Ruské obrněné kolony by k hranicím NATO ani nedojely. Litevská armáda je hodlá rozmetat brutálními střelami Spike LR2

Představa ruské obrněné kolony, která se valí přes rovný pobaltský terén směrem k hranicím Aliance, patří k nejčastěji probíraným scénářům evropské bezpečnosti. Vilnius na ni odpovídá po svém: ne nákupem stovek tanků, ale vrstvením přesné protitankové palby, kontrmobilitních překážek a alianční přítomnosti. Cílem není mít víc oceli než Moskva. Cílem je udělat z každého kilometru přístupu k litevské hranici tak drahý a nebezpečný prostor, aby se jakýkoli průlom stal pro útočníka sebevražednou misí. Poslední dodávka izraelských střel Spike LR2, jejichž celková hodnota v litevských skladech už přesáhla 11,5 milionu eur, je dalším dílem této skládačky.

Proč jsou Spike LR2 tak nebezpečné

Spike LR2 je protitanková řízená střela páté generace vyráběná izraelským Rafaelem a dodávaná přes konsorcium EuroSpike GmbH. Její pozemní dosah činí 5,5 km, což je o 1,5 km víc než u starší verze Spike LR. V praxi ten rozdíl znamená, že nosič může pálit z bezpečnějšího odstupu a zasáhnout kolonu dřív, než se vůbec dostane do vlastní palebné pozice.

Hlavice je buď tandemová kumulativní (HEAT), schopná prorazit i reaktivní pancéřování moderních tanků, nebo víceúčelová, určená proti budovám a opevněným pozicím. Střela nabízí hned několik režimů navedení: „vystřel a zapomeň“, kdy po odpálení nevyžaduje žádný zásah operátora, „vystřel a sleduj“, kdy střelec může během letu měnit cíl nebo útok přerušit, a palbu na předem zadané souřadnice. Elektrooptické navedení navíc činí střelu odolnou vůči rušení GPS, které Rusko na bojišti masivně používá.

Pro srovnání, moderním ruským protějškem je Kornet-EM s dosahem až 8 km s tandemovou HEAT hlavicí a až 10 km s termobarickou. Papírově tedy Kornet přestřelí. Jenže Spike LR2 nabízí něco, co ruský systém nemá: možnost operátora aktivně řídit střelu během letu, měnit cíl nebo útok zrušit. Na krátkých pobaltských vzdálenostech a v obraně z krytých pozic je to zásadní výhoda.

Vilkas: mobilní přepadový prostředek, ne pěší trojnožka

Spike LR2 v litevské armádě nejsou neseny pěšákem s odpalovačem na rameni. Jejich primárním nosičem je bojové vozidlo pěchoty Vilkas, litevská varianta německého Boxeru. Litva převzala 89 sériových vozidel a dva prototypy. Každý Vilkas nese izraelskou dálkově ovládanou věž Samson Mk II, automatický kanón Bushmaster MK-44S ráže 30 mm a právě odpalovač střel Spike.

Kombinace je promyšlená. Kanón dokáže ničit lehčí obrněnou techniku a pěchotu, zatímco Spike LR2 řeší těžké cíle: tanky, obrněné transportéry, opevněné pozice. Vilkas přitom díky kolové platformě 8×8 dosahuje vysoké silniční rychlosti a dokáže se rychle přesouvat mezi palebnými pozicemi. Vystřelit, přesunout se, vystřelit znovu. Pro obrněnou kolonu postupující po omezených komunikacích je to noční můra.

Vrstvená obrana: střely jsou jen jedna vrstva

Litevské ministerstvo obrany si je dobře vědomo, že žádná jednotlivá zbraň sama o sobě hranici neuzavře. Proto buduje systém, který má ruský obrněný průlom zdržet, rozlámat a předat aliančním silám k definitivnímu zastavení.

Na hranici s Běloruskem a Kaliningradskou oblastí Litva rozmístila 27 parků ženijních prostředků. Připravuje kontrmobilitní opatření na klíčových komunikacích, mostech a brodech, tedy přesně tam, kde by se obrněná kolona musela soustředit a zpomalit. K tomu přidává minové rezervy a buduje takzvanou Baltic Defence Line ve spolupráci s Lotyšskem a Estonskem.

Do země se navíc přesouvá německá brigáda, která má dosáhnout plné operační schopnosti do konce roku 2027. A v litevské Rukle slouží v rámci mnohonárodního bojového uskupení i čeští vojáci; český ministr obrany je navštívil v dubnu letošního roku.

Spike LR2 ve Vilkasech jsou v tomto systému přesnou „zabíjecí“ vrstvou. Kontrmobilitní překážky kolonu zpomalí a kanalizují do předem připravených palebných sektorů. Střely ji pak rozmetají.

Litva zbrojí tempem, které zahanbuje většinu Aliance

Litevský parlament schválil na rok 2026 obranný rozpočet ve výši 4,79 miliardy eur, což odpovídá 5,38 % HDP. Z toho 1,7 miliardy eur jde přímo na výzbroj a techniku. Pro srovnání: Česko na rok 2026 vyčlenilo na obranu zhruba 184,7 miliardy korun, tedy asi 2,06 % HDP. Rozdíl činí přes tři procentní body, a to je propast.

Generální tajemník NATO Mark Rutte na červnové tiskové konferenci zařadil pobaltské státy a Polsko mezi země, které jsou „napřed“. Není to náhoda. Všechny tři pobaltské republiky masivně investují právě do protitankových schopností:

• Lotyšsko v roce 2025 podepsalo další kontrakt na střely Spike za 81 milionů eur.
• Estonsko provozuje Spike LR II i americké Javeliny Block 1.
• Polsko integruje Spike do modernizovaných Rosomaků se systémem ZSSW-30.

Spike tak není litevská výjimka, ale de facto protitankový standard východního křídla NATO. A litevské ministerstvo obrany už avizovalo, že další dodávky Spike LR2 budou následovat.

Český kontext: bližší, než se zdá

Česká armáda rodinu Spike zná: starší verzi Spike LR používá na kolových BVP Pandur II u 41. mechanizovaného praporu. Veřejné potvrzení nákupu novější verze LR2 zatím chybí, ale technologická kompatibilita existuje.

Důležitější je ovšem jiný fakt. Čeští vojáci fyzicky slouží v Litvě, v mnohonárodním bojovém uskupení v Rukle. Obrana litevské hranice není vzdálený pobaltský problém, je to prostor, kde operují naši lidé. Každá střela Spike LR2, každý metr protitankových překážek a každý Vilkas v palebné pozici zvyšuje bezpečnost i českých vojáků na místě.

Litva nesází na to, že zastaví Rusko sama. Sází na to, že udělá první hodiny jakéhokoli průlomu tak bolestivé a nákladné, že se útočník nedostane dál, než kam dosáhnou spojenci. Spike LR2 jsou v tom klíčovým nástrojem, a Vilnius právě potvrdil, že jich hodlá mít víc.