Ruské Su-34 připravily Ukrajincům u Kramatorsku a Slovjansku peklo na zemi. A stejně je neumí porazit

Když 24. července dopadly na Slovjansk dvě pumy FAB-250 s naváděcím modulem UMPK, záchranáři ještě nestihli odklidit sutiny z ranního náletu. Odpoledne přiletěly další tři. Bilance jediného dne: pět mrtvých, nejméně 25 zraněných včetně dítěte. Zasažené bytové domy, obchod, trosky civilních aut na silnici. A to byl jen poslední díl série, která začala 16. července v Kramatorsku, kde tři bomby UMPB D-30 SN rozbily poštu, kavárnu a zaparkovaná auta a zranily sedm lidí. V noci na 20. července pak na Kramatorsk dopadlo devět řízených leteckých pum naráz. Dva lidé zemřeli, deset bylo zraněno, bytový dům dostal přímý zásah. Tohle není válka o zákopy kdesi v poli. Tohle je systematické rozbíjení měst, kde stále žije přes devadesát tisíc lidí.

Proč právě Su-34 a klouzavé pumy

Suchoj Su-34, ruský frontový bombardér ve službě od roku 2014, se v průběhu války proměnil v něco jiného, než pro co byl původně navržen. Britský think-tank RUSI popsal, jak byla celá flotila Su-34 od začátku roku 2024 fakticky přeorientována na jedinou úlohu: masové shazování klouzavých pum řady FAB s naváděcími moduly UMPK a UMPB. Princip je brutálně jednoduchý. Rusko bere desítky let staré letecké pumy o hmotnosti 250 až 3 000 kilogramů, přišroubuje k nim satelitně naváděná křídla a Su-34 je odpálí ze vzdálenosti minimálně 60 kilometrů od cíle, v některých podmínkách i přes 100 kilometrů.

Pro Ukrajinu je to noční můra hned z několika důvodů. Nosič zůstává mimo dosah značné části ukrajinské protivzdušné obrany. Puma samotná letí bez motoru, takže ji radar zachytí hůř a později než klasickou střelu. A hlavně: je to levné. Agentura AP už dříve popsala, že přestavba jedné staré pumy na klouzavou naváděnou zbraň stojí zlomek ceny moderní řízené střely. Rusko jich proto může nasazovat stovky týdně.

Peklo, které ale nevyhrává bitvy

Čísla z Kramatorsku a Slovjansku jsou děsivá. Jenže právě tady se ukazuje paradox ruské letecké převahy: pumy ničí, zabíjejí a vylidňují, ale samy o sobě nedobývají. K 20. červenci analytici z ISW/CTP popisovali pokračující ruské ofenzivní operace na slovjanském směru, bez potvrzeného většího průlomu. Polský Ośrodek Studiów Wschodnich zaznamenal ruské útočné skupiny hlášené 5,5 kilometru od kramatorského letiště a infiltrační tlak přes Oleksijovo-Družkivku, ale ani zde nešlo o zlomení obranné linie.

Reuters v reportáži z konce června popsal realitu na zemi: antidronové sítě nad pozicemi, zásobování pomocí pozemních robotů, průběžné likvidování malých ruských infiltračních skupin. Obrana se nerozpadá naráz, drolí se pomalu pod neustálým tlakem. AP přitom dokumentuje zrychlující se trend: Bachmut byl ničen bombardováním zhruba rok, Avdijivka měsíce, další města už jen týdny. U Kramatorsku a Slovjansku vidíme vyzrálejší model: opakované údery do městského zázemí ve dnech po sobě, dva nálety v jediném dni.

Ruské letectvo umí z města udělat neobyvatelnou zónu. Neumí ale samo obsadit ani jeden blok. Po každém náletu musí přijít pomalá a krvavá pozemní infiltrace, a právě tam Ukrajina stále klade odpor.

Ukrajina se brání i v hloubce

Kyjev si uvědomuje, že samotná obrana na kontaktní linii nestačí. Ukrajinské ministerstvo obrany v květnu spustilo program „Logistická blokáda“ s rozpočtem pět miliard hřiven, jehož cílem je systematicky ničit ruskou logistiku v týlu: sklady munice, zásobovací trasy, velitelská stanoviště. Podle ministerstva výsledky úderů do logistiky v Luhanské oblasti a na trasách na Krym vedou k měřitelnému poklesu počtu ruských útočných akcí.

Protivzdušná obrana zůstává nejkritičtější prioritou. Ukrajinský resort obrany ji řadí na první místo v jednáních se spojenci vedle dálkové munice a dronů. Problém není jen v počtu systémů, je v geometrii boje. Když Su-34 odpálí pumu ze 60 a více kilometrů, standardní krytí frontového pásma prostě nestačí.

Co to znamená pro Česko a NATO

Na summitu NATO v Ankaře 8. července aliance přislíbila Ukrajině nejméně 70 miliard eur vojenské pomoci pro roky 2026 a 2027. Český premiér na summitu zdůraznil potřebu rozvoje protivzdušné obrany proti balistickým hrozbám a o pět dní později po jednání koalice ochotných navrhl společný evropský projekt PVO nazvaný Europatriot.

Česko má s Ukrajinou podepsanou bezpečnostní dohodu, která zahrnuje dodávky materiálu, výcvik, muniční iniciativu i spolupráci v letectví. Není to abstraktní dokument, je to rámec, který přímo reaguje na situace, jakou je právě ta u Kramatorsku. Bezpečnost Ukrajiny je v dohodě výslovně svázána s evropskou a euroatlantickou bezpečností. Jinými slovy: každá klouzavá puma, která dopadne na Kramatorsk, je argumentem pro to, aby alianční podpora nejen pokračovala, ale zrychlila se.

Devadesát tisíc lidí v zužujícím se okně

K 22. červenci v kramatorské komunitě zůstávalo 51 700 obyvatel, ve slovjanské 38 500. Regionální úřady už v červnu rozšířily nucenou evakuaci rodin s dětmi v konkrétních částech obou měst. Evakuace stále běží, ale okno se zužuje: přístupové trasy jsou pod dělostřeleckým a dronovým tlakem a každý další nálet zmenšuje prostor pro bezpečný odjezd.

Kramatorsk a Slovjansk nejsou mrtvá města. Jsou to živé aglomerace, kde lidé stále chodí do práce, nakupují a schovávají se ve sklepech, když zahoukají sirény. Su-34 z nich metodicky dělají ruiny. Zatím to ale na dobytí nestačí, a právě v tom „zatím“ se rozhoduje, jestli Západ dodá dost prostředků včas.