Ruské lodě potopí nečekaně z hlubin na vzdálenost až 1 850 km. Amerika chce podmořský dron bez GPS s obří hlavicí

V polovině července 2026 oznámil norský Kongsberg společně s americkým Oceaneering, že je Pentagon vybral pro program s názvem CAMP (Combat Autonomous Maritime Platform). Nejde o hotovou zbraň. Zatím jde o studii konceptu, systémovou architekturu a návrhové kompromisy pro extra-velký bezposádkový podmořský prostředek, takzvaný XLUUV. Předběžný návrh má být hotový ve třetím čtvrtletí 2026. Ale už samotné požadavky, které americká Obranná inovační jednotka (DIU) zveřejnila, ukazují, kam se podhladinová válka posouvá a proč by to mělo znepokojovat každého, kdo provozuje válečné loďstvo na povrchu.

Co přesně CAMP požaduje

Veřejně dostupná výzva DIU definuje prostředek, který musí zvládnout transitní přeplavbu přes 1 850 km (1 000 námořních mil). To není dostřel zbraně na cíl. Je to vzdálenost, kterou má dron urazit pod hladinou, skrytě a bez lidské posádky, než se vůbec dostane do operačního prostoru. Tam teprve začíná jeho práce.

Požadavky jdou dál:

• Provozní hloubka přes 200 metrů
• Modulární nákladový prostor pro užitečné zatížení o průměru až 533 mm (21 palců) a délce až 6,4 m (21 stop)
• Schopnost operovat v prostředí bez GPS signálu
• Minimalizace času stráveného na hladině
• Integrace s vládním řídicím systémem Common Control System
• Radiofrekvenční komunikace přes rozhraní vzduch–voda

Rozměr 533 mm není náhodný. Přesně odpovídá průměru amerického těžkého torpéda Mk 48 ADCAP, které je dlouhé 5,8 metru, váží přes 1 660 kilogramů a nese zhruba 295 kilogramů trhaviny PBXN-105. Veřejně ale nikdo nepotvrdil, že právě Mk 48 bude CAMP nést. Přesnější je mluvit o torpédovém standardu, tedy nákladovém prostoru, do kterého se vejde torpédo, mina, senzorový balík nebo jiný typ bojového prostředku.

Proč ne GPS a jak se dron orientuje

Pod hladinou oceánu satelitní signál nepronikne. A i kdyby dron vynořil anténu, v bojových podmínkách může být GPS rušen nebo podvržen. Proto CAMP od začátku počítá s provozem v prostředí bez dostupného GPS.

Referenční platforma Kongsberg HUGIN Endurance používá inerciální navigační systém Sunstone INS s takzvanou mikronavigační korekcí, tedy kombinací gyroskopu, akcelerometru a korekčních algoritmů. Boeing u své konkurenční platformy Orca zase uvádí Kalmanův filtr napojený na inerciální jednotku, dopplerovské měření rychlosti vůči mořskému dnu a hloubkové senzory. Výsledek je stejný: dron ví, kde je, aniž by se musel ptát satelitu.

HUGIN Endurance přitom veřejně uvádí misi až 15 dní, dosah 2 200 kilometrů a hloubkový rating 6 000 metrů. To překračuje minimální požadavky CAMP. Otázkou zůstává, zda v této podobě dokáže nést i těžký 533mm bojový náklad, a právě proto se teď dělají návrhové studie.

Poučení z Orcy: proč Pentagon soutěží jinak

Program CAMP nevznikl ve vzduchoprázdnu. Americké námořnictvo má za sebou bolestivou zkušenost s Boeingem Orca, prvním extra-velkým bezposádkovým podmořským prostředkem, který měl být průlomový. Orca na papíře vypadá impozantně: dosah až 12 000 kilometrů, modulární nákladová sekce o délce 10,4 m (34 stop), nosnost až 8 tun suchého nákladu. Jenže podle zprávy amerického vládního kontrolního úřadu GAO z roku 2022 program nabral minimálně 64% navýšení nákladů a tříleté zpoždění.

Proto DIU u CAMP volí jinou cestu. Místo jednoho dodavatele soutěží více týmů současně. Místo vývoje od nuly požaduje komerčně dostupná nebo demonstračně ověřená řešení. Místo monolitického programu chce otevřená rozhraní a modulární architekturu. Nejde o nedůvěru v americký průmysl, jde o nedůvěru v jednu monolitickou sázku.

Co to znamená pro ruské loďstvo

Praktický scénář vypadá takto: CAMP se z hloubky skrytě přesune stovky až tisíce kilometrů do operačního prostoru poblíž nepřátelského loďstva. Tam může položit miny, dopravit torpédově velký náklad, rozmístit senzory pro sledování nebo připravit terén pro úder jiných platforem. Americká posádka ponorky přitom zůstane v bezpečí stovky kilometrů daleko.

Ruské námořnictvo dnes čelí situaci, kdy jeho hladinové lodě v Černém moři už prokázaly zranitelnost vůči ukrajinským námořním dronům, malým, levným a obtížně detekovatelným. CAMP představuje kvalitativně jiný stupeň téže logiky. Nejde o rychlý útočný člun na hladině, ale o pomalý, tichý a hluboký nosič těžkého nákladu, který může operovat i v Baltském moři nebo v Arktidě, tedy v oblastech, kde NATO posiluje východní křídlo od severního Norska po Černé moře a kde chrání kritickou podmořskou infrastrukturu.

Má Rusko nebo Čína něco srovnatelného? Americké ministerstvo obrany ve výroční zprávě za rok 2024 uvádí, že Peking v roce 2019 veřejně ukázal dálkový bezposádkový podmořský systém, ale bez otevřeně dostupných parametrů nosnosti a přesné role. U Ruska se v otevřených důvěryhodných zdrojích nepodařilo dohledat konvenční multifunkční systém se srovnatelnou kombinací doletu, modulární nosnosti a autonomie. To ovšem nemusí znamenat, že neexistuje, spíš to znamená, že o něm nevíme.

Kdy to bude realita

Operační služba CAMP je zatím za horizontem. Program je ve studijní fázi, předběžný návrh se čeká do konce léta 2026. Po zkušenosti s Orcou by bylo naivní čekat rychlý přechod od studie k nasazení. Realisticky dává smysl uvažovat spíše o konci této dekády, možná později.

Ale samotná existence programu už dnes mění kalkulaci. Každý admirál, který plánuje rozmístění hladinových lodí, musí počítat s tím, že někde v hloubce se může skrývat autonomní nosič, který nepotřebuje satelit, nevysílá signál a dokáže doručit půltunový náklad na místo, o kterém se jeho velitelství dozví až z exploze.