Murmansk-BN měl rušit signál na 5 000 km, teď je z něj šrot. Ukrajinci ho nečekaně zničili na Krymu

Dron navedený operátory GUR dopadl u mysu Fiolent poblíž Sevastopolu na anténní prvek systému, který Rusko prezentuje jako svůj nejdalekonosnější rušič krátkovlnné komunikace. Údaj „až 5 000 kilometrů dosahu“ obletěl svět už před lety, když americký obranný činitel potvrdil instalaci kompletu na Krymu s cílem odposlouchávat a případně rušit komunikaci amerických torpédoborců a letadel v Černém moři i Středomoří. Jenže právě ten systém, který měl být ruským elektronickým štítem nad celou jižní osou, teď leží u Fiolentu jako bojově nefunkční vrak. A načasování úderu není náhodné, přišel jen desítky hodin po zničení odpalovače a radaru S-400 na témže poloostrově.

Co je Murmansk-BN a proč se mluví o 5 000 kilometrech

Murmansk-BN je strategický komplex radioelektronického boje určený pro pásmo krátkých vln, tedy frekvence 3 až 30 MHz. Pracuje ve dvou režimech: pasivně zachytává a analyzuje komunikaci protivníka, aktivně ji dokáže rušit. Výrobce i ruské vojenské zdroje uvádějí maximální dosah až 5 000 km, to ale neznamená, že systém „vypíná“ mobilní sítě, Wi-Fi nebo satelitní spojení v kruhu pěti tisíc kilometrů kolem sebe.

Pětitisícový údaj se vztahuje primárně ke krátkovlnné komunikaci, konkrétně k sítím typu HFGCS, které využívají armády NATO. Studie RAND Corporation upozorňuje, že při plném uplatnění deklarovaných parametrů může Murmansk-BN komplikovat HF komunikaci prakticky po celém evropském bojišti. Současně ale dodává, že pro jiné typy krátkovlnného spojení bývá reálný účinný dosah výrazně menší. Záleží na podmínkách šíření, ionosféře, terénu.

Fyzicky jde o kolos: sedm vozidel, čtyři stožáry vysoké kolem 32 metrů, kilometry kabeláže, vlastní zdroj energie a velitelské stanoviště. Rozvinutí do plné bojové pohotovosti trvá přibližně 72 hodin. Právě ta rozměrnost je paradoxem: systém má chránit, ale sám se kvůli své velikosti těžko schovává.

Zásah u Fiolentu: co víme a co ne

Podle Defense Express zveřejněné záběry ukazují zásah trailerem neseného anténního stožáru. Systém v okamžiku úderu pravděpodobně nebyl plně rozvinutý, což může znamenat, že Rusové se ho pokoušeli přesunout, nebo že po předchozích úderech na krymskou infrastrukturu narychlo měnili pozici.

Důležité je říct, co záběry neprokazují: kompletní zničení všech sedmi vozidel do posledního šroubu. Přesto je označení „šrot“ na místě. Murmansk-BN funguje jako integrovaný celek, stačí vyřadit anténní soustavu a celý komplex ztrácí bojovou hodnotu. Bez stožárů, kabeláže a napájení nemá co vysílat ani co přijímat. Pro danou chvíli je to nefunkční vrak, jehož oprava nebo náhrada bude trvat týdny, ne dny.

Komplet u Fiolentu přitom nebyl žádnou novinkou. Investigativní materiál Centre for Journalistic Investigations ho v oblasti dokumentuje už od roku 2014, satelitní snímky z března 2015 ukazují stožáry na téže pozici. Ukrajina tedy nezasáhla náhodně odstavené vozidlo, ale dlouhodobě zavedený a strategicky důležitý uzel.

Proč nejde o rušič Starlinku

V diskusích se často zaměňují různé ruské systémy elektronického boje. Murmansk-BN je primárně krátkovlnná platforma, nemíří na satelitní komunikaci typu Starlink, která pracuje v úplně jiných frekvenčních pásmech. Proti Starlinku Rusko nasazuje specializované systémy jako Volna Kupol Garant nebo Tirada-2. Jeden takový protistarlinkový rušič za zhruba 50 milionů korun Ukrajina zničila na Krymu už v červnu.

Praktický přínos vyřazení Murmansk-BN je jiný: oslabení ruského průzkumného a rušicího deštníku nad Černým mořem, zlepšení podmínek pro ukrajinské dronové operace a další tlak na celý obranný ekosystém poloostrova. Méně jednoho strategického „ucha a hlasu“ v éteru znamená víc prostoru pro ukrajinské akce.

Kampaň, ne náhoda

Zásah na Murmansk-BN nezní jako izolovaná epizoda. V noci z 25. na 26. července GUR zveřejnila zničení odpalovače a radaru 96L6 ze systému S-400 na Krymu. O pár desítek hodin později přišel úder na Murmansk-BN. Analytické shrnutí Critical Threats / ISW popisuje zřetelné zesílení ukrajinské střednědobé úderné kampaně proti Krymu v průběhu celého července; cíle zahrnovaly energetiku, logistiku, reléové stanice pro řízení dronů i protivzdušnou obranu.

Ukrajina na Krymu nebije náhodně do techniky. Bije do uzlů, které drží ruský senzorový a rušicí deštník nad poloostrovem. Nejdřív S-400, pak Murmansk-BN. Vzorec je čitelný: systematicky odstraňovat vrstvy ruské obrany, jednu po druhé.

Těžko nahraditelná ztráta

Kolik kompletů Murmansk-BN Rusko celkem vlastní, není z veřejných zdrojů přesně zjistitelné. Doložené je nasazení u Černomořské, Baltské, Severní flotily a na Kamčatce, to samo o sobě naznačuje, že nejde o masově rozšířený systém. Každý kus je vzácný. Náhrada na Krymu nebude otázkou vytažení dalšího kompletu ze skladu, ale přesunu z jiného směru, což oslabí pokrytí jinde, nebo časově náročné obnovy.

Sedm vozidel, 32metrové stožáry, 72 hodin na rozvinutí. A pak jeden dron. Asymetrie, která definuje tuto válku, dostala u mysu Fiolent další konkrétní podobu.