Ruská ofenziva zamrzla na všech osách, Ukrajinci ženou okupanty pryč. Kreml v zoufalství posílá umírat zajatce

Druhá polovina července 2026 přinesla na východní frontě obraz, který se Kremlu těžko prodává domácímu publiku. Na šesti sledovaných osách (od Vovčansku přes Pokrovsk až po Dobropillja) analytické přehledy Institutu pro studium války a Critical Threats Project opakovaně zaznamenávají totéž: žádný potvrzený ruský územní zisk. Rusové dál útočí, infiltrují, bombardují. Ale postup, který by šlo zakreslit do mapy jako stabilní posun linie, se nekoná. A zatímco fronta stagnuje, z ruského zázemí prosakují zprávy o formaci spojované s ukrajinskými válečnými zajatci a přeběhlíky, formaci, která by při prokázání donucení znamenala závažné porušení Ženevské úmluvy.

Šest os, žádný průlom

Kdo sleduje denní hodnocení ISW/CTP, vidí v druhé půlce července opakující se formulaci: „nepostoupili“. Konkrétně jde o tyto směry:

• Vovčansk – Velykyj Burluk (sever Charkovské oblasti)
• Borova (severovýchod)
• Slovjansk – Lyman
• Kostjantynivka – Družkivka
• Dobropillja
• Pokrovsk

Na některých z nich Rusové nasazují infiltrační skupiny, malé jednotky, které proniknou do budovy nebo pásu zástavby, vztyčí vlajku, natočí video a buď se stáhnou, nebo jsou zlikvidovány. Výsledkem je obraz postupu pro ruská média, ne skutečná kontrola terénu. U Kostjantynivky ISW výslovně rozlišuje mezi infiltrací a konsolidací. U Pokrovsku totéž. Generál Syrskyj 10. července uvedl, že Ukrajina v prvním pololetí 2026 snížila tempo ruských postupů o více než polovinu. Poměr útoků zůstával zhruba 40 ku 60 ve prospěch Ruska, jenže stále menší díl z toho se přetavoval v cokoli trvalého.

Co znamená „ženou“ v praxi

Ukrajinské „hnání“ Rusů má v létě 2026 jinou podobu než plošnou protiofenzívu: je to soustava lokálních protiakcí a interdikčních úderů, které ruskou útočnou dynamiku systematicky podřezávají.

U Lymanu probíhají pravidelné protiútoky. U Kostjantynivky ukrajinské jednotky čistí infiltrační skupiny dřív, než stihnou vybudovat pozice. V pokrovském směru Ukrajinci zasahují ruskou logistiku: sklady techniky, dronová stanoviště, mosty, trafostanice, dopravní uzly. A hlouběji v okupovaném zázemí pokračuje kampaň proti ruské ropné infrastruktuře, která má měřitelné výsledky: podle Reuters ruská produkce benzinu k 10. červenci pokrývala jen asi 65 % sezonní spotřeby. Denní deficit vzrostl z 25 % v červnu na přibližně 35 % na začátku července. Ruský export dieselu a plynových olejů se v prvním červencovém týdnu propadl na 214 tisíc barelů denně, oproti 793 tisícům za celý červenec 2025.

Moskva reagovala zákazem exportu dieselu, rekordními dovozy z Běloruska a poprvé i dodávkami benzinu po moři z Indie. Rafinerie NORSI, Omsk a Saratov byly po ukrajinských úderech zastaveny nebo omezeny. Ruský 37. motostřelecký pluk měl podle zdroje citovaného ISW 29. července tak kritický nedostatek paliva, že vojáci opouštěli vozidla a žádali evakuaci. Ofenzíva, která nemá čím tankovat, postupuje těžko.

Zajatci jako živá munice

Nejznepokojivějším signálem personální nouze není ani nesplněný náborový cíl pro rok 2026, o kterém ISW píše 29. července. Je to zpráva o formaci v rámci takzvaného Dobrovolnického sboru, která má být spojená s ukrajinskými válečnými zajatci a přeběhlíky. Přesný počet zařazených se v otevřených zdrojích nepodařilo ověřit a původní oznámení pochází z komunikačních kanálů samotného sboru, tedy ze sekundární citace, ne z nezávisle potvrzeného dokumentu.

I bez přesného čísla je právní rámec jednoznačný. Článek 130 III. Ženevské úmluvy výslovně řadí nucení válečného zajatce ke službě v silách nepřítele mezi takzvané grave breaches, závažná porušení úmluvy, tedy válečné zločiny. Komentář Mezinárodního výboru Červeného kříže z roku 2020 k témuž článku navíc rozlišuje mezi skutečně dobrovolným vstupem a náborem pod nátlakem, tedy použitím síly, hrozbou síly, propagandou či jiným donucením. Kreml může označovat formaci za „dobrovolnickou“. Ale válečný zajatec v ruském zajetí, bez přístupu k nezávislému právnímu poradenství, pod tlakem podmínek zadržení, má k dobrovolnosti daleko.

Podle nás je samotná existence takové formace spíš symptomem než řešením. Donucené nebo pochybně naverbované jednotky mají nízkou soudržnost, minimální loajalitu a omezenou bojovou hodnotu. Kreml tím nezískává novou sílu, kupuje další problém.

Český kontext: drony nad východním křídlem

Stagnace ruské ofenzívy neznamená, že hrozba slábne. Naopak, čím méně Rusko postupuje na frontě, tím víc investuje do hybridních a informačních operací za ní. Polské ministerstvo zahraničí v květnu 2026 odmítlo ruské narativy o ukrajinských dronech údajně startujících z území NATO. Ministři zahraničí Estonska, Lotyšska a Litvy vydali společné prohlášení, které kategoricky odmítá totéž. Jde o součást širší ruské informační přípravy prostoru: vytváření záminek, rozkolísávání důvěry v Alianci, tlak na veřejné mínění.

Česko na to reaguje prakticky, ne jen rétorickými prohlášeními. Armáda ČR v rámci cvičení Federated Cloud 2026 trénovala ochranu obyvatel a kritické infrastruktury před drony. A od června 2026 české vrtulníky Viper posilují ochranu polského vzdušného prostoru, přímo v reakci na předchozí průniky ruských bezpilotních prostředků na polské území.

Palivová krize v Rusku má potenciál zasáhnout i evropský trh středních destilátů. Ruský zákaz exportu dieselu a propad exportních objemů tlačí na velkoobchodní marže. Pokud se výpadky rafinerií protáhnou, může to zprostředkovaně zvýšit ceny pohonných hmot i v Česku, ne jako okamžitý šok, ale jako postupný tlak.

Ruská armáda, která měla být druhou nejsilnější na světě, v létě 2026 na šesti klíčových osách kupuje za vysokou cenu v lidech, technice a palivu jen dočasnou přítomnost v terénu a propagandistický obraz postupu. Že přitom sahá po válečných zajatcích, není známka sebevědomí. Je to známka toho, že jí docházejí lepší možnosti.