Ukrajinské řízené střely donutily Rusy k zoufalému kroku. Vyslali skoro celou bojovou flotilu letounů A-50U najednou

Čtyři obří stroje s charakteristickým radarovým diskem na hřbetě kroužily nad Uralskem a Povolžím v noci, kdy se ještě ani nerozednilo. Každý z nich představuje létající velitelské stanoviště schopné sledovat vzdušný prostor stovky kilometrů daleko, navádět stíhačky a řídit protivzdušnou obranu. A přesto je Rusko muselo zvednout všechny najednou, ne nad frontovou linií, ale hluboko nad vlastním územím. Důvod? Tři dny předtím proletěla ruským týlem salva ukrajinských řízených střel FP-5 Flamingo a odhalila díry v pozemním radarovém poli, které Moskva nedokáže zalepit jinak než těmito vzácnými letouny.

Co je A-50U a proč na něm Rusku tolik záleží

A-50U je modernizovaná verze sovětského letounu včasné výstrahy a řízení postavená na draku těžkého transportu Il-76. Na zádech nese rotující radarovou anténu, která dokáže detekovat letadla, drony i nízko letící střely na vzdálenost přesahující 600 kilometrů. Posádka uvnitř funguje jako vzdušné operační centrum, sleduje desítky cílů současně, přiděluje je stíhačům Su-35S nebo MiG-31BM a koordinuje palbu pozemních protiletadlových systémů.

Právě schopnost „vidět“ pod horizont, kam běžné pozemní radary nedohlédnou, dělá z A-50U nenahraditelný článek ruské vzdušné obrany. Nad říčními údolími Volhy, Kamy nebo Bělé, kde se terén vlní a střely mohou letět v extrémně nízké výšce, jsou pozemní radary tradičně slepé. A-50U tuto slepotu léčí. Bez něj musí Rusko spoléhat na štěstí a na to, že stíhač narazí na cíl sám.

Noc ze 3. na 4. červenec: střely nad Volhou

Podle rekonstrukce kanálu CyberBoroshno odstartovalo krátce po půlnoci 4. července 2026 více než pět ukrajinských řízených střel FP-5 Flamingo. Letěly koridorem přes Saratovskou oblast směrem na Volgograd a dále podél Volhy trasou, která maximálně využívala říční údolí a členitý terén k maskování před radary.

Rusko zareagovalo rychle. Kolem 00:40 zvedlo A-50U, který začal hlídkovat nad Uljanovskou a Samarskou oblastí a Baškortostánem. Právě jeho radar měl zacelit mezery, které pozemní systémy nedokázaly pokrýt. První sestřely nastaly u Engelsu a Balakova, další střely sundala ruská stíhací letadla po přiblížení k Volze ve směru na Kazaň. Poslední Flamingo, které pravděpodobně směřovalo k vojensko-průmyslovému cíli u Votkinsku, zničil pozemní protiletadlový systém.

Všechny střely byly podle této rekonstrukce zničeny. Jenže samotný fakt, že proletěly tak hluboko nad ruským územím, než je Rusové dokázali zastavit, ukázal něco znepokojivého: bez A-50U by je pozemní obrana pravděpodobně vůbec neviděla včas.

Čtyři najednou: prakticky vše, co létá

Tři dny po tomto útoku, 7. července, Rusko nasadilo čtyři A-50U současně. Aby bylo jasné, co to znamená: podle analýzy Defense Express disponuje Rusko celkem asi osmi modernizovanými kusy A-50U, ale pro pravidelný letový provoz jich má k dispozici nanejvýš čtyři. Zbytek je buď po poškození, v opravách, nebo mimo provoz.

Papírový inventář a realita se dramaticky rozcházejí. Dva A-50U Ukrajina sestřelila v lednu a únoru 2024. Další dva poškodila operace Spider’s Web z 1. června 2025, při níž ukrajinské drony zasáhly mimo jiné základnu v Ivanovu. K tomu se přidává stroj označený Red 41, poškozený dříve v Bělorusku. Vrátil se sice opravený Red 47, ale ani po jeho návratu se celkový počet provozuschopných kusů nedostal výš než ke čtyřem.

Vyslat všechny čtyři najednou proto není demonstrace síly. Je to maximum, které Rusko dokáže mobilizovat, a zároveň obrovský risk. Ztráta jediného stroje by znamenala pokles kapacity o čtvrtinu. U běžné stíhačky je to statistika. U A-50U je to strategická rána, kterou Rusko nedokáže rychle zahojit, protože nové kusy prakticky nevyrábí a plánovaný nástupce A-100 zůstává ve zkouškách.

Od ticha k denním hlídkám

Sekundárně citovaná analýza CyberBoroshno mapující období od 4. června do 2. srpna 2026 ukazuje pozoruhodný obrat. Mezi 4. a 22. červnem byly hlídkové lety A-50U prakticky zastaveny. Hlavní zaznamenanou aktivitou v tomto období byl návrat opraveného Red 47 a přeletové lety na trase Vorkuta–Olenja. Proč Rusko patroly přerušilo, není oficiálně potvrzeno; spekuluje se o obavách z dalších ukrajinských úderů i o nutnosti soustředit se na údržbu.

Od 23. června se ale režim radikálně změnil. Jeden A-50U začal pravidelně, převážně v noci, patrolovat nad týlovými oblastmi. Do 2. srpna analytici napočítali zhruba 60 letů. Přechod od téměř nulové aktivity k dennímu nasazení je sám o sobě výmluvný.

Současně Rusko rozptylovalo stroje do hloubky. Už 4. června 2026 zachytily satelitní snímky tři A-50U na civilních letištích v Tatarstánu, Čeljabinsku a Nižněvartovsku, tedy tisíce kilometrů od fronty. Po červencovém útoku se operace přesunuly ještě dál, na letiště Bolšoje Savino u Permu, Orenburg-2 a Čeljabinsk. Samo rozmístění tak hluboko v ruském vnitrozemí prozrazuje, jak vážně Moskva bere dosah ukrajinských střel.

Co to znamená pro průběh války

Rusko se dostalo do paradoxní situace. Aby ochránilo vlastní týl před ukrajinskými řízenými střelami, musí téměř nepřetržitě nasazovat své nejcennější a nejhůře nahraditelné letecké prostředky. Každý další let zvyšuje opotřebení stárnoucích draků, každá pravidelná hlídka vytváří vzorec, který protivník může studovat a využít. A každý den, kdy A-50U krouží nad Povolžím místo nad frontovou linií, chybí ruským stíhačům Su-35S a MiG-31BM radarová podpora tam, kde vedou boj s ukrajinskými letouny.

Ukrajinské střely FP-5 Flamingo sice 4. července cíl nezasáhly. Ale donutily Rusko odhalit, jak tenká je jeho obranná vrstva nad vlastním územím, a jak zoufale na A-50U závisí. Čím víc těchto strojů Moskva ztratí nebo opotřebuje, tím širší okno se otevírá pro další hluboké údery na ruské rafinerie, muniční závody a raketový průmysl. Druhá nejsilnější armáda světa si záplatuje díry v radarovém poli čtyřmi letouny, které nemá čím nahradit.