Ukrajinci nedají Rusům vydechnout, jsou bezmocní. Už potřetí zapálili největší soukromý ropný terminál na jihu Ruska

Noc na 13. května 2026. Nad Krasnodarským krajem se rozsvítí obloha a z areálu ropného terminálu v osadě Volna stoupá oranžová záře. Ukrajinský generální štáb ráno potvrdí, co satelitní snímky ukazují už v noci: Tamanneftegaz hoří. Potřetí od začátku roku. Jde o největší soukromý komplex pro překládku ropy, ropných produktů a zkapalněných uhlovodíků na jihu Ruska, areál s projektovanou kapacitou 20 milionů tun ročně a skladovacím prostorem přes milion kubických metrů. A přesto ho Rusko nedokáže ubránit.

Tři zásahy za pět měsíců

Chronologie je nemilosrdná. První potvrzený úder přišel 21. ledna 2026 večer. Podle regionálního serveru Kuban 24 vzplály čtyři nádrže s ropnými produkty, zahynuli tři lidé a dalších osm bylo zraněno. Druhý zásah následoval 15. února: poškozený zásobník, sklad i terminálová infrastruktura, dva zranění. A pak květnová noc, třetí požár na stejném místě.

Ruské úřady po každém útoku hlásily sestřely dronů. Přesto terminál znovu hořel. Nejde o kolaps celé ruské protivzdušné obrany, ale o neschopnost spolehlivě ochránit rozlehlý pobřežní areál s desítkami nádrží, potrubím, sklady a přístavními moly. Každý z těchto prvků je potenciální cíl a každý vyžaduje vlastní ochranný deštník. Při rozloze, jakou Tamanneftegaz má, je úplné „zapouzdření“ proti opakovaným dálkovým dronům extrémně nákladné. A jak ukazují výsledky, zřejmě neudržitelné.

Červen přinesl čtvrtý úder

Příběh nekončí květnem. 13. června 2026 oznámila ukrajinská SBU další zásah téhož terminálu. Tentokrát pět zasažených nádrží a dvě nalévací stanoviště. Generální štáb následně upřesnil bilanci: poškozeny tři nádrže typu RVS-40000, potrubí a nalévací stanoviště na molech č. 5 a 6.

Čtyři potvrzené zásahy jednoho objektu za půl roku. SBU k tomu výslovně uvedla, že bude Rusko „systematicky“ připravovat o zdroje potřebné k vedení války. Taman tak není izolovaný incident. Je to návratová adresa.

Součást širší kampaně

Opakované údery na Tamanneftegaz zapadají do měsíce trvající strategie, kterou ukrajinské ministerstvo obrany označuje jako operace hlubokých úderů. Čísla mluví jasně:

• Leden–únor 2026: přes 40 úderů na ropnou a plynárenskou infrastrukturu, 13 zasažených zařízení.
• Březen: dalších 10 ropných zařízení.
• Duben: 14 rafinerií a terminálů, přímé ztráty odhadnuté minimálně na 175 miliard korun.

Ukrajinský generální štáb v únoru uvedl, že už samotné lednové operace snížily ruskou rafinérskou kapacitu o 19 %, tedy zhruba o 53,4 milionu tun ročně. Podle Reuters se počet útoků na energetická zařízení od začátku roku zdvojnásobil a vedl k měřitelnému poklesu výroby benzínu, nafty i leteckého paliva.

Taman přitom není rafinérie, je to exportní a logistický uzel. Na rozdíl třeba od rafinérie v Ťumeni, která zpracovává ropu na hotová paliva, Tamanneftegaz slouží k překládce a nakládce na tankery. Zásah rafinérie snižuje domácí produkci paliv. Zásah Tamanu komplikuje vývoz. Obojí bolí, ale jinak.

Ekonomická rána, ne rozhodující úder

Bylo by přehnané tvrdit, že ruský energetický export se hroutí. Data KSE Institute ukazují, že Rusko část výpadků kompenzuje přesměrováním surové ropy na alternativní trasy a zvýšením jejího vývozu. V základním scénáři KSE počítá pro rok 2026 s ruskými ropnými exportními příjmy kolem 4,6 bilionu korun. Peníze stále tečou.

Jenže analýza CREA z června současně ukazuje, že námořní nakládky ruských ropných produktů klesly na rekordní minimum. Rusko tedy vyváží víc surové ropy, ale méně zpracovaných produktů, a právě ty mají vyšší marži. Každý zásah terminálu nebo rafinérie navíc znamená náklady na opravu, přesuny logistiky a přetěžování zbývající protivzdušné obrany. Rusko brání desítky energetických a vojenských objektů současně. Každý další dron, který proletí, zvyšuje cenu za obranu všech ostatních.

Pro český trh to krátkodobě neznamená cenový šok; v den květnového zásahu ceny ropy dokonce klesaly kvůli jiným globálním faktorům. Pokud by se ale podobné údery násobily na více velkých uzlech najednou, tlak na světové ceny by postupně rostl.

Proč se Ukrajina vrací na stejné místo

Strategie opakovaných úderů na tentýž cíl má vlastní logiku. Nejde o to terminál jednou efektně zapálit pro záběry na sociálních sítích. Jde o to prodražit Rusku obranu i obnovu konkrétního exportního uzlu tím, že se na něj Ukrajina vrací znovu a znovu. Každá oprava stojí čas, peníze a materiál. Každé posílení protivzdušné obrany na jednom místě znamená oslabení jinde. A každý úspěšný zásah po předchozí opravě je signál: bezpečné zázemí neexistuje.

Ukrajinské ministerstvo obrany to formuluje přímo: „bezpečné týlo“ už neplatí ani pro silně chráněné oblasti. Platí to pro moskevskou palivovou logistiku, platí to pro sibiřskou Ťumeň vzdálenou přes dva tisíce kilometrů od fronty. A platí to i pro černomořský Taman, který hoří počtvrté za šest měsíců.

Jeden vypínač války to není. Ale každý požár na Tamanneftegazu je připomínka, že Ukrajina dokáže zasáhnout totéž místo tak často, jak uzná za vhodné, a Rusko s tím zatím nedokáže nic udělat.