Na nejhlubší íránské bunkry se snese „boží hněv“ tak mocný, že nemohou odolat. Američané zavádí penetrační bombu GBU-76

Když v noci z 21. na 22. června 2025 bombardéry B-2 Spirit svrhly na íránské jaderné objekty celkem čtrnáct kusů pum GBU-57/B Massive Ordnance Penetrator, šlo o vůbec první bojové nasazení této třicetitunové zbraně. Operace Midnight Hammer zasáhla mimo jiné podzemní obohacovací závod Fordó, zahrabaný odhadem osmdesát až devadesát metrů pod skalním masivem. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) následně konstatovala, že Fordó utrpěl „velmi významné poškození“. Pentagon ale zjevně nechtěl čekat, až protivník vybuduje něco ještě hlubšího. Ani ne rok po operaci začal americký průmysl dostávat signály, že Washington chce bombu nové generace, a chce ji co nejdřív.

Proč „boží hněv“ a co se za tím skrývá

Výraz „boží hněv“ není oficiální americké označení. Je to novinářská zkratka pro něco, co se obtížně popisuje jedním slovem: konvenční zbraň tak mohutnou a přesnou, že má protivníkovi vzít poslední jistotu, totiž přesvědčení, že hluboko pod horou nebo pod desítkami metrů betonu zůstane nedotknutelný. Právě o to americké letectvo usiluje programem GBU-76/B Next Generation Penetrator.

Důležité upřesnění: GBU-76/B zatím není v operační službě. Nejde o hotovou bombu v pumovnici bombardéru, ale o akviziční a průmyslový rozjezd. V září 2025 získala firma Applied Research Associates dvouletý kontrakt na prototyp. A 1. června 2026 zveřejnilo velitelství AFLCMC/EBD na portálu SAM.gov oficiální průzkum trhu, který hledá průmyslové partnery pro kompletní vývoj, výrobu, testování, dodávky i logistiku celého systému. Americké letectvo tedy zbraň „zavádí“ ve smyslu programového startu, staví základy pro bombu, která má jednou nahradit stávající MOP.

Co umí současná MOP a kam má NGP posunout laťku

Stávající GBU-57/B Massive Ordnance Penetrator je unikát. Váží přibližně 13 600 kilogramů, měří 6,25 metru na délku, má průměr 80 centimetrů a nese trhavou náplň o hmotnosti zhruba 2 600 kilogramů. Navádí se pomocí GPS a nést ji dokáže výhradně bombardér B-2 Spirit. Do operační služby vstoupila v roce 2011 a čtrnáct let zůstávala nenasazenou pojistkou, až do operace Midnight Hammer.

Při útoku na Fordó Pentagon popsal průnik pum do ventilačních šachet komplexu a explozi až v cílovém prostoru. Nešlo o symbolický úder jedním kusem munice, ale o koordinovanou operaci se čtrnácti bombami proti dvěma cílovým oblastem. Celý řetězec ničení, od zpravodajského mapování slabých míst přes přesné navedení až po laděné zapalovače s řízeným zpožděním, musel fungovat jako celek.

U GBU-76/B kompletní specifikace veřejně známé nejsou. Z akviziční dokumentace ale vyplývá několik směrů:

• Hmotnostní třída se pohybuje mezi zhruba 9 000 a 13 600 kilogramy; dřívější požadavek na prototyp uváděl hlavici do přibližně 10 000 kilogramů.
• Navigace má fungovat i v prostředí, kde je GPS rušeno nebo nedostupné, což je zásadní posun oproti čistě satelitnímu navedení MOP.
• Přesnost má dosahovat odchylky do 2,2 metru v devadesáti procentech případů.
• Integrace počítá s širším okruhem nosičů, což otevírá cestu k novému bombardéru B-21 Raider.

Menší hmotnost neznamená automaticky slabší bombu. Může znamenat chytřejší bombu, takovou, která díky lepší navigaci, pokročilejším materiálům a sofistikovanějšímu zapalovači dosáhne stejného nebo většího efektu s menší celkovou hmotností. A především takovou, kterou unese i B-21, jenž je kompaktnější než B-2.

Fordó nebyl poslední problém, Natanz je ještě hlouběji

Írán se z útoku na Fordó poučil dávno předtím, než k němu došlo. Už roky buduje nový tunelový komplex pod horou Kolang Gaz La u Natanzu. Podle analýz Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost (ISIS) je tento objekt pravděpodobně hlubší než Fordó; odhady hovoří o vnitřních prostorách kolem sto deseti metrů pod povrchem, možná i více v závislosti na sklonu tunelů. Na rozdíl od Fordó nemá zjevnou ventilační šachtu, která by mohla sloužit jako vstupní bod pro průraznou munici. Má více tunelových vstupů a celkově je navržen tak, aby odolal právě tomu typu útoku, jaký Fordó zažil.

Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) před operací Midnight Hammer konstatovalo, že Spojené státy byly jedinou zemí na světě disponující konvenční municí schopnou proniknout do hloubky Fordó. Ve veřejně dostupných zdrojích se neobjevuje potvrzený ruský ani čínský ekvivalent americké penetrační pumy této váhové a účelové kategorie. Rusko i Čína mají vlastní prostředky proti zodolněným cílům (balistické střely, jaderné hlavice), ale nic srovnatelného s konvenční leteckou pumou třídy MOP nebo NGP veřejně doloženo není.

Dvě bomby současně: proč Amerika drží starou i staví novou

Po operaci Midnight Hammer stálo americké letectvo před praktickým problémem: ze zásob zmizelo čtrnáct kusů MOP a výrobní linka se blížila ke konci. Pentagon proto v únoru 2026 oznámil poslední doplňovací nákup stávajících pum, aby si udržel okamžitou operační schopnost. Současně pokračují upgrady MOP, vylepšené zapalovače a aktualizovaný software pro plánování misí.

Vedle toho ale běží program NGP. Logika je přímočará: MOP je jediná zavedená zbraň, která dokáže řešit hluboké podzemní cíle právě teď. GBU-76/B je investice do budoucnosti, kdy cíle budou ještě hlubší, lépe chráněné a navigační prostředí kolem nich ještě nepřátelštější. Pentagon veřejně odmítá sdělit detailní výkonové limity MOP ani přiznat, že na některé cíle nestačila. Říká jen, že schopnosti průběžně vyhodnocuje a že poznatky z boje mají informovat budoucí investice. Souběh tří kroků (bojové nasazení, doplnění zásob a rozjezd nástupce) ale mluví sám za sebe.

Co to znamená pro Írán, Rusko i Čínu

Existence programu GBU-76/B vysílá dvě zprávy najednou. První míří do Teheránu: ani přesun jaderné infrastruktury pod sto metrů skály nezaručuje bezpečí. Druhá míří do Pekingu a Moskvy: Washington nebere hluboké podzemní cíle jako íránskou výjimku, ale jako dlouhodobý strategický problém, do jehož řešení hodlá investovat generaci za generací.

Pro Českou republiku a další evropské členy NATO jde o nepřímý, ale podstatný bezpečnostní signál. Americká schopnost konvenčně ničit hluboko zahrabané vojenské objekty (velitelská stanoviště, sklady, jaderně související infrastrukturu) komplikuje kalkul každému protivníkovi, který sází na to, že pod zemí má bezpečný azyl. Sama bomba ovšem nic nezmění bez nosičů, přístupu do vzdušného prostoru a politického rozhodnutí ji použít.

Kdy přesně GBU-76/B dosáhne operační služby, veřejně známo není. Prototypový kontrakt běží, průmyslový průzkum se rozjíždí, testování a integrace teprve přijdou. Jisté je zatím jedno: Amerika si po Fordó řekla, že potřebuje víc, než měla. A začala to stavět.