Rusové postoupili v donbaské oblasti, pozice obránců se tenčí. Ukrajinci je masakrují, ale nestačí to

Dne 20. července hlásil ukrajinský vrchní velitel Oleksandr Syrskyj, že uvnitř Kostiantynivky se nahromadilo až 145 ruských vojáků a město čelí dvaceti útokům denně. Jen 18. července tam Rusové přišli o 21 mrtvých a šest raněných, za jediný den, na jediném úseku. Čísla znějí jako masakr. Jenže další den přišly nové skupiny. A den poté zase. Právě v tom spočívá problém, se kterým se ukrajinská obrana potýká: ruské ztráty jsou obrovské, ale postup se nezastavuje.

Kde přesně se bojuje

Když se řekne „ruský postup v Donbasu“, neznamená to, že se fronta hýbe po celé délce. Hlavní tlak se v létě 2026 soustředí na dvě propojené osy: Kostiantynivku a prostor severozápadně od Pokrovsku. Kostiantynivka leží nejjižněji ze čtyř klíčových měst obranného pásu, který chrání aglomeraci Slovjansk–Kramatorsk. Od pádu Torecku v srpnu 2025 se Rusové ke Kostiantynivce přibližovali tempem zhruba 50 metrů denně; podle dat amerického CSIS to za deset měsíců dělá přibližně osm až deset kilometrů.

Na pokrovské ose Generální štáb k 22. červenci evidoval ruské útoky u Kotlyneho, Udačného, směrem na Vilne, Kucheriv Jar, Nove Šachove, Bilycke, Novyj Donbas a dalších obcí. Sedmý sbor rychlé reakce už v březnu varoval, že protivník v sektoru cíleně hromadí síly pro další eskalaci. Nejde o jeden dramatický průlom. Jde o soustavné ukusování prostoru na desítkách drobných úseků současně.

Drony ořezávají logistiku, ale nezastaví pěchotu

Formulace „Ukrajinci je masakrují“ není nadsázka, opírá se o konkrétní data z bojiště. Sedmý sbor vzdušného výsadku na pokrovském směru za prvních deset červnových dnů hlásil 446 vyřazených ruských vojáků, 23 zničených či poškozených kusů obrněné a dělostřelecké techniky, 36 automobilů, 23 motorek a čtyřkolek a 75 zlikvidovaných startovacích pozic nepřátelských dronů. U Kostiantynivky velitel praporu bezpilotních systémů 28. brigády popsal, jak FPV drony a shozy z UAV přerušily zásobovací trasy natolik, že ruská pěchota musí na pozice chodit až 20 km pěšky.

Problém je v tom, že chodí dál. Ruský model stojí na malých infiltračních skupinách, tří- až pětičlenných oddílech, které zkoušejí mezery mezi ukrajinskými pozicemi. Tanky a dělostřelectvo zůstávají deset i více kilometrů za linií a podporují útok na dálku klouzavými pumami a vlastními drony. Když jedna skupina padne, přijde další. Reuters i ukrajinské polní zdroje se shodují: údery logistiku oslabují, ale ne natolik, aby Moskva musela ofenzivu zastavit. Personální převahu si Rusko na vybraných úsecích udržuje; CSIS odhaduje ruské ztráty v roce 2026 na 30 až 34 tisíc měsíčně při náboru kolem 27 tisíc rekrutů. Bilance je záporná, ale ne tak záporná, aby válečný stroj zkolaboval.

Moskva nadsazuje, realita je fragmentovaná

Začátkem července ruská propaganda prohlásila, že Kostiantynivka padla. Nepadla. Ukrajinské uskupení vojsk „Východ“ 4. července tvrzení vyvrátilo a ISW/CTP je označil za zveličené. Kontrola města je fragmentovaná: Rusové drží některé taktické pozice uvnitř zástavby, Ukrajinci vedou aktivní kontradiverzní a vyhledávací akce. Bezpečnostní analytik Lukáš Dyčka pro Český rozhlas situaci shrnul tak, že město plně nekontroluje ani jedna strana. DeepState podle iROZHLASu na konci června popsal vývoj kolem Kostiantynivky jako scénář, který se pro Ukrajinu začal vyvíjet „podle nejhoršího scénáře“.

Zhoršení je reálné. Zásobovací trasa severně od města leží pod stálým tlakem dělostřelectva, dronů a klouzavých pum. Zásobování často obstarávají pozemní roboti a čtyřkolky; klasické konvoje by nepřežily. Velitel východního operačního velitelství Viktor Nikoliuk podle Reuters uvedl, že město může držet při současném tempu zdrojů, ale analytické odhady zároveň naznačují, že pád je spíš otázkou času, pokud bude cena obrany dál stoupat.

Širší obraz: Rusko jinde ztrácí

Donbaský tlak je pro Ukrajinu vážný, ale neznamená, že Rusko strategicky zrychluje po celé frontě. Naopak. CSIS uvádí, že na jaře 2026 Rusko poprvé po letech celkově ztratilo více území, než získalo, hlavně kvůli ukrajinským protiúderům na jiných úsecích. Kampaň na Pokrovsk měla od února 2024 průměr asi 70 metrů denně. To není blitzkrieg. Je to válka vyčerpání, ve které Moskva sází na to, že vydrží déle.

Česká pomoc tento kontext reflektuje. Ministerstvo obrany už v únoru 2025 označilo za priority velkorážovou munici a průmyslovou spolupráci, vládní souhrn pomoci zdůrazňuje roli Česka v Dronové koalici a ministr obrany Zůna na bruselském jednání v únoru 2026 tlačil na posílení protivzdušné a protidronové obrany. Vývoj v Donbasu tyto priority nezměnil, spíš je potvrdil.

Proč je pomalý postup nebezpečnější než rychlý

Paradoxně největší hrozba pro Ukrajinu nespočívá v tom, že by Rusové prorazili frontu jedním úderem. Spočívá v tom, že nemusejí. Model malých infiltrací, průzkumu bojem a následného dorovnání palbou nutí obránce bránit každou budovu, každou ulici, každý okop, a platit za to municí, drony i lidmi. Případný pád Kostiantynivky by Rusku otevřel nástupiště proti zbytku pevnostního pásu směrem na Slovjansk a Kramatorsk. Nešlo by o konec války (boje o tamní aglomeraci by podle odhadů mohly trvat roky), ale o další zdražení obrany, kterou si Ukrajina už teď může jen těžko dovolit.

Kostiantynivka zatím drží. Drží za cenu dvaceti útoků denně, přerušených zásobovacích tras a fragmentované kontroly ulic. Drží, protože drony a přesné údery dělají z každého ruského postupu krvavou záležitost. Otázka není, jestli Ukrajinci dokážou zabíjet útočníky, to dokážou. Otázka je, jestli Moskva přestane posílat další.