Zelenskyj odhalil, že Rusko pomáhá Íránu útočit na americké základny. „Zeptám se na to Putina,“ komentoval Trump

Volodymyr Zelenskyj 25. července 2026 ve svém večerním projevu prohlásil, že ukrajinské zpravodajské služby od začátku července zaznamenávají aktivní ruské satelitní sledování států Perského zálivu a amerických vojenských zařízení v regionu. Pořízené snímky se podle něj následně dostávají do Íránu, kde slouží k plánování útoků i k vyhodnocování způsobených škod. O dva dny později, 27. července, reagoval Donald Trump na palubě Air Force One slovy: „Zeptám se na to Putina. Uvidíme.“ Žádné sankce, žádné vyšetřovací kroky. Jen osobní dotaz adresovaný muži, jehož stát je z pomoci obviněn.

Čtyři základny, dvě noci, jeden satelitní řetězec

Zelenskyj ve svém projevu neuváděl jen obecné podezření. Jmenoval čtyři konkrétní letecké základny, které 19. a 20. července spadly do „oblasti zájmu“ ruských satelitů: dvě v Bahrajnu, jednu v Jordánsku a jednu v Kuvajtu. Zmínil také „jasnou korelaci“ mezi okamžiky snímkování a následnými íránskými údery; satelity podle něj pořizovaly záběry jak před útoky, tak po nich při vyhodnocování škod.

Že nejde o prázdná slova, dokládá tragická realita na zemi. Americká armáda 20. července potvrdila, že voják Tyler James Feehan padl 18. července při útoku na základnu Muwaffaq Salti v Jordánsku. Íránské revoluční gardy (IRGC) zároveň tvrdily, že zasáhly základnu Ali Al Salem v Kuvajtu a radarové i protiletadlové cíle v Bahrajnu, část těchto tvrzení ale agentura Reuters nedokázala nezávisle ověřit.

Spolupráce, která nezačala v červenci

Zelenského obvinění nepřišlo z ničeho. Už v dubnu 2026 Reuters popsal ukrajinské hodnocení, podle kterého ruské satelity mezi 21. a 31. březnem provedly 24 průzkumných průletů nad jedenácti blízkovýchodními zeměmi a zaměřily se na 46 objektů: základny, letiště, ropná pole. Konkrétně šlo i o saúdskou základnu Prince Sultan, kde satelit pořídil snímky před íránským úderem a poté se vrátil vyhodnotit škody.

Kromě satelitních snímků ukrajinská analýza popisovala i další formy podpory: kybernetickou pomoc a dodání navigačního systému Kometa-M, který má dronům Šáhed zajistit přesnější a hůře rušitelnou navigaci. Celý řetězec podle Kyjeva funguje přes stálý komunikační kanál mezi Moskvou a Teheránem. A od ledna 2025 má tato spolupráce i formální rámec, smlouvu o komplexním strategickém partnerství mezi Ruskem a Íránem.

Důležitý je i americký úhel pohledu. Reuters 22. července 2026 informoval, že američtí zpravodajci prověřují možnou ruskou roli u útoků na zařízení CIA v Perském zálivu. Nejde tedy jen o ukrajinské tvrzení; otázky si kladou i analytici v Langley.

Trumpova reakce: dotaz místo akce

Trumpova odpověď stojí za rozbor nejen kvůli tomu, co řekl, ale hlavně kvůli tomu, co neřekl. Na palubě Air Force One pronesl: „Zeptám se na to Putina. Uvidíme.“ Pak dodal, že si nemyslí, že by Rusko pomáhalo Íránu „na vysoké úrovni“, a že případná pomoc byla „zcela bez dopadu“. Žádný odkaz na americké zpravodajské zjištění, žádný příslib protiakce, žádné nové sankce.

Kontrast s předchozí administrativou je nápadný. Bidenovo ministerstvo financí v září 2024 sankcionovalo aktéry zapojené do transferu íránských zbraní do Ruska. Reagovalo institucionálně, koordinovaně, přes sankční aparát. Trump volí osobní kanál, přímý dotaz na Putina. Je to styl, který dobře známe z jeho prvního i druhého funkčního období: osobní diplomacie nahrazuje systémovou odpověď.

Podle nás je právě tady jádro celé události. Zelenskyj předkládá zpravodajská data o tom, že Rusko pomáhá Íránu zasahovat americké vojáky. Trump na to reaguje způsobem, který obvinění veřejně zlehčuje. Pokud by Washington nakonec dospěl k pevnému závěru, že Moskva skutečně pomáhala cílit americké objekty, šlo by o kvalitativně jiný problém než dosavadní rusko-íránská spolupráce proti Ukrajině. Ale k tomu závěru musí někdo chtít dojít.

Co tím Zelenskyj sleduje

Časování Zelenského projevu je čitelné. Bezprostředně po pasáži o ruských satelitech a Íránu přešel k výzvě na dodávky protivzdušné obrany, zejména střel pro systémy Patriot. A nařídil ukrajinským zpravodajským službám, aby data sdílely se spojenci.

Prakticky tím Zelenskyj posiluje argument, který opakuje od začátku plnohodnotné ruské invaze: Rusko není jen hrozbou pro Ukrajinu, ale pro celou bezpečnostní architekturu Západu. Když ruské satelity pomáhají Íránu zasahovat americké základny, válka na Ukrajině a konflikt v Perském zálivu přestávají být dvě oddělené krize. Stávají se dvěma frontami téhož problému.

Evropa to tak už částečně vnímá. NATO v březnu 2026 řešilo íránské balistické útoky jako součást širší bezpečnostní situace a v červenci spustilo s partnery ze Zálivu nové projekty zaměřené mimo jiné na obranu proti dronům. České ministerstvo zahraničí v únoru 2026 výslovně odsoudilo íránské útoky na Bahrajn, Jordánsko, Katar, Kuvajt, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty. A EU drží sankční rámec, který propojuje íránskou vojenskou podporu Rusku s íránskými aktivitami na Blízkém východě v jednom režimu.

Test pro Washington

Celá epizoda je ve skutečnosti testem. Ne testem Zelenského důvěryhodnosti, tu podpírají i americké zpravodajské analýzy, které ruskou roli prověřují. Je to test toho, zda Washington bude ruskou pomoc Íránu vnímat jako izolovanou epizodu, kterou lze odbýt dotazem na Putina, nebo jako další důkaz, že protivníci Spojených států spolupracují napříč kontinenty a válkami.

Zelenskyj svou kartu zahrál. Trump zatím odpověděl otázkou. Odpověď, kterou dostane od Putina, bude zajímat celý svět mnohem méně než to, co s ní Washington udělá.