Saúdové vytáhli ze skladů dlouho neviděné protiletadlové kanóny. Proti íránským dronům fungují lépe než drahé rakety

Když na začátku března 2026 dopadly trosky interceptovaných dronů na ropný terminál Rás Tanúra a způsobily omezený požár, saúdská protivzdušná obrana čelila problému, který dobře znají i Ukrajinci: levné jednocestné drony přilétají v rojích a každá vypálená drahá raketa znamená pro obránce ekonomickou prohru. Rijád proto sáhl po řešení, které by mnohé analytiky ještě před pár lety překvapilo, a vrátil do aktivní služby protiletadlové kanóny, z nichž některé ležely ve skladech déle než dvacet let.

Čtyři kanónové linie z minulé éry

Královské saúdskoarabské vzdušné obranné síly (RSADF) mají v inventáři čtyři relevantní kanónové systémy. Samohybný M163 Vulcan VADS s šestihlavňovým rotačním kanónem ráže 20 mm a taktickým dosahem kolem 1 200 metrů, původně americký systém ze šedesátých let. Samohybný AMX-30SA s dvojitým kanónem ráže 30 mm a dosahem přibližně 3 000 metrů, postavený na podvozku francouzského tanku. Tažený švédský Bofors L/70 ráže 40 mm s dosahem 2 500 metrů opticky, až 4 000 metrů s radarem. A konečně tažený švýcarský Oerlikon GDF ráže 35 mm, který jako jediný z této čtveřice zůstával v aktivnější roli.

Podle databáze GlobalSecurity saúdský inventář k roku 2025 zahrnuje 60 kusů M163, 50 kusů AMX-30SA, 150 kusů Bofors L/70 a 128 kusů Oerlikon GDF. Vydání Military Balance 2004/2005 přitom výslovně uvádí, že 70 kusů L/70 bylo v té době ve skladu. U M163 a AMX-30SA přesné datum uložení do zálohy veřejně doložené není, ale jde o systémy, které saúdská armáda dlouhodobě držela v nízké aktivaci. Důvod byl prostý: po studené válce Rijád vsadil na raketové vrstvy HAWK, Shahine a Patriot a kanónovou blízkou obranu odsunul na vedlejší kolej.

Matematika, která mluví jasně

Proč jsou staré kanóny proti íránským dronům v určitém smyslu výhodnější než moderní rakety? Odpověď leží v ceně za zásah.

Podle analýzy CSIS z března 2026 stojí jedna střela systému Patriot kolem 4 milionů dolarů, tedy zhruba 100 milionů korun. Proti tomu íránský jednocestný dron Šahíd-136, delta-křídlo s tlačnou vrtulí, rychlostí kolem 185 km/h, doletem 1 000 až 2 500 km a bojovou náloží 40 až 90 kilogramů, vychází podle amerického armádního materiálu na pouhých 20 000 dolarů, tedy asi půl milionu korun. Obránce tak za každý sestřelený dron zaplatí dvousetinásobek ceny útočníkovy zbraně.

Kanónová munice tuto rovnici zásadně mění. Z rumunského kontraktu na systémy Skynex a munici AHEAD lze dopočítat, že jeden programovatelný 35mm náboj AHEAD vychází přibližně na 1 120 eur, tedy asi 28 000 korun. Běžná tříštivá munice 35×228 mm stojí ještě méně, kolem 267 eur za kus. I kdyby obsluha vypálila na jeden dron třicet nábojů AHEAD, celková cena zůstane pod 850 000 korun. To je méně než dvojnásobek ceny samotného dronu a o dva řády méně než cena rakety Patriot.

Poslední vrstva, ne náhrada

Důležité je říct, co kanóny neznamenají: nenahrazují rakety. Patriot a podobné systémy zůstávají nezbytné proti balistickým střelám, řízeným raketám a rychlým letícím cílům, kde kanón se svým dosahem jednotek kilometrů jednoduše nedosáhne. Lekce z března 2026 i z více než čtyři roky trvající války na Ukrajině je shodná: funguje vrstvení.

Programovatelná munice AHEAD od Rheinmetallu tento princip ilustruje dokonale. Náboj ráže 35 mm nese přibližně 500 gramů wolframových subprojektilů a má účinný dosah až 4 500 metrů. Před cílem se rozloží do mraku střepin, čímž dramaticky zvyšuje pravděpodobnost zásahu malého a pomalého dronu. Proti Šahídu letícímu rychlostí 185 km/h je to účinnější řešení než raketa navržená pro stíhání nadzvukových cílů.

Saúdové navíc nehledají odpověď jen v minulosti. Nejméně od května 2022 mají u Rijádu rozmístěný čínský laserový systém Silent Hunter, jak potvrdil Janes. Veřejně ověřené počty sestřelů tímto laserem ale chybí. V září 2025 proběhlo cvičení Red Sands, největší protidronové cvičení na Blízkém východě, kde Rijád s Washingtonem testoval celou mozaiku senzorů, rušiček, levných efektorů a velicích systémů. Moderní systémy jako Skyranger 30, s kadencí až 1 200 ran za minutu, úsťovou rychlostí 1 050 m/s a integrovanou sensorikou, jsou přirozeným nástupcem starých kanónů, ale jejich dodávky teprve přicházejí.

Co si z toho může vzít Evropa

Saúdský příklad není izolovaný. Rumunsko podepsalo kontrakt na více než 401 000 nábojů AHEAD s dodávkami rozloženými až do roku 2030 a pořizuje systémy Skynex i Skyranger 35. Německo převzalo ověřovací model Skyrangeru 30. Trend je jasný: Evropa se po dekádách spoléhání na raketovou protivzdušnou obranu vrací ke kanónové vrstvě krátkého dosahu.

Česká armáda stojí na jiné architektuře: čtyři baterie systému SPYDER, 16 kompletů RBS-70 a 16 RBS-70 NG u 252. protiletadlového raketového oddílu, k tomu chystaných 24 vozidel MARS s integrovaným RBS-70 NG. Zkušební střelby potvrdily, že RBS-70 NG dokáže zasáhnout i dron. Armáda ČR zároveň posiluje elektronický boj a protidronovou obranu. Kanónovou vrstvu ale v tuto chvíli nebuduje. Ekonomická logika nákladové výměny, levný efektor proti levnému cíli, je přitom přenositelná kamkoli, kde hrozí masový dronový útok.

Březen 2026: dronová kampaň v číslech

Saúdská tisková agentura SPA hlásila v březnu 2026 sérii útoků: omezený požár v Rás Tanúře po troskách interceptovaných dronů 2. března, zmařený útok na diplomatickou čtvrť v Rijádu 8. března, pět zničených dronů nad Rijádem a východním regionem 19. března. Útoky zapadají do širší íránské dronové kampaně v Perském zálivu, přičemž Council on Foreign Relations datuje otevřený vstup Húsíů do tehdejší války až na 28. března 2026; raně březnové nálety tedy nelze automaticky připisovat jen jim.

Saúdská obrana v těchto dnech fungovala jako živá laboratoř vrstvené protivzdušné obrany. Rakety zachytily to, co letělo vysoko a rychle. Kanóny a další systémy blízké obrany měly pokrýt zbytek. Není to elegantní řešení, je to pragmatické. A právě proto funguje.