MiG-29 nesestřelily jediné ruské letadlo, přesto je Ukrajina zoufale potřebuje a Rusové se bojí. Polsko jí pošle své poslední

Na první pohled to nedává smysl. Stíhačka, která za více než čtyři roky plnohodnotné vzdušné války neprokázala jedinou vzdušnou výhru nad ruským protějškem, by měla logicky skončit v muzeu. Jenže válka na Ukrajině se neřídí logikou leteckých es a prestižních vzdušných soubojů. Řídí se počty. Každý drak, který dokáže vzlétnout, nést zbraň a vrátit se na zem, znamená další problém pro ruské plánovače. A právě v tom spočívá paradox MiGu-29 na ukrajinském nebi: jeho hodnota neplyne z toho, co sestřelil, ale z toho, že vůbec létá.

Proč nula sestřelů neznamená nula hodnoty

Ukrajinské letectvo samo přiznalo už v dubnu 2023 pro Washington Post, že „radar MiGu nedohlédne daleko a jeho rakety také ne“. Základní MiG-29A má radar s dosahem přes 96 km. Ruský Su-35 operuje v úplně jiné lize, dokáže zachytit a ohrozit cíl na vzdálenosti, kde MiG ještě ani netuší, že má protivníka. V klasickém souboji na dálku nemá Fulcrum šanci.

Jenže klasické souboje na dálku nejsou to, k čemu Ukrajina MiGy používá. Podle analytické studie RUSI z léta 2026 plní tyto stroje tři hlavní úkoly: protivzdušné hlídky, odpalování protiradarových střel AGM-88 HARM proti ruské pozemní obraně a shazování klouzavých pum. Janes už v srpnu 2022 doložil, že ukrajinští technici dokázali na sovětský drak integrovat americké střely HARM, improvizace, která z „čistě starého sovětského stíhače“ udělala hybridního nosiče západní výzbroje. Ne plnohodnotného, ne rovnocenného partnerovi Su-35. Ale funkčního.

A právě to Rusko znervózňuje. Ne strach z manévrového souboje, ale nutnost počítat s dalšími ukrajinskými vzlety, dalšími útoky HARM na radary protivzdušné obrany, dalším tlakem na vlastní bojové hlídky. Každý letuschopný MiG znamená, že ruská strana musí vyčlenit Su-35 na krytí, zapojit pozemní PVO a spotřebovat dálkové střely. V opotřebovací válce je tohle drahý účet.

Duch Kyjeva a realita čtyřleté války

V prvních hodinách ruské invaze se zrodila legenda o „Duchu Kyjeva“, údajném pilotovi MiGu-29, který měl sestřelit šest ruských letounů během jediného dne. Příběh se šířil jako symbol odporu. Samotné ukrajinské letectvo ale 30. dubna 2022 oficiálně uvedlo, že Duch Kyjeva je kolektivní obraz pilotů 40. brigády, nikoli konkrétní eso. Legenda pomáhala morálce v nejtěžších dnech. Jako důkaz bojové bilance MiGů je nepoužitelná.

Skutečná bilance je tvrdší. Vizuálně potvrzených ztrát ukrajinských MiGů-29 eviduje databáze Oryx nejméně 33 kusů, reálné číslo bude vyšší. Část odstavených strojů se podařilo vrátit do provozu lokálními opravami, další kusy přišly od spojenců; Polsko, Slovensko i další země už dříve předaly desítky MiGů. Ale zásoby se tenčí. Právě proto je každý další darovaný drak tak cenný: ne jako zázračná zbraň, ale jako náhrada ztrát a zdroj dílů pro udržení zbývající flotily ve vzduchu.

Jádro ukrajinského letectva přitom už přebírají F-16. První potvrzený sestřel ruského Su-35 v létě 2026 připsaly právě tyto západní stroje, ne MiGy. Fulcrumy ale zůstávají nezbytnou výztuhou, vyplňují mezeru, kterou F-16 zatím nedokážou pokrýt počtem.

Polské poslední MiGy: od slibu k tvrdému vyjednávání

Časová osa polského převodu vypadá jako učebnicový příklad toho, jak se politický záměr mění v diplomatický zákopový boj.

10. prosince 2025 polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz oznámil záměr převést zbývající MiGy-29 Ukrajině. Mluvil o „zbývající polovině flotily“ a o tom, že typ v polském letectvu dosluhuje.

5. února 2026 premiér Donald Tusk při návštěvě Kyjeva potvrdil připravenost k „dronové výměně“, tedy MiGy za ukrajinské technologie bezpilotních prostředků a společnou výrobu munice.

17. června 2026 polská strana přiznala, že převod stojí na neuzavřeném transferu dronových technologií. Ukrajina navíc chtěla modernější konfiguraci strojů.

30. června 2026 Kosiniak-Kamysz řekl otevřeně: bez ukrajinské protihodnoty v dronech a souvisejících schopnostech „MiGy nebudou“. Agentura AFP uváděla, že jde o zhruba tucet zbývajících kusů.

Polsko si tedy může dovolit MiGy předat, nahrazuje je jihokorejskými FA-50 a čeká na F-35. Ministerstvo obrany popisuje FA-50 jako generační skok: Link-16, NATO identifikace, interoperabilita s F-16, servisní centrum přímo v Polsku. MiG-29 je pro Varšavu typ bez perspektivy. Ale zadarmo ho dát nehodlá.

Co Polsko chce a proč to stojí za starý MiG

Protihodnota, o kterou Varšava usiluje, není abstraktní politická formulka. Ukrajinský obranný cluster Brave1 v létě 2026 sdružuje 2 500 firem, přes 5 000 produktů, více než 500 výrobců dronů a 50 výrobců raket. Nejde jen o FPV drony z garáží. Program zahrnuje levné střely s umělou inteligencí, interceptorové drony, balistické i řízené střely, proudové bezpilotní letouny a naváděné pumy. Přes sto vývojářů pracuje na interceptorových dronech a levných protiraketách s dosahem tři a pět kilometrů.

Pro Polsko je tohle know-how cennější než tucet dosluhujících MiGů. Jde o bojově prověřené technologie, které vznikly pod tlakem skutečné války a které lze přenést do vlastního průmyslu. Český ministr zahraničí při návštěvě Kyjeva v lednu 2026 zdůraznil totéž: protidronová obrana je klíčová priorita a Praha chce přenos ukrajinských zkušeností do Česka. Zájem o ukrajinské dronové know-how není polská specialita, je to středoevropský trend.

Český kontext: MiGy dávno pryč, bezpečnost zůstává

Česká republika vlastní MiGy-29 nemá už přes třicet let. Armáda je vyřadila v roce 1994 a všech deset kusů v roce 1995 vyměnila (ironicky právě s Polskem) za vrtulníky Sokol. Středoevropský vzdušný prostor ale funguje v režimu kooperativního hlídkování: Česko a Polsko od září 2022 společně kryjí i slovenské nebe poté, co Bratislava své MiGy-29 předala Ukrajině. Praktický dopad případného polského převodu proto není kolaps regionální obrany, ale další krok od postsovětských platforem k plně aliančním řešením. Pro českou bezpečnost je důležitější interoperabilita Gripenů v rámci NATO než existence polských Fulcrumů.

Tucet starých MiGů-29 frontu nezlomí. Ale v logice opotřebovací války, kde rozhoduje výdrž a kde každý další létající stroj nutí protivníka reagovat, prodlužují životnost ukrajinského letectva v momentě, kdy ho Rusko chce definitivně uzemit. A přesně proto o ně obě strany tak tvrdě smlouvají.