Operace „Vypnout Krym“: Ukrajinci zasáhli 240 energetických cílů za 6 týdnů. Rusové už jsou zoufalí, bitvu prohrávají

Nejde o jeden spektakulární úder, po kterém zhasne celý poloostrov. Operace „Vypnout Krym“ je šestitýdenní série dronových zásahů proti rozvodnám, přenosovým uzlům, tepelným elektrárnám, radarům a letecké infrastruktuře. Jejím cílem je odříznout Krym od stabilního napájení, oslepit ruskou protivzdušnou obranu a proměnit poloostrov z bezpečného týlu v zranitelný terč. Kumulativní bilance kampaně podle velitele Roberta „Madyara“ Brovdiho: 240 energetických cílů za šest týdnů. A Rusko zatím nenašlo způsob, jak to zastavit.

Jak kampaň narůstala

Tempo úderů je nejlépe vidět na průběžných součtech, které zveřejňovala ukrajinská strana. K 8. červenci hlásil Ukrinform 50 zasažených energetických cílů. O dvanáct dní později, 20. července, jich bylo 103. Dva dny nato už 117. Kompletní veřejný seznam všech 240 položek dostupný není, jde o kumulativní souhrn kampaně, nikoli o podrobný výčet. Ale i veřejně doložená čísla ukazují na něco, co Krym v této válce nezažil: sériové, metodické ničení celé energetické kostry poloostrova.

Typové cíle? Rozvodny 110 až 330 kV, hlavní sevastopolská rozvodna napájená z Balaklavské tepelné elektrárny, vstupní bod energomostu Kubáň–Krym, přenosové uzly v Záporožské a Chersonské oblasti. Ukrajina nešla po náhodných trafostanicích. Šla po uzlech, jejichž výpadek se řetězí.

Balaklavská TPP a páteř, která praská

Jeden zásah vysvětluje logiku celé operace lépe než desítky jiných. Dne 15. července ukrajinské síly potvrdily úder na Balaklavskou tepelnou elektrárnu v okupovaném Sevastopolu, poškozený byl turbínový sál a chladicí systém. Proč je to tak důležité? Balaklavská a Tavrijská TPP dohromady pokrývají přibližně 90 % spotřeby elektřiny Krymu. Zásah Balaklavy tedy není okrajová epizoda. Je to úder na srdce vlastní výroby poloostrova.

A Ukrajina nezůstala jen u výrobních kapacit. Už 24. června zasáhla hlavní sevastopolskou rozvodnu, která rozvádí právě produkci Balaklavské TPP. O dva týdny později drony zamířily na vstupní bod energomostu Kubáň–Krym, tedy na místo, kudy na poloostrov proudí elektřina z pevninského Ruska. Tlak na místní výrobu i na dovoz současně. Obě cesty ke světlu pod palbou.

Sedm dní tmy v Džankoji

Čísla o zasažených cílech jsou abstraktní. Sedmidenní blackout v Džankoji už ne. Po zásahu 330kV rozvodny v simferopolské oblasti zůstal celý džankojský rajón bez proudu na celý týden. Výpadky zasáhly celkem 18 rajonů Krymu. Okupační správa musela zavést nouzový roaming mezi mobilními operátory, protože základnové stanice přestaly fungovat. Doprava byla omezena.

Pro běžné obyvatele Krymu je to nepříjemnost. Pro ruskou armádu je to problém jiného řádu. Stabilní napájení je kritické pro radary, systémy elektronického boje, protivzdušnou obranu, komunikační uzly, velitelská stanoviště i opravárenské kapacity. Když vypadne proud, nevypne se jen klimatizace v kasárnách. Vypínají se oči a uši, kterými Rusko hlídá krymské nebe.

Energie, radary, hangáry, jeden balíček

Operace „Vypnout Krym“ by nedávala vojenský smysl, kdyby šlo jen o rozvodny. Jenže Ukrajina souběžně ničí přesně to, co na stabilním proudu závisí. Jen v červnu bylo podle analytického přehledu Critical Threats/ISW zasaženo přes 15 ruských systémů PVO a radarů na Krymu. Při útoku 8. července šly v jedné vlně dolů rozvodny i tři radarové stanice. U Simferopolu byl zasažen systém Pancir-S2.

A pak je tu letiště Hvardiiske. Podle hlášení SBU tam drony zasáhly dva až tři hangáry, v nichž se nacházely íránské drony Šáhid a další letecké vybavení. Přesný počet zničených dronů veřejně vyčíslen nebyl, ale zásah skladovací a obslužné infrastruktury pro Šáhidy je sám o sobě významný, Rusko z Krymu tyto drony vypouštělo proti ukrajinským městům.

Energetické údery, oslabení PVO, zničení dronových hangárů. Tři vrstvy jedné kampaně, které se navzájem posilují. Bez proudu hůř fungují radary. S horšími radary se hůř brání dalším dronům. A další drony ničí další rozvodny.

Bitva, kterou Rusko prohrává

Říkejme věci tak, jak jsou: Rusko na Krymu neprohrává celou válku. Ale prohrává něco, na co bylo po léta zvyklé, komfort bezpečného týlu. Od anexe v roce 2014 sloužil Krym jako nedotknutelné zázemí Černomořské flotily, leteckých základen, logistických center a velitelských struktur. Místo, odkud se projektovala síla, ale kam válka nedosahovala.

To skončilo. Ukrajina poloostrov systematicky izoluje drony, omezuje dopravu, energii, letecké zázemí a vrství tlak na protivzdušnou obranu. Rusko dokáže část škod opravovat a přepojovat toky, ale zatím neukázalo schopnost tempo kampaně zastavit. Obrat by vyžadoval zásadní posílení ochrany rozptýlené infrastruktury a omezení ukrajinských hlubokých dronových úderů. Ani jedno z toho se zatím neděje.

Krym se neproměnil v temný ostrov. Ale přestal být bezpečným přístavem, a pro ruské velení, které na něm postavilo celou logistiku jižního směru, je to noční můra, ze které se nedá probudit opravou jedné rozvodny.