Putin je válečný štváč, dělá si, co chce. Rusko odpálilo rakety u Kuril a nasadilo jadernou ponorku i raketový křižník

Kombinace je bezprecedentní. Vlajková loď Tichomořské flotily, atomová ponorka a pobřežní baterie v jednom scénáři, to všechno u ostrovů, o které se Rusko a Japonsko přou osmdesát let. A uprostřed toho Vladimir Putin, který si nejdřív z paluby křižníku Varjag prohlédl závěr cvičení, pak přistál na Iturupu navzdory japonským protestům a vzápětí nechal pokračovat ostré střelby. Tokio mluví o „naprosto nepřijatelném“ kroku. Kreml odpovídá, že jeho suverenita nad ostrovy je „neotřesitelná“. Eskalace má ale hlubší logiku než jen diplomatickou roztržku.

Co přesně Rusko odpálilo

Tisková služba Tichomořské flotily 20. srpna oznámila tři typy ostrých odpalů u pobřeží Jižních Kuril:

• 2 protilodní střely Vulkan z raketového křižníku Varjag
• Střely Granit z jaderné ponorky Omsk třídy Oscar II
• 1 protilodní střela Oniks z pobřežního systému Bastion, odpálená z „jednoho z Kurilských ostrovů“

Cílem byla skupina simulovaných nepřátelských lodí ve vzdálenosti přes 300 km. Přesné souřadnice Moskva nezveřejnila, Anadolu Agency uvádí oblast Jižních Kuril. Nešlo o bojové nasazení do nového konfliktu, šlo o plánované cvičení s ostrými odpaly. Závažnost ale tkví v tom, co a kde se odpálilo. Omsk je úderná ponorka poháněná jaderným reaktorem, Varjag je největší hladinová bojová loď Tichomořské flotily a Bastion je mobilní systém schopný zasáhnout cíl na moři na stovky kilometrů. Tři vrstvy palebné síly najednou, u sporného území, pod osobním dohledem prezidenta.

Putinova cesta na Iturup: demonstrace, ne diplomacie

Chronologie posledních dvou srpnových týdnů vypráví příběh sama. Cvičení Tichomořské flotily začalo 4. srpna a zapojilo přibližně 13 000 vojáků, kolem 60 lodí a plavidel a zhruba 30 letounů, vrtulníků a dronů v Japonském moři, Ochotském moři i na severozápadním Pacifiku. 12. srpna Putin vystoupil na palubě Varjagu, mluvil o napětí v Asii, o tvrdší japonské linii i o NATO. Zmínil, že Rusko je připraveno odpovídat na zásahy proti svým lodím „kdekoliv to Moskva uzná za nutné“.

O den později, 13. srpna, přistál na Iturupu. Poprvé v historii ruský prezident osobně navštívil tento sporný ostrov. Japonský ministr zahraničí Tošimicu Motegi návštěvu označil za „naprosto nepřijatelnou“, Tokio si předvolalo ruského velvyslance. Moskva reagovala předvoláním japonského diplomata a prohlášením o neotřesitelné suverenitě. A pak přišly ostré střelby 20. srpna.

Říct, že střelby „následovaly po protestu“, je přesné. Říct, že šly Japonsku přímo do tváře, je podle nás trefnější.

Osmdesát let sporu a systematická militarizace

Sovětský svaz obsadil čtyři ostrovy, Iturup, Kunašir, Šikotan a Habomaje, mezi 28. srpnem a 5. zářím 1945. Od té doby Rusko a Japonsko nemají podepsanou mírovou smlouvu. Společná deklarace z roku 1956 obnovila diplomatické vztahy, ale klíčový územní spor nechala otevřený. V březnu 2022, po invazi na Ukrajinu, Moskva jednostranně zastavila mírová jednání.

Vojenská přítomnost na ostrovech přitom roste systematicky. V roce 2016 Rusko rozmístilo pobřežní systémy Bal na Kunaširu a Bastion na Iturupu, Tokio protestovalo už tehdy, jak dokládá japonská obranná bílá kniha z roku 2019. Ruská cvičení na sporných ostrovech nejsou nová, Japonsko proti nim podávalo formální protest už v roce 2014. Srpen 2026 ale přidává novou kvalitu: ostré odpaly ze tří platforem najednou, prezidentova osobní přítomnost a otevřeně konfrontační rétorika.

Vzkaz nejen Japonsku

Putin na Varjagu nemluvil jen o Kurilech. Zmínil NATO, nové vojensko-politické bloky v regionu a hrozby pro Rusko. Tím z lokálního územního sporu udělal součást širšího narativu o konfrontaci se Západem. Kreml chce ukázat, že i při válce na Ukrajině dokáže vytvářet tlak v Indo-Pacifiku.

NATO na Kurily přímo nereaguje, nejsou v jeho operačním prostoru. Reaguje ale systémově. 12. srpna Aliance řešila ruská narušení vzdušného prostoru a incidenty, zdůraznila posilování protivzdušné obrany na východním křídle. Summit v Ankaře z 8. července 2026 slíbil pro letošní rok 70 miliard eur na vojenské vybavení, pomoc a výcvik pro Ukrajinu. Pro Česko to znamená pokračující tlak na aliační závazky a investice do obrany východního křídla.

Japonsko mezitím nejen protestuje. Mezi 16. a 25. srpnem pořádá vlastní ostré střelby pozemních protilodních střel na Hokkaidó. A jeho podpora Ukrajiny (finanční, technická, logistická) běží a má konkrétní formy. Incident u Kuril může posílit argument, že ruský nátlak není jen evropský problém.

Jeviště permanentního tlaku

Nejsilnější pointa celého srpnového představení není samotný odpal raket. Je to metoda. Kreml vzal osmdesát let starý územní spor, přidal k němu vlajkovou loď, jadernou ponorku, pobřežní baterii a prezidentovu osobní návštěvu a vyrobil z toho další jeviště politiky permanentního nátlaku. Stejný vzorec, jaký známe z Ukrajiny, z Kaliningradu, z Arktidy. Putin si dělá, co chce, protože kalkuluje s tím, že ho nikdo nezastaví. Otázka je, jak dlouho mu ta kalkulace vyjde.