Rusové odhalili nebezpečnou zranitelnost tanku T-72B3A. Ukrajinci ho mohou zničit dříve než dorazí na bojiště

Andrej Koškin, ruský bezpečnostní analytik, v rozhovoru pro server Lenta.ru ze dne 13. července 2026 popsal problém, o kterém se v ruských vojenských kruzích zjevně mluví už delší dobu, ale veřejně ho dosud nikdo takto ostře nepojmenoval. Tank T-72B3A, nejnovější modernizace páteřního stroje ruských obrněných sil, vybavený systémem aktivní ochrany Aréna-M a digitálním řízením palby, má kritickou slabinu. Neleží v pancéřování ani ve výzbroji. Leží v přesunu. Ve chvíli, kdy se čtyřicetitunový kolos přesouvá ze základny na palebnou pozici, zanechává za sebou hluboké stopy pásů, akustickou stopu a tepelný podpis, které průzkumné drony dokážou zachytit a předat dál. A „dál“ v dnešní válce na Ukrajině znamená: dělostřelectvo, FPV dron nebo jiný úderný prostředek, který tank zasáhne dřív, než jeho posádka stihne vystřelit jediný granát.

Kdy je tank nejzranitelnější

Představa tankového boje se většině lidí spojuje s přímým střetem: věž proti věži, pancíř proti střele. Válka na Ukrajině, která trvá už déle než čtyři roky, tuto představu důkladně přepsala. Koškin ve svém vyjádření výslovně mluví o fázi přesunu k palebné pozici jako o nejkritičtějším momentu. Nejde přitom o útok na základnu hluboko v týlu. Jde o úsek mezi výchozím stanovištěm, přesunovou trasou, čekacím prostorem a místem, odkud tank teprve začne podporovat boj.

Navazující ruský text z 22. července 2026 už tuto slabinu označuje přímo jako „nevyřešenou zranitelnost vůči průzkumným bezpilotním prostředkům“. Mechanismus je přitom jednoduchý a smrtelně účinný: průzkumný dron zachytí pohyb nebo stopy po průjezdu obrněnce, data se v reálném čase přenesou do velitelského systému a následuje úder. Celý řetězec od detekce po zásah se dnes měří v minutách.

Ukrajinská strana tento postup nejen používá, ale systematicky zdokonaluje. Platforma Veža, integrovaná do bojového systému DELTA, podle ukrajinského ministerstva obrany zpracovává stovky streamů z bezpilotních prostředků a denně generuje přes čtyři tisíce zpravodajských cílů propojených s dělostřelectvem a velitelskými stanovišti. Tank, který za sebou nechá čitelnou stopu v bahně nebo prachu, se v tomto systému stává cílem ještě před prvním výstřelem.

Aréna-M: ochrana, která nestačí na všechno

Ruská odpověď na dronovou hrozbu se jmenuje Aréna-M. Jde o systém aktivní ochrany typu hard-kill: radar detekuje přilétající hrozbu a odpálí ochrannou munici rozmístěnou po obvodu věže, která má projektil zneškodnit ještě před dopadem. Agentura TASS už v dubnu 2023 citovala holding Vysokotočnyje komplexy, který hovořil o urychlených zkouškách systému na platformě T-72 a o tlaku ministerstva obrany na co nejrychlejší zavedení do vojsk.

Veřejně doložená technická data ale ukazují důležitý detail. Účinnost Arény-M je nejpevněji popsána proti protitankovým granátům typu RPG a řízeným protitankovým střelám. Schopnost systému spolehlivě zachytit a zneškodnit FPV dron, menší, rychlejší a s nepředvídatelnou trajektorií, ruská strana sice tvrdí, ale robustní veřejná data o bojové účinnosti v tomto režimu chybí. Koškin a další ruští komentátoři mluví o protidronových schopnostech ambiciózněji, než kolik toho lze nezávisle ověřit.

Pro srovnání: izraelský systém Trophy od firmy Rafael, nasazený na amerických tancích M1 Abrams i německých Leopardech 2, ve svých firemních materiálech už otevřeně uvádí 360° ochranu včetně schopností proti útokům shora a proti bezpilotním prostředkům. Rozdíl mezi oběma systémy není jen v konceptu (oba jsou radarové hard-kill APS), ale v míře veřejně doložené provozní vyzrálosti. Trophy je prezentován jako bojově ověřený systém. Aréna-M zatím jako systém v zavádění.

Stopy v bahně jako podpis smrti

Koškin ve svém rozhovoru zmiňuje konkrétní protiopatření: maskování stop pásů. Zní to téměř archaicky vedle digitálních systémů řízení palby a aktivní ochrany, ale přesně v tom spočívá paradox moderního bojiště. Sebelepší pancíř a sebelepší APS jsou k ničemu, pokud dron najde tank ještě na cestě.

Ruská armáda se pokouší problém řešit i hardwarově. Na tanku T-80BVM, jiné klíčové platformě ruských obrněných sil, se podle informací deníku Krasnaja zvezda z května 2026 testují pogumované prvky pásů, které mají tlumit charakteristický řinkot kladek a snížit akustickou stopu. Přímé potvrzení, že stejná úprava už sériově míří i na T-72B3A, se nám ale veřejně dohledat nepodařilo. Rusové mají precedent na jedné platformě; zda ho dokážou rychle přenést na druhou, zůstává otevřené.

Kromě toho ruské zdroje zdůrazňují, že T-72B3A opustil klasickou busolu, mechanický přístroj pro určování azimutu, a přešel na digitální systém navádění, který mu umožňuje střílet z uzavřených pozic podobně jako raketomety. Tank se tím ještě víc proměňuje v platformu, která musí být dlouhodobě datově napojená a skrytá. Jenže právě ta skrytost je problém, který Aréna-M ani digitální řízení palby samy o sobě nevyřeší.

Co to znamená pro moderní bojiště

Problém, který Koškin pojmenoval, není výlučně ruský. Každá armáda provozující těžkou pásovou techniku čelí stejné výzvě: jak přesunout desítky tun oceli, aniž by je všudypřítomné drony odhalily. Americká armáda už oficiálně cvičí získávání cílových dat z malých dronů pro navedení dělostřelecké palby, jak dokládá U.S. Army Reserve Innovation Command. Česká armáda ve svých materiálech z března 2026 otevřeně mluví o prioritě integrace dronů, aktivní ochrany a digitálního propojení jako klíčových prvků moderního bojiště.

Specificky ruské je ale to, pod jakým tlakem se tento problém řeší. Válka na Ukrajině nutí ruskou armádu modernizovat za pochodu, v podmínkách obrovských ztrát techniky a pod neustálým dronovým dohledem protivníka. Veřejné pojmenování slabiny analytikem blízkým obranným kruhům podle nás není náhoda; zapadá do vzorce, kdy se skrze mediální tlak urychluje zavádění nových systémů. Koškin současně upozorní na problém a zároveň vyzdvihne Arénu-M jako řešení. Zpráva je jasná: dejte nám víc peněz a rychleji.

Jenže rychlost má své limity. Krátkodobě lze změnit taktiku a maskování. Střednědobě dodat APS a digitální systémy. Nejpomalejší je plošná hardwarová úprava celé flotily, a právě tu by T-72B3A potřeboval nejvíc.

Ve válce, kde dron za pár tisíc korun dokáže najít a navést zničení tanku za desítky milionů, už nerozhoduje jen tloušťka pancíře. Rozhoduje, jestli se tank vůbec dostane tam, kde má bojovat.