Lotyšsko zkouší mobilizaci jako za války. Záložníci dostanou rozkaz, přísahu a zbraň do ruky

Dne 8. srpna se brány vojenského výcvikového prostoru v Alūksne na severovýchodě Lotyšska otevřely pro více než sto dobrovolníků bez předchozí vojenské služby. Během jednadvaceti dnů projdou zbraňovým výcvikem, bojovou střelbou, topografií, spojovací přípravou i polním cvičením. Na konci složí vojenskou přísahu, dostanou průkaz rezervního vojáka a mobilizační určení, tedy dokument, ve kterém stojí jméno, přidělená jednotka, místo nástupu a pokyny pro případ skutečné mobilizace. Právě tenhle řetězec dělá z kurzu něco víc než letní bootcamp. Lotyšsko netestuje jen to, jestli lidi umí střílet. Testuje, jestli je dokáže v krizi najít, povolat a zařadit.

Mobilizační centrum: ne kasárna, ale vstupní brána do války

V lotyšské legislativě má mobilizační centrum přesnou definici. Jde o speciálně vybavené místo, kde se při vyhlášené mobilizaci kontroluje zdravotní stav příchozích, vydává se strava, výstroj, osobní doklady a přiděluje se zařazení k jednotce. Srpnový kurz tento mechanismus simuluje od začátku do konce, účastníci procházejí zdravotní prohlídkou, přebírají vybavení a vstupují do vojenského režimu, jako by šlo o ostrou situaci.

Rozdíl oproti běžnému vojenskému výcviku spočívá v tom, co následuje po závěrečných zkouškách. Absolvent skládá přísahu a získává status rezerves karavīrs, tedy rezervního vojáka. Tím mu vznikají konkrétní povinnosti: dostavit se na další vojenská cvičení a zdravotní přezkumy, udržovat nabyté schopnosti a při mobilizaci splnit, co stojí v povolávacích dokumentech. Podle lotyšských pravidel musí rezervní voják dostat povolávací dokument nejpozději 48 hodin před nástupem a do 24 hodin informovat zaměstnavatele. Prakticky: velmi krátká reakční lhůta a okamžité vytržení z civilního života.

Zbraň do ruky, doslova

Veřejný popis kurzu je nezvykle konkrétní. Kromě obecné zbraňové a střelecké přípravy uvádí i specializační základy pro komunikační systémy Harris a zbraňové systémy AT-4, Carl Gustaf, kulomet KSP 58B nebo těžký kulomet Browning. Ne každý účastník projde všemi rolemi, jde o seznámení se specializacemi, které armáda potřebuje obsadit v záloze. Součástí jsou i bojové střelby, práce v terénu na úrovni družstva a teoretické i praktické zkoušky.

Třítýdenní kurz sám o sobě nevytvoří plně vyzrálého bojového vojáka. To si Lotyšsko uvědomuje. Proto systém počítá s opakovacími cvičeními, podle veřejně dostupných informací zpravidla jednou za čtyři roky. Cílem je udržet základní schopnosti a aktualizovat znalosti. Délkově je vstupní kurz srovnatelný s polskou dobrovolnou základní službou, která začíná 27denním výcvikem zakončeným přísahou, nebo s litevskými třítýdenními opakovacími kurzy pro už dříve vycvičené rezervisty.

Proč právě teď a proč právě Lotyšsko

Kurz nebyl vyhlášen narychlo. Národní ozbrojené síly jej oznámily už 17. listopadu 2025. Přesto nelze ignorovat kontext, ve kterém probíhá.

Lotyšská obranná koncepce otevřeně počítá s možností náhlého ruského útoku, se zapojením Běloruska a s tím, že Rusko si může v horizontu několika let obnovit vojenský potenciál u hranic. 8. června 2026 spojenecké stíhačky nad Lotyšskem sestřelily cizí dron po narušení vzdušného prostoru, a hrozba přestala být abstraktní. Lotyšská bezpečnostní služba VDD varuje před zpravodajským působením Ruska a Běloruska přímo na hranici a doporučuje občanům do obou zemí necestovat.

Paralelně Lotyšsko buduje takzvanou Baltic Defence Line, protimobilitní infrastrukturu na východní hranici za 303 milionů eur během pěti let. Zákopy, překážky, opevněné pozice. Srpnový kurz záložníků je součástí stejné logiky: nemá smysl stavět obrannou linii, pokud nemáte lidi, kteří ji obsadí.

Cíl pro rok 2028: 61 tisíc lidí v systému

Lotyšsko si stanovilo ambiciózní plán. Do roku 2028 chce mít mírovou vojenskou strukturu o 31 tisících lidech. Z toho 7 tisíc má tvořit vysokopohotovostní rezervu s každoročním výcvikem. Nad tím má stát dalších 30 tisíc ve všeobecné rezervě, tedy lidé, kteří prošli základním kurzem a jsou v evidenci pro případ krize. Právě pro tuto druhou vrstvu jsou srpnové kurzy klíčové. Každý absolvent je další jméno v databázi, které má přidělenou jednotku, ví, kam se dostavit, a rozumí základům zacházení se zbraní.

Pro srovnání: Estonsko stojí na dlouhodobě zavedeném povinném modelu, kde rezervisté procházejí nejprve povinnou službou a teprve pak vstupují do zálohy. Litva pracuje s aktivní rezervou složenou z již vycvičených vojáků. Lotyšsko se od obou liší tím, že buduje zálohu i z lidí, kteří předtím neměli s armádou nic společného. Je to rychlejší cesta, ale vyžaduje právě ten mechanismus, který se teď testuje: schopnost vzít civilistu a během tří týdnů z něj udělat člověka, kterého stát umí v krizi povolat.

Co si z toho může vzít Česko

Česká republika má vlastní systém záloh. Aktivní záloha, dobrovolné vojenské cvičení, krajská vojenská velitelství. Nová Koncepce mobilizace z roku 2026 už otevřeně pracuje i s povinnými vojenskými cvičeními vojáků v záloze a s odvodním řízením při mimořádných opatřeních. Český občan bez předchozí služby se může přihlásit k dobrovolnému vojenskému cvičení v délce až dvanácti týdnů ročně, základní příprava zpravidla trvá šest týdnů.

Co ale v českém veřejném prostoru chybí, je mediálně viditelný test mobilizačního centra po lotyšském vzoru, cvičení, které by ověřilo celý řetězec od povolání přes zdravotní kontrolu až po zařazení k jednotce. Lotyšsko ukazuje, že právě tento řetězec je to, na čem záleží. Mít vycvičené lidi je jedna věc. Umět je v krizi během 48 hodin dostat na správné místo je věc druhá.

Dvě stě kilometrů od Alūksne leží ruská hranice. Lotyšsko si nemůže dovolit zjistit, že mobilizační systém nefunguje, až když ho bude skutečně potřebovat.