Čína ukázala světu „robotické vlky“. Váží 25 kg, unesou 150 kg a sami si hledají cestu; vojáky nepotřebují

Začátkem června 2026 se ve stepi Vnitřního Mongolska odehrála podívaná, která přitáhla pozornost vojenských analytiků od Washingtonu po Brusel. Během cvičení Steppe Partner 2026, na němž se sešlo přes 600 čínských a mongolských vojáků, čínská státní televize odvysílala záběry ozbrojených robotických platforem, které po boku dronů prováděly průzkum a palebnou podporu pěchoty. Komentátoři je označili jako „robotické vlky“, ne kvůli vzhledu, ale kvůli roli: pohybují se ve „smečce“ před vojáky, nesou senzory i zbraně a samy si hledají cestu terénem. Nejde o sci-fi. Jde o signál, že Čína dokáže levnou komerční robotiku rychle přetvořit v nástroj války.

Co přesně se ve stepi odehrálo

Cvičení Steppe Partner 2026 oficiálně začalo 30. května a podle mongolského ministerstva obrany bylo úspěšně zakončeno kolem 8. června. Tématem byly údery proti nelegálním ozbrojeným skupinám, scénář, který umožnil předvést celé spektrum prostředků od obrněné techniky přes drony až po pozemní roboty. Zpráva CGTN ze 7. června popisuje závěrečnou fázi s ostrou střelbou, v níž ozbrojení „robotičtí vlci“ spolupracovali s bezpilotními letouny při průzkumu a přímém útoku.

Důležitá poznámka: veřejně dostupné záběry neuvádějí přesné modelové označení každého robota. Platforma, která parametry odpovídá popisu z titulku, je Unitree AS2-W, kolopodový bezpilotní prostředek čínské firmy Unitree Robotics. Sama firma ho na svých stránkách stále prezentuje jako civilní produkt, přičemž upozorňuje, že část předváděných funkcí je ve fázi vývoje a testování. To ovšem neznamená, že by armáda nemohla civilní základ adaptovat. Právě v tom spočívá jádro čínské strategie.

Dvacet pět kilogramů, které unesou sto padesát, ale jen ve stoji

Čísla z titulku si zaslouží rozklíčování, protože marketingový údaj a bojová realita jsou dvě různé věci.

Podle oficiální produktové stránky Unitree váží AS2-W s baterií přibližně 25 kg. Maximální statická nosnost, tedy zatížení, které platforma unese, když stojí na místě, činí 150 kg. Jenže při skutečném pohybu terénem výrobce uvádí pochodový náklad kolem 16 kg s výdrží přes dvě hodiny a dojezdem asi 25 km. Rozdíl je propastný a vysvětluje ho fyzika: při chůzi se mění těžiště, klouby absorbují nárazy a motory musí neustále kompenzovat nerovnosti.

Další klíčové parametry:

• Typ pohybu: kolopodový hybrid, každá ze čtyř končetin končí kolem, což kombinuje rychlost kolového podvozku s omezenou schopností překonávat překážky jako nohavý robot
• Maximální rychlost: přes 6 m/s (zhruba 22 km/h)
• Překonávání překážek: výrobce uvádí 0,4 až 0,8 m, stoupání do 45°
• Pohon kloubů: 16 motorů s momentem asi 95 N·m a průmyslovými ložisky
• Senzory: průmyslový LiDAR o 64–128 liniích, kamera, volitelně GPS a 4G modul
• Palubní výpočetní výkon: AI modul s kapacitou 150 TOPS, dostatečný pro rozpoznávání překážek, lokalizaci a plánování pohybu přímo na palubě bez nutnosti odesílat data do cloudu

Pro srovnání: americký Boston Dynamics Spot váží s baterií 32,7 kg, unese 14 kg a dosahuje maximální rychlosti 1,6 m/s, tedy zhruba 5,8 km/h. Spot má vyspělejší softwarový ekosystém pro autonomní opakované mise, ale Boston Dynamics explicitně zakazuje vyzbrojování svých univerzálních robotů. Jiný americký systém, Ghost Robotics Vision 60, je přímo navržený pro vojenské účely: nese 10 kg, zvládá autonomní navigaci i bez GPS díky 3D lidarovému SLAMu a prošel testy amerického letectva. Ani jeden z nich ale nemá tak agresivní kombinaci rychlosti a deklarované nosnosti jako AS2-W.

Sami si hledají cestu, ale nevedou vlastní válku

Tvrzení, že roboty „nepotřebují vojáky“, vyžaduje přesné zarámování. AS2-W disponuje systémem ISS 3.0, který výrobce popisuje jako inteligentní sledovací platformu s centimetrovou polohovou přesností. Robot dokáže automaticky přizpůsobit chůzi schodům, štěrku i prudkým svahům, obcházet překážky a držet naplánovanou trasu nebo sledovat vybraný cíl. To všechno zvládá bez toho, aby ho voják fyzicky vedl krok za krokem.

Jenže autonomní pohyb není totéž co autonomní boj. Ve veřejně dostupných materiálech není doloženo, že by AS2-W sám vybíral a ničil cíle bez lidského zásahu. Americká směrnice DoD Directive 3000.09 z ledna 2023 výslovně vyžaduje „přiměřenou míru lidského úsudku při použití síly“, a i když Čína podobný veřejný dokument nemá, samotná Unitree dodává ke svému robotu dálkový ovladač. Realita je tedy spíš „robot před vojákem“ než „robot místo vojáka“: stroj nese riziko prvního vstupu do nebezpečného prostoru, senzory pro průzkum a případně zbraň pro palebnou podporu, ale rozhodnutí střílet zůstává, přinejmenším podle toho, co je veřejně známo, na člověku.

Západ nezaspává, ale hraje jinou hru

Bylo by chybou číst čínskou demonstraci jako důkaz technologické propasti. Alianční země disponují celou řadou pozemních bezpilotních systémů, jen je staví jinak a pro jiné role.

Estonský THeMIS od Milrem Robotics je modulární pásový nosič s užitečnou hmotností až 750 kg, nasazený ve dvaceti zemích včetně osmi členů NATO. Zvládá logistiku, evakuaci raněných i integraci zbraňových stanic. Německo-kanadský Rheinmetall Mission Master nabízí režim sledování vojáka, konvojovou jízdu a autonomní navigaci. Obě platformy jsou operačně vyzrálejší než čínské kolopody, ale také výrazně větší, těžší a dražší.

Právě v tom tkví čínský přístup, který analytici z Foundation for Defense of Democracies označují za klíčový: Peking nebere komerční robotiku a vojenskou robotiku jako dva oddělené světy. Bere levnou, masově vyráběnou civilní platformu a přidává k ní senzory, zbraňovou stanici a vojenský software. Výsledek nemusí být technicky nejlepší na světě, ale může být nejlevnější a nejsnáze škálovatelný.

Česko a NATO reagují, ale opatrně

Armáda České republiky v červnu 2026 otevřela národní testovací polygon pro bezosádkové robotické systémy, který výslovně navazuje na zkušenosti z Ukrajiny a Blízkého východu. Armáda přitom otevřeně přiznává, že dnešní realita je většinou dálkové řízení nebo asistovaná autonomie, nikoli plně samostatné stroje. Program NATO DIANA má pro rok 2026 přímo výzvu zaměřenou na autonomní a bezosádkové systémy v rušeném prostředí a alianční Autonomy Implementation Plan klade důraz na důvěryhodnost, interoperabilitu a právní rámec.

V americkém Senátu byl v březnu 2026 předložen návrh zákona American Security Robotics Act, který cílí na zákaz pořizování určitých zahraničních bezpilotních pozemních systémů federálními úřady. Není to přijatý zákon, ale politický signál: Washington bere čínské robotické platformy jako bezpečnostní riziko, nejen jako technologickou kuriozitu.

Rusko mezitím s podobnými systémy spíše zápasí. Starší platforma Uran-9 trpěla při testech závažnými komunikačními problémy a nasazení ruských pozemních robotů ve válce na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, se jeví spíš jako experimentální a improvizované než jako systematická integrace do bojových formací.

Skutečný signál ze stepi Vnitřního Mongolska není, že roboti nahradí vojáky. Je to něco prozaičtějšího a zároveň znepokojivějšího: Čína ukazuje, že dokáže vzít komerčního robota za pár set tisíc korun, osadit ho zbraní a poslat před pěchotu, rychle, levně a v počtech, které si západní armády s drahými specializovanými platformami nemohou dovolit.