Ukrajinci systematicky vypínají Krym, hlavní centra jsou bez proudu. Ještě chvíli a nastane totální blackout

Nešlo o jeden nálet ani o náhodný zásah. Od prvního červencového dne běží koordinovaná operace s názvem „Krymský rubilnik off“, kterou řídí jednotky podřízené veliteli Sil bezpilotních systémů (SBS) Robertu Brovdimu. Její logika je prostá a brutálně účinná: drony netrefují domácnosti, ale páteřní rozvodny o napětí 110 až 330 kilovoltů, tedy přesně ty uzly, přes které proudí elektřina do velkých měst. Když vypadne rozvodna 330 kV „Simferopolská“, nezhasne jedna ulice. Zhasne celý region.

Křivka, která stoupá každý týden

Tempo kampaně nejlépe ilustruje řada čísel, kterou SBS průběžně zveřejňují na oficiálním kanálu Roberta Brovdiho. Do 5. července hlásily 37 zasažených energetických cílů. O třináct dní později, 18. července, jich bylo 83. Pak 96 k 19. červenci, 117 k 22. červenci a k 27. červenci už 154. Každý další souhrn přidal desítky zásahů a každý další zásah dopadl na síť, která byla slabší než den předtím.

Na operaci se podílejí minimálně čtyři útvary: 414. brigáda „Ptachi Maďara“, 412. brigáda Nemesis, 413. pluk Raid a 1. samostatné centrum SBS. Nejde o improvizaci jedné jednotky, ale o koordinovanou kampaň s jasným cílem: systematicky degradovat přenosovou soustavu poloostrova.

Proč právě rozvodny a proč to tak bolí

Krymská energetická síť má podle prezentace samotného Krymenerga 309 rozvoden. Z toho pouhých pět pracuje na hladině 220–330 kV a šedesát na hladině 110 kV. Právě tyto uzly tvoří páteř celé soustavy: přivádějí výkon z ruské pevniny přes energetický most Taman–Krym a rozvádějí ho dál do Simferopolu, Sevastopolu, Jalty, Feodosije a dalších center.

Když dron za zhruba 50 tisíc korun zasáhne autotransformátor na 330kV rozvodně, vyřadí celý transformátorový uzel. Jak upozornil Reuters, takový prvek má vysokou pořizovací cenu a dodací lhůty v řádu měsíců až let. Poměr cena dronu versus škoda na infrastruktuře je pro Ukrajinu mimořádně výhodný. A co je klíčové: už 8. července byl zasažen vstupní bod mostu Kubáň–Krym, tedy jedno z hlavních míst, kudy elektřina na poloostrov vůbec přitéká. Pozdější údery tak dopadaly na síť, která už byla částečně odříznutá od zdroje.

K tomu přidejte fakt, který Krymenergo samo uvádělo ještě před válkou: přes 53 procent rozvoden překročilo normativní životnost. Opakované zásahy na zastaralou infrastrukturu mají kumulativní efekt, který se nedá jednoduše opravit přepojením kabelů.

Města ve tmě, Alušta ve stavu nouze

Dopady jsou už teď viditelné a administrativně potvrzené, paradoxně samotnými okupačními úřady. Souhrn z 27. července jmenuje jako zasažená centra Simferopol, Bachčisaraj, Sudak, Aluštu, Hurzuf a Feodosiji. V Sevastopolu okupační správa v noci na 27. července zavedla nouzová omezení dodávek a výslovně uvedla, že šlo o krok k odvrácení havárie celé energetické soustavy. Formulace „havárie celé soustavy“ z úst okupačních úředníků je přitom nejsilnější veřejně dostupný indikátor toho, jak blízko je poloostrov k celoplošnému kolapsu.

V Aluště šla situace ještě dál. Po více než 48 hodinách bez elektřiny tam 25. července vyhlásili režim mimořádné situace. Úřady začaly přijímat žádosti o kompenzace, podnik Voda Kryma hlásil výpadky čerpacích stanic a zaváděl rozpisy dodávek pitné vody. Sociální zařízení v Sevastopolu přecházela na záložní schémata, obyvatelé dostávali pokyny nenajíždět spotřebiče naráz a šetřit energií.

Voda, chlazení potravin, nabíjení telefonů, provoz nemocničních přístrojů, to všechno závisí na elektřině. Při delším a plošnějším výpadku by se tlak na civilní infrastrukturu znásobil.

Víc než elektřina: izolace celého poloostrova

Energetická kampaň není izolovaná akce. Je součástí širší strategie, kterou Brovdi popsal v červnovém rozhovoru pro Reuters: cílem je Krym izolovat přes elektřinu, palivo a přístupové trasy zároveň. Podle jeho slov klesl provoz na silnici P-280 „Novorossija“, klíčové pozemní zásobovací trase na Krym, během měsíce o více než dvě třetiny. Kombinace energetických úderů, zásahů proti palivové logistice a narušení dopravních tepen vytváří tlak, který Rusko nemůže řešit opravou jedné rozvodny.

Analytik Michael Kofman pro Reuters uvedl, že odříznutí Krymu je postupně proveditelné díky pokroku v dronových technologiích, byť širší vytlačení Ruska by vyžadovalo i pozemní koordinaci. Brovdi sám formuloval cíl jasně: vytvořit podmínky, v nichž bude pro vojenský personál i pracovníky obranného průmyslu „extrémně obtížné“ na Krymu zůstat a fungovat.

Jak daleko je totální blackout

Rusko krátkodobě dokáže škody překlenout přepojením, dočasnými schématy a řízenými odstávkami. Sevastopol po výpadku 27. července přešel ještě téhož dne na provizorní režim, byť s výkonovým deficitem. Jenže každý další zásah zmenšuje prostor pro improvizaci. Autotransformátory se nevyrábějí za týden. Vstupní body napájení z pevniny jsou pod opakovaným tlakem. A síť, která už před válkou měla přes polovinu komponent za hranou životnosti, ztrácí schopnost absorbovat další rány.

Přesné procento zasažené kapacity nikdo z otevřených zdrojů nezveřejnil. Ale když okupační správa Sevastopolu sama mluví o nutnosti zabránit havárii celé soustavy, je zřejmé, že systém operuje na hraně. Při pokračování stejného tempa útoků, desítky zásahů týdně do páteřních uzlů, se scénář celoplošného blackoutu stává otázkou času, nikoli pravděpodobnosti.

Ukrajina našla způsob, jak bez frontového průlomu dusit poloostrov. Drony za desítky tisíc korun vyřazují infrastrukturu za miliardy a Rusko zatím nemá odpověď, která by tempo degradace zastavila. Na Krymu se zhasíná rozvodna po rozvodně.