Ženevská konvence je mrtvá, Kreml z ní udělal cár papíru. Rusové nutí ukrajinské válečné zajatce bojovat za Moskvu

Dne 6. srpna 2026 se na stránkách ruského Dobrovolnického sboru objevila zpráva, která by v jakémkoli jiném konfliktu vyvolala okamžitou mezinárodní krizi. Moskva oznámila vznik „První ukrajinské speciální dobrovolnické brigády“, vojenského útvaru sestaveného z ukrajinských válečných zajatců a lidí, kteří podle ruské verze „dobrovolně přešli“ na stranu agresora. Brigáda vznikla sloučením několika dříve existujících proruských formací: praporů Maxima Kryvonoše a Oleksije Beresta a oddílů Oleksandra Matrosova, Martina Puškara a takzvaného Slobodského oddílu. Kreml tím neudělal nic menšího, než že z poloskryté praxe udělal oficiální státní politiku.

Konvence platí, Moskva ji ignoruje

Třetí Ženevská konvence z roku 1949 nikdy nepřestala platit. Rusko ji formálně nevypovědělo a ani nemůže, patří k základním pilířům mezinárodního humanitárního práva, které zavazuje všechny smluvní strany bez ohledu na to, zda se jim to hodí. Podle shrnutí Mezinárodního výboru Červeného kříže konvence výslovně zakazuje nutit válečné zajatce k vojenské práci, k práci nebezpečné, nezdravé nebo ponižující. Článek 52 pak specifikuje, že žádný zajatec nesmí být nasazen na nebezpečnou práci bez svého dobrovolného souhlasu, a i ten má své limity.

Nucení zajatce sloužit v ozbrojených silách nepřátelské mocnosti spadá do kategorie takzvaného závažného porušení konvence. V praxi jde o válečný zločin. Když říkáme, že Ženevská konvence je mrtvá, nemyslíme tím její právní zánik. Myslíme tím, že Kreml s ní zachází, jako by pro něj její klíčové ochrany neexistovaly. Udělal z ní cár papíru ne tím, že by ji roztrhal, ale tím, že ji den za dnem přepisuje vlastním slovníkem.

Jazyk jako zbraň: jak se ze zajatce stane „dobrovolník“

Celý mechanismus stojí na jednom slově. Dobrovolník. Ruská propaganda systematicky přeznačuje ukrajinské válečné zajatce na lidi, kteří se „sami rozhodli přejít na správnou stranu“. Oficiální web Dobrovolnického sboru publikuje rozhovory s bojovníky z oddílu Kryvonoše, kde se otevřeně mluví o „bývalých zajatcích ukrajinských vojáků“, kteří prý „dobrovolně přešli“ a nebojí se vystupovat před kamerami. Viktor Vodolackyj, ruský veřejný činitel, už 25. července 2025 pro agenturu TASS tvrdil, že někteří ukrajinští zajatci „odmítají výměnu“, po prověrkách uzavírají kontrakty a vstupují do ruských jednotek.

Jenže pojem „dobrovolnost“ v prostředí ruského zajetí je sám o sobě absurdní. Podle monitorovací mise OSN pro lidská práva na Ukrajině zažívají ukrajinští zajatci v ruské moci téměř univerzálně mučení, bití, elektrošoky, stresové polohy, fingované popravy a sexuální násilí. Z briefingu mise z října 2024 vyplývá, že 169 ze 174 dotazovaných ukrajinských zajatců popsalo mučení a 68 % z nich zažilo sexuální násilí. V takovém prostředí nemá slovo „dobrovolný“ žádný obsah. Je to právní a propagandistický štít, nic víc.

Od praporů k brigádě: eskalace, která trvá roky

Nová brigáda není izolovaná epizoda. Institut pro studium války (ISW) sleduje formování bojových jednotek z ukrajinských zajatců od listopadu 2022. V prosinci 2023 zaznamenal vznik praporu Bohdana Chmelnického pod útvarem „Kaskad“ ministerstva vnitra takzvané DNR. Rozdíl mezi tehdejšími prapory a dnešní brigádou je ve stupni institucionalizace. Z jednotlivých propagandistických útvarů Moskva poskládala vyšší a reprezentativnější celek, a hlavně se tím veřejně pochlubila.

To je klíčový posun. Dříve šlo o poloskrytou praxi, o které se šuškalo v telegramových kanálech a kterou Kreml přímo nepotvrzoval. Teď ji sám oznamuje. Veřejné chlubení se brigádou složenou ze zajatců je signál: Moskva už nepočítá s reputační cenou. Nepočítá s tím, že by ji někdo zastavil.

Ukrajinská veřejnoprávní stanice Suspilne navíc dokumentuje, že tyto jednotky neslouží jen jako bojový materiál. Jejich členové natáčejí propagandistická videa, poskytují rozhovory zahraničním médiím a účastní se ideologických akcí na okupovaných územích. Zajatec se tak stává nejen vojákem nepřítele, ale i nástrojem jeho narativu.

Co dělá svět, a proč to nestačí

Mezinárodní společenství o problému ví. OSN zveřejňuje tematické zprávy, OBSE má vyšetřovací mechanismy. Česká republika spolu s dalšími státy podpořila v červenci 2025 spuštění Moskevského mechanismu OBSE zaměřeného na systematické mučení, špatné zacházení a mimosoudní popravy ukrajinských zajatců ze strany Ruska. Ke konkrétnímu oznámení brigády z 6. srpna se veřejně dohledatelné české stanovisko nepodařilo najít, ale širší problém Praha pojmenovala.

Potíž je v donucení. Mezinárodní mechanismy umějí dokumentovat, pojmenovat, připravovat budoucí odpovědnost. Nemají ale vlastní policii ani fyzický přístup tam, kde ho Rusko odmítá. OSN sama přiznává, že záruky jako rodinný kontakt, nezávislý dohled a přístup monitorů v ruském systému zajetí často nefungují nebo neexistují.

Co to znamená pro ukrajinské vojáky

Praxe Ruska zvyšuje psychologickou cenu zajetí. Vedle samotné internace, mučení a nejistoty přibývá riziko, že zajatec bude donucen bojovat proti vlastním spolubojovníkům. Podle zdroje ukrajinské rozvědky citovaného serverem Defense Express existují zdokumentované případy nátlaku násilím i hrozbami vůči příbuzným zajatců. Konkrétní sankční mechanismus pro ty, kdo vstup do brigády odmítnou, se nepodařilo nezávisle doložit, ale v prostředí, kde je mučení systémové a popravy zdokumentované, si není těžké představit, jak takové „odmítnutí“ vypadá.

Pokud Rusko veřejně normalizuje bojové využití ukrajinských zajatců, oslabuje tím důvěru v to, že by stejné limity respektovalo u kohokoli jiného. Ženevská konvence chrání všechny válečné zajatce bez ohledu na národnost. Precedent, který Moskva vytváří, se netýká jen Ukrajiny.

Kreml neroztrhal Ženevskou konvenci na kusy. Udělal něco horšího: nechal ji viset na zdi a den za dnem dokazuje, že pro něj nic neznamená.