aerosolovou směs navrženou tak, aby blokovala viditelné světlo, infračervené záření i milimetrové vlny. Cílem je přerušit elektrooptický kontakt mezi dronem a vozidlem, v praxi to znamená, že operátor FPV dronu nebo automatický naváděcí systém ztratí obraz cíle v rozhodujícím okamžiku terminální fáze útoku.

Detekci hrozby zajišťují dva čistě pasivní senzory. Modul HADDES od MC2 Technologies zachycuje rádiofrekvenční emise dronu, aniž by sám cokoliv vysílal, žádný radar, žádný signál, který by prozradil pozici vozidla. Druhý senzor, PeriSight Top Attack od Bertin Technologies, je pasivní infračervený detektor s 360° pokrytím horní hemisféry, navržený specificky proti útokům shora. Výrobce u něj uvádí shodu s vojenskými normami MIL-STD-810-G a STANAG 4370, což naznačuje, že nejde o pouhou veletržní maketu, ale o hardwarově zralý produkt.

Jakmile senzory identifikují přilétající hrozbu, řídicí jednotka spustí odpal maskovací munice Galix. Vozidlo se zahalí do aerosolu a dron, pokud je závislý na vizuálním nebo infračerveném navedení, přijde o cíl. Posádka mezitím dostane čas na manévr, změnu pozice nebo aktivaci dalších obranných vrstev.

Co výrobci neprozradili, a proč je to podstatné

Zní to elegantně. Problém je v tom, co ve veřejných materiálech chybí. Výrobci nepublikují, jak dlouho aerosolová clona vydrží. Neuvádějí reakční dobu od detekce po odpal. Nezmiňují, kolik granátů Galix jedna konfigurace nese ani jak rychle se doplňují v bojových podmínkách. A hlavně nikde neexistují veřejně dostupná data o úspěšnosti systému v reálném boji.

Francouzské konsorcium uvádí, že systém prošel demonstracemi pro francouzský zbrojní úřad DGA už v roce 2024, následovaly ukázky na cvičení Scorpion Days a demonstracích NATO v roce 2025. To potvrzuje, že S-KAPS Counter Drone není narychlo slepený exponát pro veletržní stánek. Zároveň ale demonstrace pro zadavatele a skutečný boj proti FPV dronům řízeným zkušeným operátorem na ukrajinské frontě jsou dvě zásadně odlišné věci.

Další otázka míří na autonomní drony. Modul HADDES zachytává rádiofrekvenční emise; pokud ale dron v závěrečné fázi letu nevysílá žádný signál a letí autonomně na základě inerciální navigace nebo strojového vidění, hlavní detekční výhoda HADDES odpadá. Bertin Technologies tvrdí, že PeriSight Top Attack si poradí i s drony naváděnými přes optické vlákno, které rovněž nevysílají RF signál. Veřejně dostupné zdroje ale toto tvrzení nijak kvantifikovaně nedokládají.

Proč „jen oslepit“ nemusí být málo

Na první pohled působí soft-kill přístup jako rezignace. Proč dron nezničit, když existují systémy, které to dokážou? Odpověď je pragmatičtější, než by se zdálo.

Izraelský Trophy od firmy Rafael je dnes asi nejznámější hard-kill systém aktivní ochrany. Radarově detekuje příchozí hrozbu a fyzicky ji ničí vlastní protimunicí. Aktuální materiály Rafaelu už uvádějí i schopnosti proti útokům shora a proti dronům. Britská armáda testuje Trophy pro své tanky Challenger 3. Jenže hard-kill systém aktivní ochrany má vlastní limity: aktivní radar prozrazuje pozici vozidla, zásoby protimunice jsou omezené a integrace na platformu je složitá a drahá.

Francouzský přístup jde opačnou cestou. Žádné vlastní vyzařování, žádná protimunice, která může dojít po několika zásazích. Místo toho diskrétnost a snaha koupit posádce sekundy. Na moderním bojišti, kde válka na Ukrajině trvá už více než čtyři roky a kde jediný FPV dron za pár tisíc korun dokáže zničit tank za desítky milionů, mohou i tři sekundy navíc znamenat rozdíl mezi životem a smrtí osádky.

Americká firma BAE Systems představila v květnu 2026 vlastní soft-kill systém ROOK pro americkou armádu, postavený na podobné logice: soft-kill šetří zásobu hard-kill protiopatření a doplňuje je. Nejde tedy o francouzskou excentricitu, ale o širší trend v NATO.

Vrstvená obrana: žádný systém nestačí sám

Americká studie „Small Drones, Big Problems“ publikovaná v červnu 2026 to říká bez obalu: narušení funkce dronu bez jeho fyzického zničení nefunguje jako samostatné řešení. Musí být integrováno, natrénováno a kombinováno s dalšími vrstvami. Plně autonomní drony mohou být tímto přístupem zasaženy méně spolehlivě.

Trend v NATO proto směřuje k vrstvení. Britové integrují hard-kill systém Trophy na Challengery 3. Nizozemsko modernizuje své kolové transportéry Boxer o dálkově ovládané zbraňové stanice se schopností boje proti dronům přímo na vozidle a zároveň pořizuje 22 mobilních protiletadlových systémů Skyranger 30 na pásovém podvozku pro ochranu celých brigád. Nikdo nesází na jednu kartu.

Česká armáda zatím veřejně akcentuje jinou cestu. Systém MANPACK G slouží k elektronickému rušení komerčních i improvizovaných dronů včetně FPV. Opavský 53. pluk předváděl elektromagnetickou eliminaci dronu a má dostat mobilní systémy elektronického boje ES-RA. Palubní aerosolový systém typu S-KAPS v českých akvizičních plánech veřejně nefiguruje, prioritou je elektronický boj a mobilní protidronová ochrana.

Co S-KAPS Counter Drone skutečně je, a co není

Nejpoctivější popis systému zní takto: je to francouzská odpověď na problém, který nemá jednoduché řešení. Několik sekund maskování, během kterých posádka může manévrovat a další obranné vrstvy mohou zasáhnout. Není to zázračný štít. Není to definitivní odpověď na FPV drony, barážující munici ani na budoucí autonomní roje. Je to jedna vrstva v systému, který jich potřebuje několik.

Výrobci to ostatně sami naznačují. Oficiální článek Eurosatory uvádí, že se „zvažují i další metody“. Francouzské konsorcium neprodává iluzi neprůstřelnosti. Prodává čas, pár vteřin, během kterých se aerosol rozptýlí, ale posádka už nemusí být tam, kam dron mířil.

Na bojišti, kde o přežití rozhodují zlomky sekund, to může být dost. Ale jen tehdy, když to není jediné, co tank chrání.