Ruské ztráty od začátku války jsou děsivé. Obětovalo skoro 1,5 milionu vojáků, přes 12 tisíc tanků a téměř 48 tisíc houfnic

Ráno 14. srpna se na stránkách ukrajinského ministerstva obrany objevila tabulka, kterou generální štáb publikuje každý den od prvních týdnů války. Řádek „personální ztráty“ ukazoval 1 464 440 vyřazených ruských vojáků. Vedle stálo 12 264 zničených tanků a 47 870 dělostřeleckých systémů, to vše od 24. února 2022. Jsou to oficiální ukrajinské odhady, nikoli nezávisle auditovaná čísla. Přesto i konzervativní západní zdroje potvrzují, že skutečný rozsah ruského opotřebení je obrovský. A přesto Rusko válku dál vede.

Co přesně čísla znamenají, a co ne

Začněme tím, co se za jednotlivými položkami skrývá. Údaj 1 464 440 vojáků zahrnuje zabité i zraněné dohromady. Ukrajinská strana rozpad na mrtvé a raněné nezveřejňuje. Londýnský Mezinárodní institut pro strategická studia (IISS) na jaře 2026 odhadoval nejméně 300 tisíc zabitých ruských vojáků, tedy zhruba pětinu ukrajinského součtu. Zbytek tvoří ranění, z nichž část se do bojů už nikdy nevrátí.

Položka „téměř 48 tisíc houfnic“ je novinářská zkratka. Oficiální kategorie zní „dělostřelecké systémy“ a zahrnuje širší spektrum zbraní než jen houfnice. Raketomety a prostředky protivzdušné obrany vede ukrajinské ministerstvo obrany v tabulce zvlášť.

Důležitá je i nezávislá kontrola. Databáze Oryx, která eviduje výhradně vizuálně potvrzené ztráty, k poslednímu zachycenému stavu uváděla 23 888 kusů ruské techniky včetně 4 430 tanků. Sám Oryx přitom opakovaně upozorňuje, že jeho čísla představují doložené minimum, skutečný počet je vyšší. Ukrajinské součty tedy nelze brát jako nezpochybnitelný fakt, ale ani jako pouhou propagandu. Pravda leží někde mezi oběma čísly, a i to konzervativní minimum je brutální.

Tempo, které se nezpomaluje

Srovnání s předchozími měsíci ukazuje, že ruské ztráty nejenže neklesají, ale drží se na extrémně vysoké úrovni. K 1. lednu 2026 ukrajinská tabulka uváděla 1 208 970 vojáků, 11 488 tanků a 35 678 dělostřeleckých systémů. Za sedm a půl měsíce roku 2026 tedy přibylo zhruba 255 tisíc personálních ztrát, 776 tanků a přes 12 tisíc dělostřeleckých systémů.

Pro kontext: ukrajinské ministerstvo obrany k výročí tří let invaze v únoru 2026 uvedlo, že Rusko za celý rok 2025 ztratilo 418 tisíc vojáků. Rok 2026 zatím nevypadá jako prudké zpomalení. Stejný bilanční text přinesl ještě jeden údaj, který stojí za pozornost: průměrná cena ruského postupu činila 156 vojáků na každý kilometr obsazeného ukrajinského území. I „pomalé“ ruské zisky jsou tedy nesmírně drahé.

Paradox opotřebovací války

Tady narážíme na otázku, která se logicky nabízí: jak je možné, že Rusko po takových ztrátách stále bojuje? Odpověď je nepříjemně prostá. Ztráty samy o sobě válku nekončí, pokud stát dokáže průběžně doplňovat lidi, techniku a munici.

IISS v dubnu 2026 konstatoval, že Rusko si udrželo dostatečné tempo náboru pro pokračování kampaně. Obě strany konfliktu jsou podle institutu schopné ve válečném úsilí pokračovat a kolaps ani jedné z nich se v roce 2026 nejeví jako pravděpodobný. Rusko navíc dokázalo část materiálních ztrát nahradit; podle IISS se mohlo vybavením vrátit blízko předválečné úrovně pozemních sil. Oryx mezi potvrzenými ruskými tankovými ztrátami eviduje i velmi staré typy T-54/55 a vysoké počty T-62M, což jasně ukazuje na vytahování a renovace skladových kusů. Nová výroba nestačí, a tak jdou do boje stroje z dob studené války.

Jenže i tato schopnost má své limity. IISS v květnu 2026 varoval, že současný kurz ruské války je ekonomicky pravděpodobně neudržitelný. Průmyslové kapacity i pracovní síla narážejí na strop. Rusko tedy platí čím dál vyšší cenu za každý další měsíc bojů, ale zatím ji platit zvládá.

Ukrajinské ztráty a srovnání, které kulhá

Volodymyr Zelenskyj v rozhovoru pro Fox News 31. července 2026 uvedl, že Ukrajina přišla přibližně o 50 tisíc zabitých a 400 tisíc raněných vojáků. Ruské personální ztráty podle ukrajinské tabulky vycházejí několikanásobně vyšší. Srovnání ale kulhá na metodice: ukrajinská strana u vlastních ztrát rozlišuje mrtvé a raněné, zatímco u ruských uvádí jedinou souhrnnou kategorii. Přesto je zřejmé, že Rusko jako útočník platí výrazně vyšší daň.

Co to znamená pro Česko

Ruské ztráty na Ukrajině mají přímý dopad i na českou bezpečnostní debatu. Na jedné straně Rusko na frontě krvácí a oslabuje se. Na straně druhé IISS výslovně uvádí, že navzdory ztrátám zůstává vážnou vojenskou hrozbou pro evropské členy NATO.

Česká Bezpečnostní rada státu v lednu 2026 potvrdila pokračování muniční iniciativy a propojila zkušenosti z ukrajinského bojiště s ochranou české kritické infrastruktury proti dronovým útokům. Vláda už v září 2025 schválila program pomoci Ukrajině na roky 2026–2030 s roční alokací jedné miliardy korun. Podpora má tedy nejen politický, ale i rozpočtový rámec.

Čísla z ukrajinské tabulky jsou děsivá svou velikostí i svou setrvačností. Neznamenají konec války, znamenají, že Rusko je ochotné platit cenu, kterou by většina států světa považovala za nepřijatelnou. A právě v tom spočívá jejich skutečná výpovědní hodnota.