Program bojové AI pro Su-57D ukazuje, jak Rusko vidí válku letounů 5. generace a zcela nový typ boje

Když šéfkonstruktér Suchoje Michail Střelec prostřednictvím státní agentury TASS popsal budoucnost taktického letectva, nemluvil o rychlejším motoru ani o lepším radaru. Mluvil o přechodu od „sbírky jednotlivých high-tech letounů“ k integrovaným leteckým systémům, kde pilotovaný stíhač funguje jako velitelský uzel celé sítě dronů, senzorů a AI algoritmů. Právě v tom spočívá ona „zcela nová“ představa boje: ne duel dvou stíhačů, ale řízení kombinované skupiny pilotovaných a autonomních prostředků z jednoho kokpitu. A Su-57D je platforma, na které to Rusko chce ověřit.

Co je Su-57D a proč má dvě sedadla

Prototyp dvoumístného Su-57D poprvé vzlétl 19. května 2026, jak oznámila Sjednocená letecká korporace (UAC). Vychází z jednomístného Su-57, ruského stealth stíhače 5. generace s maximální rychlostí kolem 2 600 km/h, bojovým doletem přibližně 1 500 km a vnitřními zbraňovými šachtami pro řízené střely vzduch-vzduch i vzduch-země. Klíčový rozdíl není ve výzbroji ani v pohonné soustavě, ale v druhém členu posádky.

Testovací pilot Sergej Bogdan v rozhovoru pro TASS vysvětlil, proč je druhé sedadlo zásadní: zatímco pilot vpředu řídí letoun a plní vlastní bojovou misi, operátor vzadu přebírá taktické velení nad bezpilotními prostředky, reaguje na rušení spojení a spravuje datové toky celé skupiny. Jinými slovy, Su-57D nemá být lepší stíhačka. Má být vzdušné velitelské stanoviště.

Bojová AI: co víme a co zatím chybí

Pojem „bojová AI“ v tomto kontextu neznamená autonomní stroj, který sám rozhoduje o životě a smrti. Podle veřejně dostupných ruských zdrojů jde o software, který pilotovi a operátorovi dává doporučení v taktických situacích, přebírá rutinní úkony (sledování senzorů, navigaci dronů, prioritizaci cílů) a ponechává rozhodnutí o použití zbraní člověku. Už jednomístný Su-57 podle Rosoboronexportu disponuje podpůrným AI modulem s podobnou logikou. Nový program pro Su-57D ji má rozšířit na řízení celých skupin bezpilotních prostředků, včetně těžkého stealth dronu S-70 Ochotnik.

Tady je ale nutné být přesný. Veřejně doložené jsou zatím stavební kameny:

• Su-57D skutečně létá.
• Su-57 dostal nový digitální komunikační balík od společnosti Ruselectronics/Polyot, tedy síťovou vrstvu potřebnou pro řízení dronů.
• S-70 Ochotnik je reálný těžký bezpilotní prostředek v konfiguraci létajícího křídla s maximální vzletovou hmotností kolem 20 tun, který poprvé vzlétl už v roce 2019.
• Suchoj podle Střelce pracuje přibližně na osmi různých variantách bezpilotních prostředků.

Co naopak doložené není: architektura samotné bojové AI, úroveň autonomie, odolnost datových spojů proti rušení ani jakákoli operační validace v reálném boji. Jde o ohlášený vývojový program a testovací platformu, nikoli o hotovou schopnost.

Západ jde podobnou cestou, ale s průhlednějšími milníky

Ruská vize není ojedinělá. Spojené státy v programu CCA (Collaborative Combat Aircraft) vyvíjejí poloautonomní bezpilotní „spoluhráče“ pro stíhače F-35 a budoucí platformy. Prototypy nesou označení YFQ-42A a YFQ-44A; v létě 2026 americké letectvo provedlo veřejně potvrzený test s ostrou střelbou a explicitně deklarovalo zachování lidského dohledu nad použitím zbraní. Boeing u svého MQ-28 Ghost Bat, menšího dronu s doletem přes 3 700 km a rychlostí do Mach 0,9 (přibližně 1 100 km/h), hlásí přes sto letů, operace z alianční základny i účast na mezinárodním cvičení Valiant Shield.

Čína jde překvapivě podobnou cestou jako Rusko. Dvoumístný J-20S podle čínských státních médií počítá s druhým členem posádky v roli koordinátora pro řízení dronových wingmanů. Toto tvrzení pochází z čínských státních zdrojů jako Global Times a CCTV, takže je třeba k němu přistupovat se stejnou obezřetností jako k ruským oznámením.

Rozdíl mezi těmito programy neleží v konceptu, ten je překvapivě podobný. Leží v transparentnosti. Američané mají veřejně doložené prototypy, ostré střelby, aktivované experimentální jednotky i přepisy briefingů o rozhraní člověk-stroj. Ruská i čínská strana popisují spíš koncept a dílčí milníky.

Co to znamená pro NATO a Česko

Pokud Rusko skutečně směřuje k síťovému boji s rojem dronů řízeným z kokpitu stíhače, protivník už nemůže řešit jen jednotlivé letouny. Musí útočit na celý řetězec: datové spoje, navigaci, řídicí uzly, doprovodné drony i jejich elektromagnetickou stopu. Právě touto logikou NATO v červenci 2026 oznámilo investice přesahující bilion korun do protidronových schopností během pěti let.

Česká armáda na tento posun reaguje vrstvově:

• První baterie protiletadlového systému SPYDER úspěšně prošla operačním testem.
• Buduje se síť sdílející radarová data s NATO, včetně mobilních radarů MADR.
• Armáda pořizuje pasivní sledovací systém PLESS pro dálkovou lokalizaci dronů v elektromagnetickém spektru.
• Projekt ES-RA propojuje elektronický boj, protivzdušnou obranu, drony a budoucí F-35 do jednoho řetězce.

Válka na Ukrajině, která trvá již více než čtyři roky, denně ukazuje, že budoucnost vzdušného boje neleží v jednotlivých superletounech, ale v tom, kdo lépe propojí senzory, drony, posádku a rozhodování v rušeném prostředí. Rusko to svým programem Su-57D říká nahlas, a podle nás tím paradoxně potvrzuje totéž, co už dávno ví NATO.

Propaganda, nebo reálný posun?

Oznámení přišlo přes státní agenturu TASS, což je standardní kanál ruské strategické komunikace. Časově navazuje na první let Su-57D, na nový komunikační balík pro Su-57 i na exportní prezentace AI modulu od Rosoboronexportu. Jde tedy současně o technické oznámení i o odstrašující signál. Rusko chce světu ukázat, že má vlastní představu budoucí vzdušné války, a že na ní pracuje.

Stavební kameny jsou reálné. Skok od nich k hotové bojové AI pro rojové operace ale zatím zůstává deklarací, nikoli doloženou schopností. Su-57D je dnes testovací platforma a most k technologiím, které Střelec sám nazývá „šestou generací“. Jestli po tom mostě Rusko skutečně přejde, závisí na odolných datových spojích, výpočetním výkonu, výcviku posádek a softwaru, tedy na věcech, které se nedají oznámit přes TASS.