Něco se děje, Rusko přepíná ponorkovou flotilu do „nonstop režimu“. Putin oznámil, že je Poseidón skoro hotový

Dne 26. července 2026 se ruský prezident sešel v Petrohradu s příslušníky vojenského námořnictva a oznámil, že Poseidón bude „definitivně hotov“ a postaven na bojovou službu. O dva dny později sjela na vodu v loděnici Sevmaš víceúčelová jaderná ponorka Uljanovsk třídy Jasěň-M a velitel ruského námořnictva admirál Alexandr Mojsejev při té příležitosti řekl, že Rusko je „svědkem fakticky každoročních pokládek kýlu a vyvádění lodí z haly“. Obojí dohromady vytváří dojem masivního zrychlení, jenže při bližším pohledu je obraz složitější.

Co je Poseidón a proč o něm svět mluví

Poseidón, označovaný také jako Status-6 nebo 2M39, není klasické torpédo. Jde o autonomní podmořský prostředek s vlastním jaderným pohonem a jadernou hlavicí, koncipovaný pro úder na pobřežní cíle, přístavy, námořní základny a kritickou infrastrukturu. Od balistických raket odpalovaných z ponorek (SLBM) se liší tím, že necestuje vzduchem po balistické dráze, ale pohybuje se celou cestu pod vodou. Od běžného torpéda ho odděluje velikost, strategická role a deklarovaný mezikontinentální dosah.

Ruské zdroje uvádějí rychlost kolem 100 uzlů, tedy přibližně 185 km/h, a „prakticky neomezený“ dosah díky jadernému pohonu. Západní analytici z US Naval Institute pracují s konzervativnějším odhadem kolem 70 uzlů (asi 130 km/h). Přesný výkon, hlučnost i spolehlivost autonomního řízení ale veřejně potvrzené nejsou, a právě tady začíná tenká linie mezi skutečným programem a propagandistickou nadsázkou.

Opakovaná „finální fáze“: časová osa slibů

Klíčový rozpor Putinových oznámení se ukáže, když si člověk srovná, co Moskva o Poseidónu říkala v minulosti:

• 2018 – Ruské námořnictvo poprvé veřejně představuje systém jako vznikající oceánskou zbraň.
• Červenec 2020 – Ministerstvo obrany tvrdí, že práce na systému „se završují“.
• Říjen 2025 – Putin oznamuje „obrovský úspěch“ testu, při kterém byla poprvé spuštěna jaderná energetická jednotka Poseidónu.
• 12. května 2026 – Při komentáři k testu mezikontinentální balistické rakety Sarmat Putin prohlašuje, že Poseidón i střela s plochou dráhou letu Burevestnik jsou ve „finálních stadiích“ vývoje.
• 26. července 2026 – Na setkání s námořníky v Petrohradu Putin znovu mluví o „konečné fázi“ a blízkém uvedení do služby.

Šest let opakovaného posouvání mety „už skoro hotovo“ je vzorec, který si zaslouží pozornost. Moskva konkrétní datum nasazení nikdy neuvedla. Ještě v únoru 2026 Carnegie konstatovala, že Poseidón zůstává ve vývojové fázi, a upozornila na sankční problémy loděnice Sevmaš i na zpoždění části programu strategických ponorek Borej-A.

Poseidón tedy není pouhá kreslená fantazie z prezentace; existují dva nosiče: upravená ponorka Belgorod sloužící jako testovací platforma a účelově stavěný Chabarovsk, spuštěný na vodu v listopadu 2025. Ale ani ověřeně hotová převratná zbraň to zatím není. Přesnější popis zní: pokročilý, ale stále dozrávající strategický program.

„Nonstop režim“ ponorkové flotily

Výraz „nonstop režim“ není oficiální doktrinální termín. Popisuje ale reálný jev: Rusko vede souběžně hned několik ponorkových programů. Na jedné lince vznikají útočné víceúčelové ponorky Jasěň-M (projekt 885M), na druhé strategické nosičky balistických raket Borej-A (projekt 955A) a vedle toho běží speciální větev nosičů Poseidónu.

Uljanovsk, spuštěný na vodu 28. července 2026, patří do třídy Jasěň-M; nejde tedy o nosič Poseidónu, ale o útočnou ponorku s výtlakem kolem 13 800 tun, vyzbrojenou mimo jiné střelami s plochou dráhou letu Kalibr a hypersonickými Cirkon. Podle ruského ministerstva obrany má být flotile předána v prosinci 2027. Ponorka Perm stejné třídy měla podle ruských vyjádření dorazit do služby do konce roku 2026.

Tempo je reálné, ale má trhliny. Sankce komplikují dodávky importovaných součástek, část Borejů nabírá zpoždění a Carnegie upozorňuje na systémové problémy v Sevmaši. Rusko tedy lépe vypadá v rytmu ceremoniálních milníků (pokládek kýlu a spouštění trupů na vodu) než ve finálních dodávkách hotových ponorek do bojové služby.

Pro srovnání: americké námořnictvo disponuje zhruba padesáti útočnými jadernými ponorkami a cílí na 66, ale od roku 2022 dokončuje jen asi 1,1 až 1,2 ponorky třídy Virginia ročně místo plánovaných dvou. Britský National Audit Office uvádí u ponorek Astute průměrné zpoždění 27 měsíců. Čínské námořnictvo podle Pentagonu provozuje šest strategických, šest útočných jaderných a 48 konvenčních ponorek s výhledem na 80 do roku 2035. Západní potíže s tempem jsou tedy úředně doložené, ale to neznamená, že Rusko „ujelo všem“.

Mění Poseidón rovnováhu sil?

Znepokojit by měl, dramatizovat ne. Poseidón dává Rusku další trasu pro druhý jaderný úder, tentokrát pod vodou, mimo dosah protiraketové obrany. Zvyšuje nejistotu kolem ochrany pobřeží, přístavů a podmořské infrastruktury. Samotnou jadernou rovnováhu ale pravděpodobně nepřevrací, protože Rusko i bez něj disponuje klasickou triádou mezikontinentálních balistických raket, raket odpalovaných z ponorek a strategických bombardérů.

NATO na rostoucí ruské ponorkové ambice reaguje konkrétně. V lednu 2025 spustila Aliance operaci Baltic Sentry na ochranu podmořské infrastruktury v Baltu, následovala Task Force X-Baltic s více než 70 vzdušnými, hladinovými a podhladinovými systémy a v červnu 2026 přibyla Task Force X-Arctic pro severní Atlantik a Arktidu. Česká republika jako vnitrozemský stát sice nečelí přímé pobřežní hrozbě, ale jako člen NATO je součástí kolektivní obrany, a každé zvýšení ruské schopnosti ohrozit alianční infrastrukturu dopadá i na české bezpečnostní závazky.

Co z toho plyne

Rusko skutečně zahušťuje ponorkový program a Poseidón není výmysl. Ale vzorec šesti let opakovaných „finálních fází“ bez konkrétního data nasazení říká víc než kterékoli jednotlivé Putinovo prohlášení. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, zvedla politickou prioritu i propagandistickou viditelnost těchto programů; skutečný stav výroby ale zůstává zahalený v mlze, kterou Moskva rozptyluje jen tehdy, když se jí to hodí.