Ukrajinská F-16 šla k zemi poté, co narazila na ruský Geranium. Zbraň, které se piloti děsí, ale nevidí ji

Vzdušné síly Ukrajiny potvrdily na Telegramu, že během bojového přepadu ruských vzdušných cílů došlo na palubě F-16 k mimořádné situaci. Pilot se katapultoval, byl evakuován a převezen k vyšetření. Na místo dopadu vyrazily expertní a policejní týmy; nešlo tedy o nouzové přistání, ale o úplnou ztrátu stroje. Příčinu vyšetřuje speciální komise. Oficiální komunikace mluví o „přepadu ruských vzdušných cílů“, což v kontextu nočních útoků na ukrajinská města znamená jediné: stíhačka lovila drony rodiny Geran. A právě tady začíná příběh o zbrani, která nemusí být silná, aby byla smrtelně nebezpečná.

Co je Geranium a proč přestal být jen „levným dronem“

Geran, ruské označení pro útočné drony odvozené od íránských Šáhidů, se od roku 2022 proměnil z jednoduché sebevražedné munice v platformu s překvapivě širokým repertoárem. Ukrajinská vojenská rozvědka (HUR) v prosinci 2025 popsala zachycený Geran-2, který nesl raketu vzduch-vzduch R-60 na horním závěsu, příďovou kameru, druhou kameru za závěsníkem a čínský mesh modem pro přenos obrazu operátorovi v reálném čase. Operátor sleduje obraz, vyšle povel k odpalu a infračervená hlavice R-60 si pak sama hledá tepelný zdroj, motor stíhačky nebo vrtulníku, který dron loví.

V lednu 2026 The War Zone zdokumentoval další variantu: Geran nesoucí přenosný protiletadlový komplet Verba (MANPADS), a to při zachování vlastní bojové hlavice. Dron tedy může současně plnit údernou misi proti pozemnímu cíli a přitom fungovat jako létající past na letoun, který ho přijde sestřelit. Nejde o náhradu klasické protivzdušné obrany typu S-300 nebo S-400. Jde o levný, zákeřný doplněk, který mění pravidla hry při přepadových misích.

Proč se piloti bojí něčeho, co letí pomaleji než osobní auto na dálnici

Geran se pohybuje rychlostí kolem 180 km/h. F-16 dokáže překročit dvojnásobek rychlosti zvuku. Na papíře žádný souboj. V praxi ale moderní stíhačka musí zpomalit, snížit se a přiblížit se na vzdálenost, kde kanon nebo krátkodosahová střela zasáhne malý cíl s minimálním radarovým i vizuálním odrazem. A právě v tom okamžiku se výhody F-16 smršťují.

Justin Bronk, jeden z nejcitovanějších západních analytiků vzdušné války, v květnu 2026 popsal konkrétní mechanismus ztráty: ukrajinská F-16 zasáhla jeden dron, ale při průletu troskami nebo těsném manévru narazila do druhého cíle, který pilot nestihl zachytit. Bronk výslovně varoval, že lov malých dronů stíhačkou není běžná víceúčelová mise, ale specializovaná a vysoce riziková disciplína.

Problém „neviditelnosti“ tedy není o stealth technologii. Geran není neviditelný pro radary v tom smyslu, v jakém je neviditelný třeba americký F-35. Ale je malý, letí nízko, v noci splývá s terénem a pilot ho vizuálně zachytí pozdě. U verzí s infračervenou raketou navíc chybí klasické radarové varování; pasivní IR hlavice nevysílá signál, který by palubní systémy stíhačky včas rozpoznaly jako hrozbu. Pilot tak může dostat varování až v okamžiku, kdy je pozdě reagovat.

Týdny bez raket: když stíhačka za miliardu loví dron za statisíce

Situaci dramaticky zhoršují výpadky v dodávkách munice. Agentura Reuters v březnu 2026 odhalila, že ukrajinské F-16 byly po několik týdnů bez dostatku střel AIM-9 Sidewinder, základní krátkodosahové rakety pro vzdušný boj. Piloti v té době létali denní kanonové mise proti dronům, tedy přesně ten typ sortie, který Bronk označil za nejrizikovější.

F-16 přitom v roli protivzdušné obrany odvádějí obrovskou práci. Podle Reuters sestřelily od začátku nasazení přes 2 000 dronů a střel. Jenže každá kanonová mise proti Geranu je ekonomický i taktický paradox: stíhačka v hodnotě stovek milionů korun riskuje ztrátu kvůli dronu, jehož výroba stojí zlomek. A Rusko jich posílá desítky za noc.

Kolik F-16 Ukrajina vlastně má? Veřejně potvrzené transfery ukazují minimálně 49 strojů: 24 z Nizozemska, 19 z Dánska a 6 z Norska, přičemž čtyři norské stroje vyžadovaly před operačním nasazením rozsáhlé opravy. Belgie přislíbila dalších 30 kusů do roku 2028. Přesný počet aktuálně bojeschopných letounů ale Kyjev ani partneři nezveřejňují. Každá jednotlivá ztráta proto bolí disproporčně víc než u velkého letectva.

Česká stopa v kokpitu

Česká republika není v příběhu ukrajinských F-16 jen divákem. Centrum leteckého výcviku LOM Praha nabídlo výcvik až osmi ukrajinským pilotům s využitím simulátorů a cvičných letounů L-39. Premiér Fiala po jednání se Zelenským v červnu 2025 potvrdil záměr soustředit se na výcvik pilotů pro F-16 přímo v Česku a prezidenti Zelenskyj s Pavlem jednali o společné česko-ukrajinské škole pro přípravu pilotů F-16.

V dubnu 2026 ukrajinské ministerstvo obrany výslovně poděkovalo Česku za podporu při dodávce mobilních simulátorů F-16 přizpůsobených ukrajinskému bojišti. Právě na těchto simulátorech mohou piloti trénovat přesně ty scénáře, které jsou v reálném boji nejnebezpečnější: noční přepad roje dronů, přechod mezi cíli, reakci na neočekávanou hrozbu z dronu, který měl být obětí, a místo toho se stal lovcem.

Obrana míří i na zem

Ukrajina se nebrání jen ve vzduchu. Dva dny před ztrátou F-16, 27. července 2026, hlásil ukrajinský generální štáb zásah pozemního repeateru pro řízení dronů Geran a Gerbera v okupované části Chersonské oblasti u Železného Portu. Útok na řídicí infrastrukturu, pozemní stanice, repetery a komunikační uzly, je logickým protiopatřením: dron bez datalinku ztrácí schopnost koordinovaného útoku i možnost odpálit protiletadlovou střelu na povel operátora.

Podle analytiků má smysl i diverzifikace platforem. F-16 by neměly být jedinou odpovědí na Gerany. Bronk naznačuje potřebu levnějších a specializovanějších prostředků pro tento typ úlohy, aby drahé stíhačky nemusely riskovat v disciplíně, pro kterou nebyly konstruovány. Západní debata se po podobných ztrátách neposouvá směrem „F-16 nefungují“, ale směrem „F-16 nesmí samy dělat levnou práci proti levným dronům“.

Nizozemské ministerstvo obrany stále trvá na tom, že F-16 dávají ukrajinským pilotům lepší přehled o bojišti a vyšší šanci na přežití než staré sovětské stroje. To platí. Ale žádný senzor na světě neodstraní riziko, které vzniká, když se pilot v noci přiblíží na stovky metrů k cíli velikosti motocyklu, a ten cíl na něj možná míří infračervenou hlavicí, o které se dozví, až bude pozdě.