Japonsko by zabralo Kurilské ostrovy za pár dní, Rusko by je neubránilo. Pak by ale přišla odveta, která všechno mění

Čísla mluví nečekaně jasně. Japonské námořní a vzdušné síly převyšují ruskou skupinu na Dálném východě v každé měřitelné kategorii a válka na Ukrajině ten nepoměr ještě prohloubila. Jenže obsadit dva ostrovy a vyhrát válku s jadernou mocností jsou dvě radikálně odlišné věci. Právě v tom tkví jádro scénáře, který v dubnu 2026 rozpracoval bezpečnostní analytik Jú Koizumi pro estonský think-tank ICDS: Japonsko by mohlo ostrovy získat za dny. A pak by teprve začala skutečná válka.

Posádka bez deštníku

Na Kunaširu a Iturupu, dvou největších ostrovech jižních Kuril, které Japonsko označuje za své „severní teritorium nelegálně okupované Ruskem“, je klíčovou stálou jednotkou 18. kulometně-dělostřelecká divize. Její odhadovaná síla činí asi 3 500 vojáků. Před rokem 2022 měl celý Východní vojenský okruh kolem 80 000 příslušníků pozemních sil. Podle Koizumiho analýzy byli prakticky všichni nasaditelní vojáci z tohoto okruhu odveleni na Ukrajinu, kde ztráty okruhu dosáhly odhadem 65 000 až 94 000 padlých a raněných.

Ještě výmluvnější je osud protivzdušné obrany. Systémy S-300V4 rozmístěné na Iturupu a Kunaširu zmizely ze satelitních snímků už v září 2022. Část baterií S-400 byla stažena i ze Sachalinu. Ostrovy tak ztratily vrstvený protivzdušný deštník, který měl případný útok zdražit natolik, aby se o něm nikdo neodvážil uvažovat.

Japonsko: tichá námořní převaha

Proti oslabené ruské skupině stojí síla, o které se v Evropě málo mluví. Japonské síly sebeobrany (JSDF) měly k 31. 3. 2025 celkem 220 252 uniformovaných příslušníků. Námořnictvo disponuje 51 torpédoborci a 22 ponorkami. Letectvo nasazuje nejméně 200 stíhaček F-15J/DJ, 91 strojů F-2 a 39 letounů F-35A.

Při omezeném cíli, obsadit a izolovat dva ostrovy vzdálené od Hokkaidó pouhých 20 kilometrů, by japonská námořní a vzdušná převaha dokázala odříznout posádku od zásobování a posil během několika dnů. Ruská Tichooceánská flotila má sice 16 ponorek a 8 hlavních hladinových bojových lodí, ale v přímém střetu o kontrolu úzkého průlivu by čelila mnohonásobné přesile. Scénář „za pár dní“ proto není fantazie, ale analytická dedukce z poměru sil a vzdáleností.

Odveta z hloubky

Tady ovšem končí japonská výhoda a začíná ruská. Moskva nemusí bránit pláže, aby konflikt otočila. Podle japonské obranné bílé knihy 2025 disponuje Rusko v Pacifiku platformami schopnými nést střely Kalibr s dosahem 1 500 km z hladinových lodí a přibližně 2 000 km z ponorek. K tomu přidejte hypersonický systém Kinžal s efektivním dosahem kolem 2 000 km včetně nosiče.

Co to znamená v praxi? Letiště na Hokkaidó, přístavy, sklady paliv, radarové stanice, to vše leží v dosahu ruských úderných prostředků, které nebyly odčerpány na Ukrajinu tak jako pěchota. Japonská bílá kniha 2024 navíc zdůrazňuje, že Rusko chrání Ochotské moře jako operační prostor pro strategické jaderné ponorky. Kurily nejsou izolovaný ostrovní spor. Jsou předpolím ruského jaderného bastionu a jakýkoli boj v jejich okolí se odehrává ve stínu nejcitlivějšího uzlu ruského odstrašení.

Právě proto odveta mění celou rovnici. Taktické obsazení dvou ostrovů ještě neznamená strategické vítězství, pokud protivník dokáže systematicky ničit vaše zázemí stovky kilometrů za frontovou linií.

Americký háček

V Japonsku je trvale rozmístěno asi 60 000 amerických vojáků a U.S. Forces Japan se právě transformují do podoby společného velitelství, které má být schopné řídit spojenecké operace v reálném čase. Jenže americko-japonská bezpečnostní smlouva obsahuje klíčový právní detail: článek V váže automatický závazek na ozbrojený útok proti „územím pod správou Japonska“. Kurily pod japonskou správou nejsou, spravuje je Rusko.

Pokud by tedy Tokio samo zahájilo operaci na ostrovech, americký vstup by nebyl smluvní automatika, ale politické rozhodnutí. Situace by se dramaticky změnila v okamžiku, kdy by Rusko odpovědělo údery na Hokkaidó nebo jiné japonské ostrovy. Tehdy by se právní i politická logika aliance aktivovala naplno, a Moskva by stála proti dvěma největším námořním silám Pacifiku současně.

Energetický stín nad Evropou

Kurily samy nejsou plynový terminál. Ale válka v jejich okolí by ohrozila exportní koridor ze Sachalinu, kde projekt Sachalin-2 zásobuje asijské odběratele zkapalněným plynem, asi 2,4 % globální poptávky po LNG. Podle IEA dosáhla korelace evropských a asijských plynových benchmarků v roce 2025 hodnoty 0,955. Cenový šok v Asii by se přes přesměrování dodávek propsal do Evropy během dnů. Čeští spotřebitelé by to pocítili na účtech za plyn a elektřinu, aniž by jediný kubík sachalinského plynu kdy tekl do střední Evropy.

Scénář japonského obsazení Kuril je dnes analyticky představitelnější než kdykoli od roku 1945. Ale právě proto, že první fáze vypadá tak snadno, je ta druhá, s raketami, jadernými ponorkami a americkou smlouvou na stole, tak nebezpečná.