Trump hodlá už brzy porazit Írán a prohlásit Hormuzský průliv za území USA. Ovládl by tepnu, kudy proudí třetina světové ropy

Dne 14. srpna 2026 stál Donald Trump před publikem v Garden City na Long Islandu a mezi přísliby domácí politiky vsunul větu, která obletěla energetické trhy rychleji než tanker projede Hormuzem. Řekl, že velmi brzy prohlásí Hormuzský průliv za území USA. Agentura Associated Press dodala, že výrok pronesl „zdánlivě žertem“. Jenže kontext žertovný není. Spojené státy vedou od února 2026 válku proti Íránu, americké námořnictvo průliv fakticky blokuje a Bílý dům o tom mluví otevřeně. Trumpův výrok nevyrostl z ničeho, vyrostl z válečné reality, kterou jeho administrativa sama vytvořila.

Blokáda, která už funguje

Ještě před srpnovým mítinkem Bílý dům veřejně deklaroval, že USA Hormuzský průliv kontrolují. Na konci července Trump v rozhovoru pro Fox & Friends prohlásil, že průlivem projdou jen lodě, které Amerika pustí, a pohrozil schopností během jediného dne vyřadit íránské elektrárny a mosty. Podle oficiálního shrnutí Bílého domu z 28. července jde o „kontrolu“ v plném slova smyslu, vojenskou blokádu, kterou zajišťuje americká námořní skupina včetně letadlové lodi USS Abraham Lincoln.

Operace Epic Fury začala 28. února 2026 se třemi deklarovanými cíli: zničit íránské balistické a dronové kapacity, námořnictvo a obrannou průmyslovou základnu. V dubnu Bílý dům tvrdil, že více než 85 procent íránské obranné průmyslové základny je zničeno. „Porazit Írán“ v Trumpově slovníku tedy neznamená okupaci země. Znamená to donutit Teherán ke ztrátě schopnosti ohrožovat dopravu v průlivu. Jenže i v polovině srpna IMO stále řeší krizový režim plavby Hormuzem a Trump sám mluví o blokádě, nikoli o ukončené válce. Írán je pod obrovským tlakem, ale konflikt pokračuje.

Proč nelze průliv prostě přepsat na mapě

Mezi vojenskou kontrolou a územní svrchovaností leží propast, kterou žádný prezidentský dekret nepřekročí. Historicky každé rozšíření amerického území vyžadovalo roli Kongresu, ať šlo o Aljašku, Havaj, nebo zámořská území. Žádný návrh zákona ani právní postup pro „anexi“ Hormuzského průlivu zveřejněn nebyl. Podle analýzy Congressional Research Service prezident sám takový krok provést nemůže.

Navíc tu stojí mezinárodní námořní právo. Mezinárodní námořní organizace (IMO) výslovně hájí režim tranzitního průjezdu mezinárodními úžinami: průjezd nesmí být odepřen, pozastaven, omezen ani zpoplatněn. Současné lodní koridory v Hormuzu nejsou žádnou novinkou, navrhl je Írán společně s Ománem a IMO je přijala už v roce 1968. Smysluplný moderní precedent, kdy by vzdálená velmoc jednostranně prohlásila mezinárodní úžinu za své území a svět to uznal, neexistuje.

Trumpův výrok tak podle nás funguje jako eskalační zkratka pro domácí publikum, srovnatelná s dřívější rétorikou kolem Grónska nebo Panamského průplavu. Rozdíl je v tom, že u Hormuzu je právní překážka vyšší a dopad na světový obchod okamžitější.

Tepna, na které závisí svět

Hormuzský průliv si označení „tepna světové ropy“ zaslouží. Podle americké Správy pro energetické informace (EIA) jím v roce 2024 prošlo průměrně dvacet milionů barelů denně, více než čtvrtina veškerého námořního obchodu s ropou a zhruba pětina globální spotřeby ropy a ropných produktů. Tudy navíc plynula i pětina světového obchodu se zkapalněným plynem.

Reakce světa na americkou kontrolu průlivu jsou jednoznačné, nikdo nechce nového pána úžiny:

• Čína požaduje obnovení normální navigace a respekt k právům pobřežních států.
• Saúdská Arábie zdůrazňuje bezpečnost a svobodu plavby, nikoli nové teritoriální uspořádání.
• Rusko přes čínsko-ruský diplomatický kanál tlačí na okamžité příměří.
• Indie reaguje prakticky, přesunula asi 70 procent dovozu ropy mimo trasu přes Hormuz, ale u zkapalněného ropného plynu zůstává zranitelná, protože přibližně 90 procent dovozů LPG stále šlo přes tuto úžinu.

Co to znamená pro českého řidiče

Fyzicky je Česko od Hormuzu dál, než se zdá. Od roku 2025 je republika plně zásobována ropou západní cestou, z Terstu ropovodem TAL a dál přes IKL do Kralup. Podle dat Ministerstva průmyslu a obchodu tvořily v roce 2024 hlavní zdroje české ropy Rusko (41,8 %), Ázerbájdžán (40,1 %) a Kazachstán (15,6 %). Žádný z těchto toků Hormuzem neprochází.

Jenže cena benzinu na české pumpě se neodvíjí od trasy tankeru, nýbrž od globální ceny ropy Brent. A ta už reaguje. EIA ve své červencové analýze ukázala, že Brent ve druhém čtvrtletí 2026 vystoupal až na 118 dolarů za barel. Denní cenové výkyvy dosáhly čtyř dolarů, čtyřnásobek oproti stejnému období roku 2025. Každý dolar na barelu se se zpožděním dnů až týdnů přelije přes velkoobchodní ceny, kurz koruny a marže rafinérií až k českému stojanu.

A ještě jeden rozměr: boj v Hormuzu neznamená automatické zatažení Česka do války přes NATO. Článek 6 Severoatlantické smlouvy geograficky omezuje vzájemnou obranu primárně na prostor severně od obratníku Raka. Hormuzský průliv leží jižněji. Šlo by tedy spíš o politické konzultace a případnou logistickou podporu, nikoli o spuštění článku 5.

Trump může Hormuzský průliv blokovat loděmi. Může ho kontrolovat raketami a letadly. Ale prohlásit ho za americké území, to by vyžadovalo souhlas Kongresu, mezinárodní uznání a přepsání pravidel, která platí déle než půl století. Dokud se tak nestane, zůstává jeho výrok tím, čím ho označila i AP: prohlášením, které zní jako žert, ale padá uprostřed války.