Místo rozhodující bitvy o Tchaj-wan mezi Amerikou a Čínou bylo stanoveno. Čína je odvážná, ale riskuje více, než si myslí

Když se řekne „válka o Tchaj-wan“, většina lidí si vybaví úzký Tchajwanský průliv, necelých 130 kilometrů vody mezi ostrovem a čínskou pevninou. Jenže průliv je jen polovina rovnice. Klíčový operační prostor, kde by se rozhodovalo o osudu ostrova, leží na jeho opačné straně: ve Filipínském moři, v přístupech přes průliv Bashi a Luzonský průliv, v rozlehlých vodách mezi Tchaj-wanem, Filipínami a západním Pacifikem. Právě tudy by přicházely americké a spojenecké posily. A právě tam Čína začíná operovat s letadlovými loděmi, odvážně, ale s rizikem, které si nemusí plně uvědomovat.

Proč Tchajwanský průliv nestačí

Představa, že Čína může Tchaj-wan izolovat kontrolou průlivu na západě, naráží na prostou geografii. Východní pobřeží ostrova je obrácené k otevřenému Pacifiku. Odtud by směřovala americká pomoc z Japonska, z Guamu, z hlubokého Tichého oceánu. Pokud by Peking neovládl i tento směr, blokáda by zůstala děravá.

Analytici z CSIS označují průliv Bashi, mezi jižním Tchaj-wanem a severním Luzonem, za kritický úzký průjezd, který spojuje vody první ostrovní linie s Filipínským mořem. Kdo ho kontroluje, rozhoduje o tom, jestli se posily dostanou k ostrovu, nebo ne. A právě kolem tohoto prostoru se v posledních měsících zhušťuje vojenská aktivita obou stran tak výrazně, že se z abstraktní mapové úvahy stalo reálné operační soupeření.

Bojiště, které nikdo nevyhlásil, ale všichni připravují

Žádný generál nestoupl před mikrofon a neřekl: „Tady se bude bojovat.“ Přesto se místo rozhodující bitvy vykrystalizovalo, ne vyhlášením, ale činy.

V prosinci 2024 Čínská lidová osvobozenecká armáda podle zprávy amerického ministerstva obrany pro Kongres pravděpodobně nacvičovala blokádu východně od Tchaj-wanu včetně simulovaných úderů na cizí plavidla. V květnu 2026 operovala čínská letadlová loď Liao-ning v blízkosti Filipín, zatímco americká USS George Washington vyplula z Jokosuku do Filipínského moře. Už v únoru 2026 provedly Japonsko, USA a Filipíny společné námořní cvičení severně od Luzonu. A souběžně s každoročním cvičením Balikatan 2026 uspořádala Čína vlastní námořní manévry východně od Luzonu.

Obě strany se připravují na tentýž prostor. To není náhoda. To je geografie, která si vynucuje konfrontaci.

Odvaha, která se může obrátit proti Pekingu

Čína v posledních letech prokázala ochotu operovat s letadlovými loděmi za první ostrovní řetězec, tedy mimo relativně bezpečný prostor, kde ji chrání hustá síť pevninských raket, radarů a leteckých základen. Je to ambiciózní krok. A zároveň riskantní.

Americké námořnictvo staví svou doktrínu na projekci síly přes oceány. Lodě třídy Nimitz a Ford jsou podle U.S. Navy „nejadaptabilnější a nejodolnější letiště na světě“ a jsou konstruované právě pro dlouhodobé operace daleko od domovských přístavů. Čínské nosiče, včetně nejnovější Fu-ťien, prvního čínského letadlového nosiče s rovnou palubou a katapulty, rostou ve schopnostech, ale jejich operační zkušenosti v otevřeném oceánu jsou nesrovnatelně kratší.

A tady je jádro problému: čím dál od pevniny čínská letadlová skupina operuje, tím méně je nástrojem zastrašení a tím víc se stává cílem. V těsných vodách kolem Tchajwanského průlivu má Čína výhodu blízkosti, masy sil a pevninského raketového deštníku. Ve Filipínském moři tato výhoda slábne. Logistické linie se natahují, závislost na palubním letectvu roste a expozice vůči americkým a spojeneckým silám, včetně ponorkové flotily, se dramaticky zvyšuje.

Zpráva amerického ministerstva obrany navíc vedle růstu čínských schopností popisuje i korupční čistky v armádním vedení, problémy s kvalitou části výzbroje a možné krátkodobé dopady na bojovou připravenost. Peking může kalkulovat s odstrašením. Ale prostor východně od Tchaj-wanu zvyšuje cenu každého omylu.

Historická ozvěna ve stejných vodách

Filipínské moře už jednou rozhodlo o osudu Tichého oceánu. V červnu 1944 se tam odehrála největší bitva letadlových lodí druhé světové války, po které Japonsko definitivně ztratilo schopnost udržet palubní leteckou převahu. Dnes se ve stejných vodách znovu řeší, kdo udrží přístupové trasy a vzdušně-námořní kontrolu.

Paralela není doslovná. Současný střet by nestál jen na palubním letectvu, ale na raketách, satelitech, podmořské válce, kybernetických operacích a blokádních nástrojích. Kontinuita je ale v tom, že stejné moře opět rozhoduje o přísunu sil a volnosti manévru, a že strana, která se tam odváží bez dostatečné přípravy, může zaplatit nepřiměřenou cenu.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Případný konflikt ve Filipínském moři by NATO automaticky nezavázal ke kolektivní obraně; článek 5 se geograficky vztahuje primárně na severoatlantický prostor. Dopad by ale přišel jinou cestou: přes obchod, technologie a dodavatelské řetězce.

Evropská unie je silně závislá na dovozu polovodičů. Podle studie Společného výzkumného střediska EU pochází téměř 80 % dodavatelů klíčových vstupů pro evropský čipový průmysl ze zemí mimo Unii. Právě proto Evropská komise schválila německou podporu pro továrnu ESMC/TSMC v Drážďanech jako pojistku proti výpadku tchajwanské produkce. Česká exportní ekonomika, úzce navázaná na německý průmysl, by narušení těchto řetězců pocítila tvrdě.

České ministerstvo zahraničí ve společném strategickém dialogu s USA výslovně potvrdilo závazek k zachování míru a stability v Tchajwanském průlivu a prohlásilo, že transatlantická a indo-pacifická bezpečnost jsou nedělitelné. Rada EU v závěrech z října 2025 uvedla, že napětí napříč Tchajwanským průlivem přímo dopadá na evropské zájmy.

Bojiště se rýsuje jasněji než kdykoli v posledních desetiletích. Datum války stanoveno není; americké ministerstvo obrany rozlišuje mezi čínskou snahou mít schopnost jednat kolem roku 2027 a samotným politickým rozhodnutím konflikt spustit. Ale prostor, kde by se rozhodovalo, už obsazují obě strany. A Čína tím, že do něj vstupuje, mění svou největší výhodu, blízkost, v test, na který zatím nemusí být připravena.