„Údery v Rusku jsou pro Ukrajinu sebevražda. Donbas padne do konce roku, pak se bude řešit rozsah porážky,“ varuje profesor

Mearsheimer patří k nejcitovanějším a zároveň nejkontroverznějším hlasům v debatě o válce na Ukrajině. Profesor mezinárodních vztahů z Chicagské univerzity, dlouholetý představitel takzvané realistické školy, opakovaně tvrdí totéž: Rusko má v opotřebovací válce strukturální převahu a Západ přeceňuje ukrajinskou schopnost výsledek zvrátit. V rozhovoru zveřejněném 30. července 2026 u norského akademika Glenna Diesena ale zašel dál než kdy dřív. Řekl, že Rusko ovládne celý Donbas do konce roku 2026 a že poté už nepůjde o otázku ukrajinského vítězství, nýbrž o velikost porážky. Jsou to silná slova. A stojí za to je rozebrat, i s protiargumenty, které jeho tezi výrazně brzdí.

Proč mluví o „sebevraždě“

Mearsheimerova logika je přímočará. Ukrajinské dálkové údery do hloubi ruského území, ať už drony, nebo raketami dodanými Západem, sice Moskvě působí škody, ale hlavně podle něj vedou Kreml k tvrdší odvetě. Jako klíčový důsledek jmenuje zesílené ruské útoky na oděský přístavní komplex, černomořské přístavy, železniční uzly a logistickou infrastrukturu. Ukrajina podle něj nedokáže v eskalační spirále způsobit Rusku srovnatelnou škodu, a proto na ní tratí víc než protivník.

Čísla, která v rozhovoru uvádí, jsou výmluvná: před válkou prý přes oděské přístavy procházelo 70 % celkového ukrajinského exportu a 90 % agroexportu. Pokud by Rusko tyto přístavy zcela vyřadilo nebo obsadilo, Ukrajina by se podle Mearsheimera stala vnitrozemským státem bez ekonomické páteře. Je ovšem třeba dodat, že jde o údaje, které profesor cituje bez odkazu na konkrétní statistický zdroj, a v otevřených datech se přesně totéž číslo nepodařilo nezávisle ověřit. Jako ilustrace jeho argumentu nicméně fungují, ukazují, o jak vysoké sázky se podle něj hraje.

Donbas do konce roku a pak „rozsah porážky“

Jádro Mearsheimerova varování tvoří časově ukotvená predikce: Rusko získá plnou kontrolu nad Donbasem, tedy i nad zbývajícími částmi Doněcké oblasti, do konce roku 2026. Poté už podle něj zbývá jediná „zajímavá otázka“: kolik dalšího území Moskva vezme. Zmiňuje možnost dobytí Oděsy, vznik toho, co nazývá „zbytkový stát“ (anglicky „rump state“), tedy nefunkčního ukrajinského útvaru bez přístupu k moři, a takzvané „ošklivé vítězství“ zakončené zmrazeným konfliktem. Nejde mu o bezpodmínečnou kapitulaci Kyjeva. Spíš o scénář, v němž bojiště rozhodne a pak přijde příměří s velmi nevýhodnou mapou pro Ukrajinu.

Profesor přitom netvrdí, že Rusko obsadí celou Ukrajinu. Naopak, útok do západní části země by byl podle něj pro Moskvu pošetilý. Jeho scénář je oslabený, ekonomicky poškozený a strategicky zranitelný stát, nikoli úplné pohlcení.

Důležitý kontext: Mearsheimer si sám opravil vlastní starší harmonogram. V rozhovoru z 1. února 2026 přiznal, že konec války čekal už do konce roku 2025, ale Ukrajina se stále drží. Jeho teze je konzistentní, časování mu ale prokazatelně ujíždí.

Co říká druhá strana: ISW a západní analytika

A tady přichází zásadní brzda. Institute for the Study of War (ISW) společně s Critical Threats Project ve svých červencových hodnoceních z roku 2026 tvrdí něco výrazně odlišného. Ruské síly podle nich nedosahují operačně významných zisků. Tempo postupu zpomalilo. A dobytí celé Doněcké oblasti do konce roku 2026 označují za velmi nepravděpodobné.

Obě strany se shodnou na jednom: Kreml dál požaduje celé Doněcko, Luhansko, Záporoží i Cherson a faktickou kapitulaci Ukrajiny. Rozdíl je v tom, jak blízko tomu Rusko podle nich je. Mearsheimer mluví o koncovce. ISW vidí pomalý, krvavý a nijak rozhodnutý zákopový boj s omezenými územními přírůstky.

Podle nás je právě tento rozpor nejdůležitější informací. Mearsheimerova analýza není analytický konsenzus Západu, je to ostrá menšinová interpretace. Konzistentní, vnitřně logická, ale opakovaně se mýlící v načasování.

Sám Mearsheimer přiznává jednu věc, která jeho vlastní predikci komplikuje: drony. Bez nich by Ukrajina podle něj prohrála už dávno. Drony nutí Rusy postupovat pomalu a opatrně, částečně kompenzují ukrajinský nedostatek lidí na frontě. V červnu 2026 ale dodal, že pomáhají držet linii jen „do omezené míry“; strukturální převaha Ruska v lidech a průmyslu podle něj zůstává.

Co to znamená pro Česko

Mearsheimerovo varování samo o sobě neznamená obrat v české politice. Naopak. Česká vláda už v září 2025 schválila program podpory Ukrajiny na roky 2026–2030 s roční alokací jedné miliardy korun, zahrnující humanitární, stabilizační, rekonstrukční i hospodářskou pomoc. V červnu 2026 premiér v Gdaňsku znovu podpořil zapojení českých firem do obnovy Ukrajiny a připomněl, že český export na Ukrajinu dosáhl v roce 2025 hodnoty 52 miliard korun.

Pokud by se ale Mearsheimerův scénář byť jen částečně naplnil (ztráta dalšího území, poškození přístavní infrastruktury, ekonomický propad Kyjeva), důsledky by dopadly i na střední Evropu. Vyšší závislost Ukrajiny na pozemních koridorech přes EU, větší nároky na evropské rozpočty, delší tlak na uprchlické a sociální systémy v okolních zemích. Pro Česko by to znamenalo, že rekonstrukční angažovanost nebude krátkodobý projekt, ale záležitost na dekády.

Předpověď, nebo doporučení?

Mearsheimerovy výroky jsou obojí. Předpověď: Rusko získá celý Donbas, Ukrajina skončí jako oslabený zbytkový stát, Rusko vyhraje „ošklivé vítězství“. Doporučení je spíš implicitní, ale čitelné; v únoru 2026 řekl, že setrvání ve válce nikdy nebyla chytrá strategie a že Ukrajina měla konflikt ukončit už dávno. Kyjev i západní podporovatelé podle něj uvěřili narativu o „obratu ve válce“ a hledají zázračnou formuli, která neexistuje.

Je to jeho interpretace. Ne ověřený interní plán Kyjeva, ne stanovisko NATO, ne analytický konsenzus. Ale je to interpretace, kterou nelze odbýt mávnutím ruky, protože směr jeho argumentace se za čtyři roky nezměnil. Změnilo se jen datum, kdy měla přijít koncovka. A to je zároveň jeho největší slabina i nejsilnější argument jeho kritiků.

Mearsheimer mluví s jistotou hodináře, který neustále posouvá ručičky. Hodiny ale stále tikají, a to je na celé věci to znepokojivé.