Ukrajina oživila sovětský protiletadlový kanón a spojila ho s českým systémem Viktor. Rusům dává na frontě zabrat

Když ukrajinská společnost Spalah v létě 2026 veřejně ukázala svůj systém Hart, nešlo o žádnou muzejní rekonstrukci. Hart je nově vyráběný domácí analog sovětské protiletadlové lafety ZPU-2, tedy dvojice 14,5mm těžkých kulometů KPVT na jednoduché otočné základně, jejíž konstrukční logika sahá do roku 1949. Jenže tentokrát ji Ukrajina nejen oživila, ale podle dostupných informací ji začala nasazovat i v rámci českého mobilního systému MR-2 Viktor, který vyvinula a vyrábí firma Excalibur Army. Výsledkem je levná, rychle nasaditelná a početně škálovatelná vrstva obrany proti dronům a nízko letícím cílům, která po více než čtyřech letech plnohodnotné války doplňuje sofistikovanější, a mnohonásobně dražší, protivzdušné systémy.

Co je Hart a proč nejde o muzejní exponát

Označení „sovětský protiletadlový kanón“ si zaslouží upřesnění. Původní ZPU-2 technicky není kanón, ale kulometná lafeta se dvěma těžkými kulomety KPVT ráže 14,5×114 mm. Sovětský svaz ji zavedl do výzbroje v roce 1949, váží přibližně jednu tunu a její souhrnná kadence dosahuje 1 100 až 1 200 ran za minutu. Obsluhu tvoří šest vojáků, zaměřování je ruční a účinný dostřel se pohybuje v řádu zhruba 1,4 až 2 kilometrů podle typu cíle. Původně sloužila proti nízko letícím letounům, ale za desítky let se osvědčila i proti lehce obrněným vozidlům, opevněním a živé síle.

Hart tuto logiku přebírá. Nejde o vytažení zrezivělého originálu ze skladu, ale o novodobou ukrajinskou výrobu, která dává Kyjevu kontrolu nad nejjednodušší vrstvou protivzdušné obrany bez závislosti na starých skladových zásobách. Podle sekundárních shrnutí z léta 2026 je Hart zatím veřejně doložen hlavně jako přívěsná, ručně ovládaná lafeta; moderní denní a noční optika u něj potvrzená není. Přesto má klíčovou výhodu: munice 14,5×114 mm je na Ukrajině dobře známá, dostupná a levná.

Český Viktor: pickup jako mobilní protiletadlová platforma

Samotný Hart by byl jen tažená lafeta. Teprve spojení s českým systémem MR-2 Viktor z něj dělá mobilní bojovou jednotku. Viktor je lehký protiletadlový a protidronový systém postavený na podvozku Toyota Hilux, který Excalibur Army vyvinula přímo pro ukrajinské potřeby. Na veletrhu IDET 2023 zástupce firmy pro odborný portál Janes potvrdil, že systémy už byly dodány na Ukrajinu.

Česká role přitom dalece přesahuje pouhou výrobu. Patnáct Viktorů zafinancovala česká veřejná sbírka „Dárek pro Putina“ a v únoru 2024 nizozemské ministerstvo obrany oznámilo objednávku stovky kusů MR-2 pro Ukrajinu. Generál Eichelsheim při návštěvě českých zbrojovek označil Viktor za relativně jednoduchý mobilní systém, který umí účinně ničit drony. Excalibur Army ve výroční zprávě za rok 2023 potvrdila předání protiletadlových kompletů zákazníkům a systém se podle dostupných informací objevil i v Moldavsku; tamní ministr obrany Anatolie Nosatîi koncem roku 2025 prezentoval čtyři kusy MR-2 Viktor.

Jde tedy o posun od jednotlivých darů k průmyslové spolupráci a sériovým dodávkám financovaným více zeměmi.

Mezi gun truckem a Gepardem

Aby bylo jasné, kde Hart a Viktor stojí v hierarchii protivzdušné obrany, stačí srovnání se dvěma referenčními systémy:

Viktor je výrazně blíž improvizovanému „gun trucku“ než plnohodnotnému samohybnému protiletadlovému systému. Nemá radar, nemá automatické sledování cíle, nemá pancéřovou ochranu posádky. Ale právě v tom spočívá jeho síla: je levný, rychle vyrobitelný a snadno přemístitelný. Jeden Gepard stojí miliony eur a Německo jich na Ukrajinu poslalo jen desítky. Viktorů může být na frontě stovka jen z jedné nizozemské objednávky.

Podle nás je právě tohle klíčový bod. Ve válce, kde obě strany denně nasazují stovky dronů za zlomek ceny rakety, má smysl budovat protivzdušnou obranu ve vrstvách. Drahé radarové systémy ničí řízené střely a letouny ve výšce. Levné kanónové platformy typu Viktor loví drony a sebevražednou munici v nízkých hladinách. Jedna vrstva bez druhé nefunguje.

Co to říká o ukrajinské zbrojní soběstačnosti

Hart není jen zbraň, je to signál. Ukrajina po více než čtyřech letech války buduje vlastní výrobní kapacity i v segmentech, kde by se dalo čekat prosté čerpání ze starých sovětských zásob. Domácí výroba lafet podle osvědčené konstrukce ZPU-2 znamená menší závislost na skladech, jejichž obsah je konečný, a větší schopnost škálovat produkci podle potřeb fronty.

Zároveň je důležité nevidět v Hartu víc, než co nabízí. Nejde o náhradu zahraničních radarů, střel středního dosahu ani komplexnějších vrstev protivzdušné obrany. Je to nejspodnější patro: rychlá, hrubá a účinná palba do nízkých výšek. Zajímavé je, že i česká armáda řeší obdobný trend: Ministerstvo obrany ČR v červnu 2025 oznámilo pořízení vozidel MARS s integrovaným systémem RBS 70 NG pro 25. protiletadlový raketový pluk. Jiná liga technologie, stejná logika: mobilnější a chráněnější krátkodosahová protivzdušná obrana.

Levná odpověď na levnou hrozbu

Ruské drony typu Šáhid stojí odhadem desítky tisíc dolarů za kus. Sestřelit je raketou za statisíce dolarů je ekonomický nesmysl, který si Ukrajina nemůže dovolit opakovat tisíckrát denně. Dávka 14,5mm munice vypálená z Viktoru stojí zlomek. A pokud dron spadne, úkol je splněn bez ohledu na to, jestli ho sundal radar za miliony, nebo posádka pickupu s ručním zaměřovačem.

Hart spojený s českým Viktorem není zbraň, která změní průběh války. Je to zbraň, která mění nákladovou matematiku jednoho konkrétního souboje, toho nejčastějšího na dnešní frontě.