Putinovi dochází i strategické zálohy. Žebrá u Kim Čong-una o 30 tisíc vojáků a chystá novou vlnu mobilizace

Volodymyr Zelenskyj ve svém večerním vystoupení 25. července prohlásil, že Moskva chce od Pchjongjangu dalších 30 tisíc vojáků a nová odpalovací zařízení pro balistické střely. Už od června se podle něj budují kapacity ve Voroněžské oblasti, kam mají Severokorejci dorazit. Čísla, která ukrajinský prezident předložil, potvrzují trend, na který o dvanáct dní dříve upozornila ukrajinská zahraniční rozvědka: Rusko má splněno méně než polovinu letošního náborového plánu a nábor prakticky jen kopíruje ztráty. Kreml se ocitá v situaci, kdy bez cizí pomoci a bez dalšího sáhnutí do vlastní populace nedokáže udržet tempo, které si na frontě sám nastavil.

Co jsou „strategické zálohy“ a proč docházejí

Nejde o jednu konkrétní skladovou položku ani o tajný útvar schovaný na Uralu. Strategické zálohy v kontextu ruské války znamenají součet všeho, čím Kreml dosud válku živil bez politicky bolestivých kroků: kontraktní nábor za stále vyšší bonusy, tiché povolávání rezervistů, administrativní triky s přeřazováním branců a schopnost nahrazovat padlé, aniž by musel vyhlásit otevřenou mobilizaci.

Ukrajinská zahraniční rozvědka už 13. července zveřejnila vlastní bilanci: zhruba 195 tisíc naverbovaných proti přibližně 196 700 ztrátám za první pololetí. Roční plán počítá s 409 tisíci novými vojáky. Splněno je méně než polovina. Zelenskyj o necelé dva týdny později přidal ještě tvrdší čísla za delší období. Výsledek je stejný: Rusko se dostalo do bodu, kdy domácí nábor přestává stačit. A právě proto Moskva sahá po severokorejských vojácích, severokorejské munici a severokorejských raketách.

Proč Moskva „žebrá“ u Pchjongjangu

Slovo je silné, ale fakta pod ním jsou tvrdá. Spolupráce Ruska a KLDR dávno překročila hranici symbolické výměny mezi dvěma suverénními státy. Podle první zprávy Multilateral Sanctions Monitoring Team z května 2025 Severní Korea dodala Rusku přes 20 tisíc kontejnerů materiálu, až 9 milionů kusů dělostřelecké a raketové munice a nejméně 100 balistických střel. Reuters s odvoláním na ukrajinskou rozvědku hovořil o 148 střelách typu KN-23 a KN-24 dodaných do začátku roku 2025.

K tomu přibyl první vojenský kontingent, odhadem 14 až 15 tisíc severokorejských vojáků nasazených v Kurské oblasti. Jihokorejská zpravodajská služba NIS na konci dubna 2025 uváděla asi 4 700 ztrát, z toho zhruba 600 padlých. Severokorejci vstoupili do bojů bez obrněné techniky a bez zkušenosti s dronovou válkou, ale podle Reuters se překvapivě rychle adaptovali.

A teď má přijít druhá vlna. Třicet tisíc vojáků navíc, nová odpalovací zařízení. Jihokorejské ministerstvo zahraničí 27. července uvedlo, že novou dislokaci zatím nemá potvrzenou, ale situaci aktivně sleduje. Opatrnost Soulu je pochopitelná, jde o zpravodajsky citlivou informaci. Samotný fakt, že Moskva potřebuje od izolovaného režimu pod sankcemi nejen munici a rakety, ale i desítky tisíc živých vojáků, však vypovídá o hloubce závislosti víc než jakýkoli diplomatický briefing.

Třicet tisíc vojáků: hodně, nebo málo?

Na první pohled je to impozantní číslo. V kontextu ruské personální spotřeby je to ale překvapivě málo. Institut pro studium války (ISW) ve své analýze z 25. července výslovně uvádí, že 30 tisíc Severokorejců by při současné míře ztrát nepředstavovalo ani více než zhruba měsíc personálního doplnění.

To neznamená, že by jejich příchod byl bezvýznamný. Reálný efekt je nepřímý: pokud Severokorejci obsadí pozice v týlu, na střežení zásobovacích tras nebo na pomocných úkolech, uvolní ruské vojáky pro frontovou linii. Přesně tak Moskva dosud využívala cizí sílu, ne jako špičku kopí, ale jako způsob, jak vlastní kopí udržet ostré. Navíc nová odpalovací zařízení pro balistické střely mohou zvýšit intenzitu úderů na ukrajinská města a infrastrukturu, a to je dimenze, kterou samotný počet pěšáků nevyjadřuje.

Mobilizace po volbách: politický kalkul za frontovou linií

Putin 16. června nařídil volby do Státní dumy na 20. září 2026, s hlasováním od 18. do 20. září. Toto datum je klíčové. ISW odhaduje, že pokud Kreml k nové vlně mobilizace sáhne, pravděpodobnější je období po volbách, tedy podzim 2026.

Důvod je prostý: mobilizace z roku 2022 způsobila administrativní chaos, masový odliv mužů ze země a vlnu nespokojenosti, kterou Kreml jen obtížně tlumil. Putin si nemůže dovolit opakovat totéž před volbami, byť jde o volby v autoritářském systému, kde výsledek je do značné míry předem daný. I kontrolovaná demokracie potřebuje alespoň fasádu klidu.

Proto Moskva od podzimu 2025 buduje legislativní mechanismus pro průběžné, méně nápadné povolávání rezervistů, pod hlavičkami jako ochrana kritické infrastruktury nebo doplňování speciálních útvarů. Evropská agentura pro azyl (EUAA) tyto změny dokumentuje a upozorňuje, že právní rámec nevylučuje pozdější bojové nasazení takto povolaných lidí. Nová vlna mobilizace tedy nemusí vypadat jako ta předchozí. Může být tišší, rozloženější v čase, administrativně sofistikovanější. Ale pro muže v Rusku bude stejně tvrdá.

Co z toho plyne pro Evropu a Česko

Severoatlantická rada NATO už v listopadu 2024 označila prohlubující se spolupráci Ruska a KLDR za problém pro euroatlantickou i indo-pacifickou bezpečnost. Česká diplomacie zaujala v Radě bezpečnosti OSN jednoznačný postoj: severokorejské vojáky a zbraně pro Rusko označila za alarmující eskalaci. A když v květnu 2026 navštívil Prahu vrchní velitel spojeneckých sil NATO v Evropě, hlavním tématem bylo zrychlené posilování alianční připravenosti právě kvůli ruské agresi.

Třicet tisíc Severokorejců neznamená přímé ohrožení České republiky. Znamená ale další prodloužení války, další tlak na východní křídlo Aliance a další argument pro vyšší obranné výdaje. A znamená ještě něco: severokorejští vojáci si z ukrajinského bojiště odnášejí reálné bojové zkušenosti, znalost dronové války a data o vlastních zbraňových systémech. Jihokorejská armáda varuje, že to přímo zvyšuje hrozbu pro Soul. Válka na Ukrajině tak přestává být jen evropským konfliktem, její důsledky se šíří až do Asie.

Kreml stojí před volbou, kterou sám vytvořil: buď přizná, že válku neutáhne bez další mobilizace vlastních občanů, nebo bude prohlubovat závislost na režimu, jehož hlavní exportní artikl jsou granáty, rakety a lidé ochotní za cizí válku umírat. Obojí je cena, kterou Putin před třemi lety nečekal.