„Nic není důležitější než válka,“ burcuje Putin námořníky: 1,4 milionu vojáků ztratil a 64 % Rusů chce mír, už mu nevěří

Sobota 26. července 2026, Den vojenského námořnictva. Putin stojí před příslušníky ruské flotily a říká jim, že společnost je třeba „nasytit významem věci, které sloužíte“. Pak dodává větu, která shrnuje celý jeho válečný program: není nic důležitějšího než to, co vojáci dělají právě teď, protože brání Rusko. Jenže ve stejných týdnech americký think-tank CSIS zveřejňuje odhad 1,4 milionu ruských bojových ztrát a Levada Center publikuje průzkum, v němž 64 % respondentů žádá přechod k mírovým jednáním. Kreml válku prohlašuje za nejvyšší prioritu státu. Velká část jeho vlastních občanů ji chce ukončit.

Co přesně Putin námořníkům řekl

Projev nebyl náhodný. Den vojenského námořnictva je v Rusku tradiční svátek a flotila hraje klíčovou roli v jaderné triádě. Putin využil kulisu k tomu, aby znovu vyprávěl příběh o historické křivdě: Donbas měl podle něj patřit Rusku a Lenin ho „přehodil“ ve prospěch Ukrajiny. Historik Serhij Plochij z Harvardova ústavu ukrajinských studií tento rámec opakovaně označuje za selektivní až falešné čtení dějin; moderní ukrajinská státnost nevznikla „díky Leninovi“, ale proti bolševickému projektu.

Putin v přepisu zveřejněném Kremlem také zmínil, že námořní pěchota v roce 2026 „osvobodila“ přes dvacet obcí. Zároveň ale pronesl větu, že „speciální vojenská operace“ jednou skončí. Signál k jednání to není. Bezprostředně poté mluvil o budoucí ztrátě západních území Ukrajiny a o vině Západu. Jazyk kompromisu to nepřipomíná. Jazyk dlouhé války ano.

1,4 milionu: co to číslo skutečně znamená

Číslo nepředstavuje počet mrtvých. Podle červencové analýzy CSIS jde o součet zabitých, zraněných a nezvěstných ruských vojáků za období od února 2022 do června 2026. Samostatný odhad mrtvých se pohybuje mezi 400 a 450 tisíci. CSIS svou syntézu staví na datech britského ministerstva obrany, analýzách BBC Russian a Mediazony a na rozhovorech s vládními zdroji.

Pro kontext: ruské bojové smrti na Ukrajině jsou podle CSIS více než 28× vyšší než sovětské ztráty v Afghánistánu a více než 18× vyšší než součet obou čečenských válek. Kombinované ztráty obou stran už přesáhly dva miliony, což z konfliktu dělá jednu z nejkrvavějších evropských válek od roku 1945.

A tempo neklesá. V první polovině roku 2026 přesahovaly ruské měsíční ztráty 30 tisíc mužů, zatímco nábor dosahoval zhruba 27 tisíc. Rusko tedy ztrácí víc lidí, než stíhá nahrazovat. Obě strany přitom v hlavních ofenzivách postupovaly tempem 50 až 90 metrů denně; válka se mění v drtivé opotřebení bez rozhodujícího průlomu a Rusko na jaře 2026 poprvé po letech čistě územně ztrácelo.

64 % pro mír: únava, ne revoluce

Červnový průzkum Levada Center, provedený mezi 23. a 30. červnem na reprezentativním vzorku asi 1 600 respondentů, ukazuje jasnou většinu: 64 % si myslí, že Rusko má přejít k mírovým jednáním. Pokračování bojů podpořilo jen 29 %.

Nejde o náhlý zlom. Už v lednu 2026 Levada zaznamenala většinu pro jednání, v dubnu mluvila o „šesti z deseti“, v květnu podobně. Červen trend posiluje. Nejvíc pro mír jsou ženy, mladí do 25 let, chudší respondenti, obyvatelé venkova a lidé, kteří neodobřují Putina. Současně 60 % Rusů považuje použití jaderné zbraně v tomto konfliktu za neospravedlnitelné.

Důležitá nuance: 67 % respondentů zároveň „podporuje jednání ruských ozbrojených sil na Ukrajině“. Podpora armády a touha po míru v ruských průzkumech koexistují; lidé chtějí, aby jejich vojáci přežili, a zároveň chtějí, aby se vrátili domů. To není protiválečné hnutí v západním smyslu. Je to únava z války, která trvá příliš dlouho a stojí příliš mnoho.

Jak věrohodná jsou taková čísla ze země, kde otevřená kritika války může být trestná? Levada sama přiznává problém strachu a zkreslení odpovědí; míra ochoty odpovídat se v posledních letech pohybuje kolem 27–29 %. Průzkumy měří veřejně vyslovitelné postoje, ne dokonalý rentgen soukromého přesvědčení. Pro trendové čtení, kam se nálada posouvá, jsou ale použitelné. A směr je jednoznačný.

Proč to Putinovi nestačí na porážku, ale omezuje ho

Veřejné mínění samo o sobě Kreml k míru nedonutí. Rusko nemá svobodné volby, nezávislá média ani prostor pro legální opozici. Analytici z Journal of Democracy to říkají přímo: průzkumy režim nesvrhnou. Ale omezují jeho manévrovací prostor.

Nová masová mobilizace by byla politicky riskantní, proto Kreml raději spoléhá na placené kontraktní vojáky a snaží se většinu společnosti držet mimo přímou oběť války. Carnegie Politika popisuje jaro 2026 jako období zhoršující se nálady a slábnoucího Putinova osobního kouzla. Moc drží. Přesvědčivost slábne.

A právě proto Putin musí stále častěji stát před vojáky a vysvětlovat jim smysl toho, co dělají. Samotná potřeba znovu a znovu „sytit společnost významem“ prozrazuje, že ten význam už není samozřejmý.

Vydržet déle než Rusko

Česká vláda na konkrétní kombinaci čísel CSIS a Levady veřejně nereagovala. Její linie je ale dlouhodobě jasná: ministerstvo zahraničí při schválení programu asistence Ukrajině na roky 2026–2030 uvedlo, že podpora Ukrajiny je pro Česko klíčová a je otázkou vlastní bezpečnosti. Česká média, včetně ČT24, vysoké ruské ztráty pravidelně rámují jako důkaz vyčerpávající ceny Putinovy války.

Oficiální rámec nezní „počkat, až se Rusko unaví samo“. Zní „vydržet déle než Rusko“. Data z léta 2026 naznačují, že to nemusí být tak nerealistické, jak se před rokem zdálo.

Putin 26. července řekl námořníkům, že nic není důležitější než válka. Většina jeho vlastních občanů si myslí pravý opak. Ten rozpor zatím Kreml zvládá potlačit. Otázka je, jak dlouho ještě.