Řecko vydíralo celou EU kvůli sankcím proti Rusku. Teď chce změnit pravidla, aby to už nešlo a souhlas všech nepotřebovala

Dne 23. července 2026 schválila Rada EU dosud nejrozsáhlejší soubor protiruských sankcí: 218 nových zápisů, zmrazení aktiv 94 bank, transakční zákazy pro dalších 33 finančních institucí a zařazení 41 lodí stínové flotily na černou listinu. Jenže celý tento balík visel týdny ve vzduchoprázdnu. Jediný stát, Řecko, odmítal zvednout ruku, dokud nezíská úzkou, ale strategicky cennou výjimku pro přepravu ruského zkapalněného plynu. Výsledek? Atény výjimku dostaly a v Bruselu se poprvé vážně mluví o tom, že takhle to dál nejde.

Jak fungoval řecký nátlak

Mechanismus byl prostý a účinný. Sankce spadají pod společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU, kde Rada rozhoduje jednomyslně; stačí jedno „ne“ a celý balík leží na stole. Řecko toho využilo naplno. Podmínilo svůj souhlas s kompletním 21. balíčkem tím, že EU změkčí už dříve schválený zákaz přepravy ruského LNG do třetích zemí. Dokud výjimka nebyla na papíře, v limbu zůstávaly i bankovní sankce, opatření proti kryptoplatformám, ropné restrikce a rozšíření seznamu stínové flotily.

Blokáda trvala podle diplomatických zdrojů citovaných agenturou Reuters několik týdnů. Řecko přitom nehájilo žádný celostátní energetický zájem, šlo o ochranu kontraktů napojených na lodní skupinu Dynagas miliardáře George Prokopiua, která provozuje jedenáct tankerů včetně sedmi arktických ledoborců typu Arc7 nasmlouvaných pro ruský terminál Jamal LNG.

Co přesně Atény získaly

Výjimka, kterou Řecko vyjednalo, není bianco šek. Podle oficiálního rozhodnutí Rady 2026/1849 platí do 25. července 2027 s automatickým ročním prodlužováním, pokud Rada nerozhodne jinak. Vztahuje se výhradně na dlouhodobé kontrakty uzavřené před 24. únorem 2022, tedy před ruskou invazí, a objem přepraveného ruského LNG nesmí překročit úroveň roku 2025.

Přesto jde o zásadní ústupek. Veřejně dostupná data z výroční zprávy Dynagas LNG Partners u americké SEC ukazují, že jen listovaná část skupiny měla v roce 2025 tržby přes 3,7 miliardy korun, z toho zhruba 35 procent od Jamalu. Celá soukromá skupina Dynagas/Dynacom operuje výrazně větší flotilu a skutečná expozice je vyšší. Organizace Urgewald přitom upozorňuje, že Jamal LNG je v zimních měsících téměř zcela závislý na flotile Arc7; jedenáct ze čtrnácti těchto ledoborných tankerů provozují západní společnosti včetně Dynagas. Bez nich by zimní export ruského LNG z Arktidy prakticky stál.

Řecko tedy de facto zajistilo, aby klíčová logistická tepna ruského plynárenského exportu zůstala průchodná. A udělalo to tím, že vzalo jako rukojmí 217 dalších sankčních položek.

Řecko není samo, ale posunulo hranici

Férově je třeba říct, že Atény nejsou jediné, kdo využívá právo veta jako vyjednávací páku. Maďarsko v únoru 2026 blokovalo sankční balík i půjčku Ukrajině kvůli sporu o dodávky ropy. Francie a Itálie v létě téhož roku prosadily zúžení zákazu víz pro ruské bojovníky. Kypr a Malta už v prosinci 2025 veřejně varovaly, že tvrdší námořní sankce vytlačí evropské rejdaře z trhu a uvolní prostor čínským a indickým konkurentům.

Řecký případ je ale kvalitativně jiný. Poprvé nešlo jen o zmírnění nového opatření, ale o otevření a změkčení sankce, na které se EU už dříve shodla. Podle analýzy Euronews to diplomaté vnímají jako precedent: jeden firemní zájem dokázal přepsat celou evropskou sankční politiku.

Dvě cesty, jak to změnit

V Bruselu se po řeckém zásahu rozbíhá debata o reformě, a to ve dvou rovinách.

Menší tematické bloky místo megabalíků. Podle informací Financial Times, které převzala European Pravda, tlačí část Evropské komise a proukrajinsky orientované vlády na to, aby se sankce přestaly balit do velkých omnibusových balíčků. Místo toho by se schvalovaly jednotlivě nebo v úzkých tematických souborech: banky zvlášť, energetika zvlášť, stínová flotila zvlášť. Spor o výjimku pro LNG by pak nezdržel zmrazení aktiv ruských bank. Formální právo veta by zůstalo, ale jeho dosah by se dramaticky zúžil.

Kvalifikovaná většina přes passerelle. Článek 31 Smlouvy o EU teoreticky umožňuje přejít v části zahraničněpolitických rozhodnutí z jednomyslnosti na hlasování kvalifikovanou většinou. Háček je zřejmý: samotné spuštění tohoto mechanismu vyžaduje jednomyslný souhlas všech členských států. Státy, které z práva veta těží (Maďarsko, ale i Řecko), by musely dobrovolně odevzdat svůj nejsilnější vyjednávací nástroj. Reálně je to běh na velmi dlouhou trať.

Pro Česko má debata praktický rozměr. Praha si vyjednala časově neomezenou výjimku na dovoz ruské ropy ropovodem Družba, ale šlo o celostátní energetickou derogaci, ne o ochranu jedné firmy. V roce 2024 navíc Česko oznámilo, že nechce prodlužovat výjimku na produkty z ruské ropy, protože buduje alternativní zásobování. Pokud EU přejde na menší bloky, ČR nepřijde o formální hlas, ale ztratí možnost vázat nesouvisející témata do jednoho velkého obchodu, což je model, který Praha stejně nevyužívala.

Komu zdržení prospělo

Každý týden, kdy 21. balíček ležel na stole, byl týdnem, kdy ruské banky, kryptoplatformy a ropní obchodníci fungovali bez nových omezení. Balík mimo jiné mířil na neruské finanční instituce pomáhající obcházet sankce, včetně kyrgyzské banky napojené na ruský systém finančních zpráv a čtrnácti kryptoplatforem ze třetích zemí. Právě obcházení přes prostředníky EU považuje za hlavní obslužný kanál Kremlu a jeho postih visel v limbu kvůli sporu o lodě jednoho řeckého miliardáře.

Dlouhodobě je škoda ještě větší. Výjimka zachovává jednu z mála funkčních tras, jak ruské LNG z Arktidy dostat k odběratelům v Asii. Jamal LNG bez západních ledoborců v zimě téměř nemůže exportovat. Brusel měl v rukou páku, která by Rusko stála miliardy. Řecko ji uvolnilo.

EU dosáhla jednomyslnosti jednadvacetkrát za sebou, to je výkon, který nemá v historii společné zahraniční politiky obdobu. Jenže každé další kolo je dražší, pomalejší a otevřeněji zatížené národními obchodními zájmy. Problém není v tom, že by systém nefungoval. Problém je v tom, že funguje čím dál hůř, a Moskva to vidí.