Nejsilnější armáda světa chce ukrajinské drony. „Vyrábí je uprostřed války v obrovském množství, je to neuvěřitelné“

Dne 8. července 2026 stál americký prezident před novináři v tureckém hlavním městě a mluvil o ukrajinských bezpilotních strojích s neskrývaným obdivem. Řekl, že by je Spojené státy kupovaly, protože Ukrajina zvládá vyrábět „hodně“ kusů, a to i „ve sklepech“, tedy v improvizovaných podmínkách uprostřed více než čtyři roky trvající války. Výrok zněl jako kompliment. Ve skutečnosti za ním stojí tvrdá čísla, která ukazují, že americký obranný průmysl v jedné konkrétní disciplíně za Ukrajinou zaostává o roky.

Proč zrovna Ukrajina

Když se řekne „nejsilnější armáda světa“, míní se tím ozbrojené síly Spojených států. Podle SIPRI Yearbook 2026 utratil Washington za obranu v roce 2025 přes 954 miliard dolarů, zdaleka nejvíc ze všech zemí. Americké arzenály zahrnují systémy jako MQ-9A Reaper od General Atomics s výdrží přes 27 hodin, rychlostí 444 km/h, operačním dostupem 15 240 metrů a nosností 1 746 kilogramů, nebo přesnou munici Switchblade 600 od AeroVironment s doletem přes 40 kilometrů a výdrží přes 40 minut. Jsou to špičkové stroje.

Jenže Pentagon potřebuje něco jiného. Potřebuje levné, jednoduché a masově vyráběné drony, a těch nemá dost. Americký program Drone Dominance počítal do února 2026 s necelými 200 tisíci kusy. Ukrajina ve stejném období plánovala vyrobit přes sedm milionů dronů. Rozdíl není v kvalitě jednotlivého stroje. Je v objemu, ceně a rychlosti, s jakou se nový model dostane z prototypu na frontu.

Miliony kusů ze země ve válce

Čísla ukrajinské výroby vysvětlují, proč Trump mluvil o „neuvěřitelném“ množství. Podle Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny přesahuje roční kapacita jen v kategorii FPV dronů osm milionů kusů. Přes 160 firem soutěží o zakázky. Celých 95 procent dronů nakupovaných pro ukrajinské ozbrojené síly pochází z domácí výroby. Za prvních pět měsíců roku 2026 armáda přes digitální platformu DOT-Chain převzala 485 tisíc bezpilotních prostředků a další techniky.

A peníze? Jen za první pololetí letošního roku podepsalo ukrajinské ministerstvo obrany kontrakty na drony za 333,6 miliardy hřiven, v přepočtu zhruba 190 miliard korun. Nejde přitom o jednu kategorii. Kontrakty pokrývají FPV útočné drony, interceptory schopné sestřelovat nepřátelské bezpilotníky, námořní drony i systémy s doletem přesahujícím dva tisíce kilometrů.

Právě interceptory jsou pro Washington zvlášť zajímavé. Prezident Zelenskyj v březnu 2026 v britském parlamentu vysvětloval, že dva až tři malé interceptory v celkové ceně pod deset tisíc dolarů, tedy zhruba 240 tisíc korun, dokážou zneškodnit jeden íránský dron Šáhid, jehož cena se odhaduje na desítky tisíc dolarů. Ekonomika boje s drony pomocí dronů dává větší smysl než odpálení rakety protivzdušné obrany za milion dolarů.

Od memoranda k testování

Americký zájem není jen rétorický. Už v květnu 2026 připravilo americké ministerstvo zahraničí společně s Pentagonem a ukrajinskou velvyslankyní Olhou Stefanišynovou rámcové memorandum, které mělo otevřít cestu exportu ukrajinských obranných technologií do USA, vzniku společných podniků s americkými firmami a první testovací fázi. Celý text dokumentu nebyl zveřejněn a konkrétní modely ani ceny veřejně potvrzeny nebyly.

Co potvrzeno bylo: testování běží. Zelenskyj po summitu v Ankaře řekl, že Ukrajina už posílá vzdušné i námořní drony do Spojených států a že americká zpětná vazba je „velmi pozitivní“. 28. července pak na setkání s Trumpem nabídl „tisíce našich výrobních dronů“ výměnou za posílení americké raketové složky pro Ukrajinu. Trump odpověděl, že Ukrajina „dělá velmi dobrý dron“.

Podle Pentagonu je americký průmysl od ukrajinského objemu výroby malých dronů stále roky daleko. To je mimořádně otevřené přiznání od země, která si na technologickou převahu zvykla.

Systém, ne jednorázový obchod

Ukrajina kolem svých dronů vybudovala celou exportní infrastrukturu nazvanou Drone Deal. Nejde o jednorázový prodej, ale o desetileté rámcové dohody zahrnující čtyři směry spolupráce: společný vývoj, společnou výrobu, nákup hotových systémů a technologický transfer. K červenci 2026 podepsalo dohodu devět zemí a přes dvacet dalších ji zvažovalo. Administrativa zavedla zrychlený režim Fast Track, který zkracuje exportní povolení z 90 na 30 dnů.

Model už funguje v praxi. Ukrajinská firma Ukrspecsystems otevřela v britském Suffolku továrnu s investicí 200 milionů liber, asi 6,2 miliardy korun, a výhledem až 500 pracovních míst. Podobné dohody podepsala Ukrajina s Dánskem přímo na summitu v Ankaře i s Nizozemskem. Česko má s Ukrajinou memorandum o obranně-průmyslové spolupráci z roku 2023 a společné vládní prohlášení z roku 2024 výslovně zmiňuje rozvoj společných projektů. Veřejně doložený český Drone Deal v ukrajinském formátu ale zatím neexistuje.

Co na to Moskva

Přímá ruská reakce výhradně na americký nákup ukrajinských dronů veřejně doložena není. Kreml po ankaraském summitu reagoval obecněji, varoval, že zesilování ukrajinských úderů hluboko do ruského území válku neukončí a může ji prodloužit. Po Trumpově oznámení licence na výrobu systému Patriot na Ukrajině mluvila Moskva o americké „ambivalenci“ a hrozila rozšířením takzvané bezpečnostní zóny na ukrajinském území.

Rusko přitom samo sází na masovou výrobu levných dronů, ovšem jiným způsobem. Britské sankce z května 2026 identifikovaly ruský útočný dron VT-40 jako levný masově nasazovaný prostředek a poukázaly na dodávky komponent z Číny. Evropská unie v červenci 2026 přidala na sankční seznam 14 čínských a hongkongských subjektů právě kvůli podpoře ruského vojensko-průmyslového komplexu. Ukrajinský model je postaven na frontové zpětné vazbě a soutěži domácích firem; rusko-čínsko-íránská větev stojí spíš na dodavatelských řetězcích a saturaci bojiště objemem.

Washingtonu neimponuje jeden konkrétní ukrajinský dron. Imponuje mu systém, který dokáže uprostřed války vyrábět miliony levných bojově ověřených strojů a každý týden je přizpůsobovat tomu, co se děje na frontě. Pentagon to neumí, a otevřeně to přiznal.