Rusko bombarduje Ukrajinu každých 5 minut. Chystá navádění, které nelze zarušit ničím, co existuje

Přepočteno na minuty vychází jedna bomba každých zhruba 5,4 minuty, nepřetržitě, celý měsíc. Nejde o doslovný rytmus nad jedním místem, ale o měsíční průměr, který nemá v této válce trvající už více než čtyři roky obdobu. A co je znepokojivější než samotný objem: Rusko podle dostupných indicií směřuje k navedení, proti němuž běžné elektronické rušení satelitní navigace přestane fungovat. Obrana tím nekončí, ale zásadně se mění.

Rekordní tempo, které není náhoda

Červencové číslo nevzniklo z ničeho. Časová řada z dat ukrajinského ministerstva obrany ukazuje strmý růst:

• Leden 2026: přes 5 700 řízených bomb
• Květen 2026: 7 500
• Červen 2026: 8 266
• Červenec 2026: přes 8 300

Každý měsíc nový rekord. Průmyslová logika za tím je prostá: Rusko přestavuje obrovské zásoby starších sovětských bomb FAB-500, FAB-1500 i FAB-3000 pomocí modulů UMPK, sady křídel a navigačního systému, která z hloupé pumy udělá klouzavou řízenou zbraň. Výroba je levná, bombových těl jsou tisíce a nosič je nemusí shazovat přímo nad cílem. Stačí přiletět k linii odpalu desítky kilometrů od fronty a bombu vypustit. Ničivá síla přitom zůstává brutální: u FAB-1500 ukrajinské ministerstvo obrany uvádí kráter hluboký až šest metrů, široký dvacet až dvacet pět metrů a zónu kontuzního účinku kolem 300–350 metrů. I při kruhové odchylce 10–15 metrů taková bomba spolehlivě ničí opevnění i zástavbu.

Navádění, které rušičky nevidí

Současné moduly UMPK se orientují primárně pomocí satelitní navigace GLONASS, případně v kombinaci s inerciálním systémem. Proti tomu umí ukrajinský elektronický boj leccos, rušení signálu GPS/GLONASS dokáže bombu v závěrečné fázi letu odchýlit od cíle. Jenže právě tady se rýsuje posun, na který dosavadní obrana nestačí.

Technologický směr, který Rusko sleduje, spočívá v takzvaném obrazovém terminálním navedení. Princip funguje takto: senzor na bombě snímá terén pod sebou, software porovnává obraz s uloženou referencí nebo naučeným modelem a v posledních sekundách letu koriguje trajektorii k rozpoznanému cíli. Takový systém nepotřebuje žádný satelitní signál, pracuje čistě s tím, co „vidí“. Běžný GPS jammer proti němu nezmůže nic, protože tu není co rušit.

Veřejně ověřitelné důkazy o masovém bojovém nasazení této technologie přímo na celé rodině FAB/UMPK se zatím nepodařilo dohledat. Rusko nicméně disponuje starší řízenou pumou UPAB-1500B-E s televizním navedením a doletem do 50 km a směr vývoje k autonomnějšímu navedení je u řízených střel typu Ch-101 hlášen opakovaně. Podle nás se blíží první širší nasazení spíš v omezených sériích a postupném zavádění než jako náhlý zlom, ale i postupné rozšíření změní pravidla hry.

Pro srovnání: americký JDAM-ER, který Ukrajina rovněž používá, stojí na kombinaci GPS a inerciální navigace s klouzavým dosahem přes 72 km. Plnohodnotné obrazové terminální navedení u něj ale veřejně potvrzeno není. V odolnosti proti rušení tak Rusko paradoxně směřuje dál než standardní západní řešení, alespoň v této konkrétní kategorii.

Obrana nekončí, přesouvá se

Formulace „nelze zarušit ničím, co existuje“ platí úzce: proti obrazovému navedení v terminální fázi skutečně selhává klasické rádiové rušení satelitní navigace. Ale obrana proti klouzavé bombě má víc vrstev než jen jednu.

Účinná odpověď začíná daleko od místa dopadu. Ukrajina v červenci 2026 vedla systematickou kampaň proti ruskému týlu: zasáhla nejméně 14 mostů a přejezdů, nejméně 9 pozic protivzdušné obrany a radarů a řadu logistických uzlů. Každý zničený radar znamená, že ruský pilot hůř ví, kam letět. Každý poškozený most zpomaluje přísun bomb na letiště.

Další vrstva je tlak na nosiče samotné. Ukrajinské ministerstvo obrany v květnu 2026 oznámilo, že stíhačky Gripen vyzbrojené raketami Meteor vzduch-vzduch s dosahem přes 100 km by měly dorazit v horizontu deseti měsíců. Jejich úkolem bude vytlačit ruské bombardéry ještě dál od fronty, a tím zkrátit dosah, v němž mohou bomby klouzat k cíli.

Na taktické úrovni pak zbývá maskování, rozptyl jednotek, falešné cíle, hlubší kryty a mobilita. Proti obrazovému navedení jsou zranitelnosti jiné než proti GPS: počasí, kouř, kamuflážní sítě, přemístění techniky. Projekt JATEC, společná iniciativa NATO a Ukrajiny zaměřená přímo na obranu proti řízeným leteckým bombám, se od března 2025 dostal do fáze prototypů.

Ukrajinská odpověď: drony místo bomb

Přímé srovnání „bomba proti bombě“ Ukrajina prohrává, veřejný údaj o měsíčním počtu ukrajinských shazovaných řízených bomb neexistuje a objem je nesrovnatelný s ruskými tisíci. Asymetrická protiváha ale existuje a je masivní.

Drony tvoří podle ukrajinského ministerstva obrany více než 90 % všech zasažených nepřátelských cílů. Systém DELTA eviduje přes 6 600 zásahů denně. Ukrajina navíc vyvíjí vlastní prostředky odolné vůči elektronickému boji: munice Firefly si drží přesnost i pod nepřátelským rušením, interceptor LITAVR disponuje automatickým terminálním navedením a platforma Avengers Labs trénuje modely umělé inteligence, které umožní dronu v závěru letu autonomně najít a zasáhnout cíl bez vnějšího signálu. Právě tento princip, strojové vidění v terminální fázi, je totéž, co Rusko zavádí u bomb. Obě strany tak míří stejným technologickým směrem, jen v jiných kategoriích zbraní.

Česká republika přispívá vrstvou pozemní obrany: veřejně potvrzené jsou dodávky lehkého protiletadlového systému MR-2 Viktor od Excalibur Army, přes tisíc kusů pozemní techniky a více než dva miliony velkorážových střel. Specializovaný systém přímo na rušení obrazového navedení klouzavých bomb ale v českých dodávkách veřejně potvrzen není.

Závod, který se nedá vyhrát jednou zbraní

Rozhodující bitva se neodehrává v okamžiku, kdy bomba padá. Odehrává se v celém řetězci, od letiště přes radar a nosič až po poslední sekundy letu. Rusko dnes vede v masovosti a blíží se k navedení, které rušičky neoslepí. Ukrajina odpovídá tím, že ten řetězec systematicky rozbíjí z druhého konce: mosty, radary, logistiku a tisíce dronů denně, které samy směřují ke stejné technologické autonomii.