Nový ukrajinský ministr obrany: „Víme, co Rusko chystá na podzim i v zimě. Poprvé v historii útočíme až na Sibiř“

Dne 19. srpna 2026 stál před ukrajinskými poslanci muž, který se ještě před měsícem musel nechat propustit z vojenské služby, aby vůbec mohl kandidovat na civilní post ministra obrany. Jevhenij Chmara, bývalý důstojník podílející se na speciálních operacích SBU včetně osvobození Hadího ostrova, přešel od uniformy k obleku, ale rétorika zůstala bojová. Ve svém programovém projevu prohlásil, že Ukrajina ví, jaké další kroky Rusko plánuje, zná jeho mobilizační záměry a strategii na podzim a zimu. A dodal, že ukrajinské údery míří tak daleko na východ, jak nikdy předtím.

Od úřadujícího k plnohodnotnému ministrovi

Chronologie Chmarova nástupu je rychlá, ale přesná. 16. července 2026 ho prezident Zelenskyj navrhl do čela resortu. O den později ho kabinet pověřil vedením ministerstva jako úřadujícího ministra. Chmara se mezitím nechal propustit z aktivní vojenské služby, protože ukrajinský zákon vyžaduje, aby ministr obrany byl civilista. Před poslanci to sám potvrdil: stojí před nimi jako občan, ne jako voják. Verchovna rada ho pak 19. srpna schválila drtivou většinou 312 hlasů.

Nahradil přitom Mychajla Fedorova, který do čela ministerstva přišel v lednu 2026 s vizí digitalizace a programu Drone Line. Fedorov za půl roku odprezentoval 22 klíčových výsledků, od masového nasazení dronů po robotické pozemní prostředky. Chmara na tuto linii navazuje, ale posouvá důraz jinam. Tam, kde Fedorov mluvil o efektivitě systémů, Chmara mluví o ničení ekonomického zázemí, které ruskou válku živí.

„Víme, co Rusko chystá“

Nejcitovanější pasáž Chmarova projevu zní jednoznačně: Ukrajina zná další kroky Ruska, jeho mobilizační plány i strategii na podzim a zimu 2026/2027. Konkrétní obsah těchto poznatků přirozeně nezveřejnil, šlo o vystoupení v parlamentu, ne o zpravodajský briefing. Z formulací ale vyplývá, že nejde o mediální odhad, nýbrž o souhrn zpravodajských, vojenských a plánovacích vstupů.

Co z toho Chmara veřejně vyvodil, je praktičtější. Požaduje „synergii na všech úrovních“, od prezidenta přes generální štáb a výrobce zbraní až po bojové jednotky na frontě. Rychlejší převod potřeb z linie dotyku na rozhodnutí ministerstva. Více domácích zbraňových systémů. Přesnější údery. A pokračující spolupráci s partnery na protivzdušné obraně, protože Rusko nepřestává masově útočit na civilní infrastrukturu.

Vstupuje do funkce těsně před sezónou, o které sám varuje. To není náhoda. Je to signál, že Kyjev chce mít v čele resortu člověka s bojovou zkušeností právě ve chvíli, kdy očekává ruský nápor.

Údery až na Sibiř: co to znamená

Formulace o útocích „tak daleko jako nikdy v historii“ stojí na reálném základě. Už v dubnu 2026 ukrajinské ministerstvo obrany popsalo zásahy na rafinerie v Permu, zhruba 1 500 kilometrů od frontové linie. V květnu se dosah posunul na 1 700 kilometrů. Ural přestal být týlem, jak to ministerstvo samo nazvalo.

Chmara ve svém projevu nejmenuje konkrétní sibiřský objekt, to by bylo operačně nerozumné. Popisuje ale kategorii cílů a logiku kampaně:

• Rafinerie a palivová infrastruktura, která zásobuje ruskou armádu
• Dopravní uzly a logistické řetězce vojensko-průmyslového komplexu
• Průmyslové kapacity, které válku ekonomicky udržují při životě

Jen v květnu 2026 bylo podle oficiálního souhrnu ministerstva zasaženo nejméně 18 velkých rafinerií a palivových zařízení s celkovou kapacitou přes 110 milionů tun ropy ročně. Chmara tomu říká „ekonomika úderu“: ukrajinská operace má stát zhruba dvě procenta škody, kterou způsobí Rusku. Asymetrie jako princip, ne jako heslo.

Válka vedená přes ekonomiku, ne jen přes frontu

Nový ministr opakovaně používá slovo „asymetricky“. Není to prázdná fráze. Ukrajina nemá tolik vojáků ani tolik konvenční munice jako Rusko. Má ale drony, dlouhodosahové systémy vlastní výroby, robotické pozemní prostředky a, jak sám Chmara zdůrazňuje, schopnost přenášet válku na území agresora „co nejdál“.

Hloubkové a střednědobé údery nejsou symbolické odvety. Jsou to systematické zásahy na infrastrukturu, která ruskou válečnou mašinerii pohání. Každá zničená rafinerie znamená méně paliva pro tanky, méně kerosinu pro letectvo, méně příjmů do rozpočtu. Chmara to staví do přímého kontrastu s tím, co Rusko dělá Ukrajině: masové útoky na energetiku, nemocnice, veřejné budovy. Odpovědí nemá být stejný typ ničení, ale chirurgičtější zásahy do nervových uzlů ruské ekonomiky.

Co to znamená pro Česko

Ruské plány na podzim a zimu se Česka dotýkají nepřímo, ale reálně, především přes energetické trhy. Evropská komise v červenci 2026 konstatovala, že pro zimu 2026/2027 nevidí bezprostřední riziko bezpečnosti dodávek plynu, ale cenová volatilita zůstává. Česko je na tom lépe než na začátku války: vláda v lednu 2025 oznámila dokončení ropovodu TAL-PLUS, který umožňuje obejít ruskou ropu, a deklarovala konec energetické vydíratelnosti ze strany Moskvy.

Pokud jde o politickou podporu ukrajinských úderů na ruské území, Praha se od nich veřejně nedistancuje. Ministerstvo zahraničí opakovaně uvádí, že Česko plně podporuje právo Ukrajiny na sebeobranu, a premiér Fiala po jednání se Zelenským potvrdil, že Česká republika bude stát pevně na straně Ukrajiny. Žádné distancování, žádné výhrady k typu obrany.

Chmara vstupuje do funkce s jasným vzkazem: Ukrajina ví, co přijde, a hodlá odpovědět tam, kde to Rusko bolí nejvíc, v peněžence, která válku financuje.