To je problém, Rusko vyrobilo mnohem více Zirkonů a Oniksů, než mělo. Zásoby si netvoří, vše okamžitě střílí na Ukrajinu

Vadym Skibitskij, zástupce náčelníka GUR, to řekl v obsáhlém rozhovoru pro ukrajinskou veřejnoprávní stanici Suspilne. K 3. srpnu 2025 měla být roční kvóta u obou typů vyčerpána. Jenže slovo „vyčerpána“ tu neznamená, že střely leží ve skladech. Skibitskij výslovně uvedl, že to, co Rusko vyrobí, okamžitě používá. Žádné strategické zásoby na horší časy. Výrobní linka končí odpalovací rampou.

Co přesně jsou Zirkon a Oniks

Oniks (označení NATO SS-N-26) je nadzvuková protilodní střela P-800 s doletem kolem 300 kilometrů. Původně navržená proti válečným lodím, dávno ale slouží i k útokům na pozemní cíle, odpaluje se z lodí, ponorek i pobřežních systémů Bastion. Podle databáze CSIS Missile Threat byla opakovaně nasazena proti ukrajinské infrastruktuře.

Zirkon je hypersonická střela, tedy ještě rychlejší a pro protivzdušnou obranu obtížněji zachytitelná. Britský bezpečnostní institut RUSI ji označuje za významnou schopnost, ale zároveň varuje před jejím přeceňováním; není to „zázračná zbraň“ a její masová výroba naráží na technologické limity. Přesto: kombinace rychlosti a profilu letu zkracuje reakční čas ukrajinské PVO na minimum.

Oproti „pracovním koním“ ruských raketových úderů, řízeným střelám Ch-101 a Kalibr, představují Oniks a Zirkon kvalitativně jinou hrozbu. GUR odhadovalo měsíční výrobu Ch-101 na 60 až 70 kusů a Kalibrů na 25 až 30 kusů. U Oniksu a Zirkonu dohromady uvádělo 20 až 30 kusů měsíčně. Menší série, ale každá jednotlivá střela je pro obranu nebezpečnější.

Roční plán za sedm měsíců, co to znamená

Když Skibitskij říká, že roční plán byl splněn k 3. srpnu, znamená to, že Rusko do tohoto data vyrobilo tolik Zirkonů a Oniksů, kolik mělo původně za celý rok 2025. Přesnou absolutní cifru GUR veřejně nezveřejnilo. Jednoduchý přepočet ale napoví: 3. srpen připadá zhruba na 59 % roku. Pokud by stejné tempo vydrželo do konce prosince, roční produkce by dosáhla přibližně 170 % plánu, tedy asi o 70 % nad původní kvótu.

A nic z toho nejde do skladu. Skibitskij to popsal jako model průběžné bojové spotřeby. Červenec 2025 podle ukrajinského ministerstva obrany přinesl 5 523 bojových střetů a 3 786 naváděných bomb. Horký měsíc, jak ho Kyjev sám nazval. Střely se vyrábějí a okamžitě letí na ukrajinská města, logistické uzly, letiště a systémy protivzdušné obrany.

Důležitý detail: Skibitskij zároveň přiznal, že část ruských zbraní trpí nepřesností, mimo jiné kvůli problémům s navigačními systémy pod tlakem sankcí. Civilní zásahy tak nejsou jen důsledkem záměrného cílení, ale i technických selhání. „Bezchybně přesné“ ruské rakety jsou mýtus.

Sankce děravé jako řešeto

Jak je možné, že Rusko výrobní plány překračuje navzdory západním sankcím? Skibitskij jmenoval tři faktory: rozšiřování výrobních linek, snahu nahradit importované díly domácí produkcí a obcházení sankcí přes třetí země.

Investigace portálu StateWatch z června 2025 odhalila konkrétní mechanismus: ostravská firma Leseft International s.r.o. fungovala jako prostředník pro ruský Ruspolymet, dodavatele dílů pro střely Kalibr a Iskander. Dodavatelský řetězec vedl přes Turecko, Švýcarsko a Německo. Přímá vazba na Zirkon nebo Oniks veřejně doložena není, ale samotná existence takových kanálů ukazuje, že sankční zeď má trhliny.

EU v červenci 2025 přijala 18. sankční balík, který rozšířil postihy na banky, finanční instituce třetích zemí a subjekty obcházející exportní restrikce. Přitvrzuje se, ale postupně, zatímco ruské výrobní linky jedou naplno.

Proč je to problém i pro Česko a Evropu

Ruská schopnost vyrábět a okamžitě spotřebovávat drahé střely zvyšuje tlak nejen na Ukrajinu, ale i na západní financování její obrany. Podle dat Kyiv Independent už samotná ruská výroba balistických střel může převyšovat roční produkci amerických interceptorů PAC-3 MSE, kterou Lockheed Martin plánuje zvýšit na 650 kusů ročně až v roce 2027.

Česká muniční iniciativa v roce 2025 dodala přes 400 tisíc velkorážových granátů a měla financování kryté do podzimu. Evropská komise uvádí celkovou vojenskou podporu Ukrajiny ve výši 77 miliard eur. Jenže jednorázové balíčky nestačí. Když protivník přešel na model nepřetržité výroby a okamžité spotřeby, odpovědí musí být stejně nepřetržité financování a průmyslové škálování na straně Západu.

Skibitskij navíc prozradil, že Rusko plní měsíční nábor do armády na 105 až 110 procent a k začátku srpna mělo splněno zhruba 67 % z plánovaných 343 tisíc rekrutů na rok 2025. Problém tedy není jen ve střelách. Moskva dokáže držet válečný rytmus v celé šíři, od výroby zbraní po doplňování živé síly.

Co by muselo nastat, aby se rovnice změnila

Samotné rozšiřování sankčních seznamů zjevně nestačí. Účinnější by byla kombinace tvrdšího postihu prostředníků ze třetích zemí a bank, důslednější kontroly exportu přes Turecko a další tranzitní uzly a pokračování ukrajinských úderů na výrobní kapacity a logistiku ruského zbrojního průmyslu. Právě tyto tři roviny se v dostupných zdrojích opakovaně ukazují jako slabá místa ruského modelu.

Ukrajina mezitím otevřeně žádá další systémy PVO schopné ničit balistické a hypersonické cíle. Tempo ruské výroby samo o sobě válku nerozhodne. Ale rychlost západní reakce ano.