„Putinova mládež“ bude cvičená k zabíjení od školky až po maturitu. A to je teprve začátek diktátorova tažení proti Evropě

Nařízení samo o sobě nevypadá dramaticky. Střední škola č. 22 Ministerstva obrany Ruské federace, limit 68 zaměstnanců, dvouměsíční lhůta na registraci. Žádný odstavec o střelbě ve školce, žádný explicitní rozkaz k výcviku zabíjení. Jenže právě v tom spočívá podstata kremelského přístupu: jednotlivé kroky vypadají nevinně, celek je ale armádní výchovný řetězec, který dítě zachytí v předškolním věku a vypustí ho jako loajálního vojáka nebo občana ochotného válku považovat za normu. A právě proto je třeba se na školu č. 22 dívat ne jako na izolovanou školskou novinku, ale jako na další dílek mozaiky, která má dalekosáhlé důsledky pro celou Evropu.

Od školky po maturitu: co přesně nařízení říká

Podle vládního nařízení zveřejněného na oficiálním právním portálu a citovaného serverem RBC zřizuje Rusko pod svým ministerstvem obrany vzdělávací instituci pokrývající tři stupně: předškolní, základní a střední vzdělávání. Formulace „od školky po maturitu“ tedy není nadsázka, je to doslovný popis rozsahu nové školy.

Co přesně se bude dít v předškolní části, nařízení neupřesňuje. Místo školy, kapacita pro žáky ani pravidla přijímání při zveřejnění oznámeny nebyly. Známe jen personální strop: 68 zaměstnanců. To naznačuje spíše menší instituci. Ale podstatné není, kolik dětí projde jednou budovou. Podstatné je, že armáda si přisvojuje právo formovat děti od věku, kdy se teprve učí poznávat svět.

Systém, který už funguje

Škola č. 22 nevstupuje do prázdna. Ministerstvo obrany už dnes spravuje rozsáhlou síť suvorovských škol, nachimovských škol, prezidentských kadetských učilišť a kadetských sborů. Na webu vzdělávacího odboru ministerstva je přehled institucí, které přijímají děti od páté třídy a vedou je k vojenské kariéře. Od dubna 2026 je nábor do těchto škol centralizován přes státní portál Gosuslugy, rodiče si mohou podat přihlášku pár kliknutími, jako by zapisovali dítě na kroužek keramiky.

Vedle rezortních škol tu je Junarmija, státem podporované mládežnické hnutí, které podle vlastních údajů sdružuje přes dva miliony dětí a dospívajících ve více než 30 tisících oddílech po celém Rusku. Pro teenagery ve věku 14 až 18 let pak existují letní vojensko-patriotické kurzy organizace VOIN, čtrnácti- až jednadvacetidenní směny s intenzivním vojensko-aplikačním programem.

A pak je tu běžná škola. Od 1. září 2026 má být dosavadní předmět „Základy bezpečnosti a ochrany vlasti“ rozdělen na dva povinné kurzy. Jeden z nich se jmenuje přímo „Počáteční vojenská příprava“. Obsahuje národní bezpečnost, civilní obranu, zacházení s ochrannými prostředky, evakuační postupy, vojenskou disciplínu a základní drill. Školy navíc mohou tuto výuku zařadit už od páté třídy v rámci variabilní části osnov. Poslanec Viktor Vodolatskij v březnu 2025 pro agenturu TASS požadoval, aby se počáteční vojenská příprava stala povinnou „v každé škole“ od páté třídy, včetně nácviku první pomoci, chování při vzdušném útoku a ochrany před drony. Jeho návrh zatím nebyl přijat jako celostátní povinnost, ale politický tlak je zřejmý a směr jasný.

Proč nejde jen o školu, ale o generační projekt

Zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva dokumentuje, že Rusko v okupovaných územích Ukrajiny zavedlo vlastenecké a vojenské vzdělávání, které děti připravuje ke službě v ruských státních institucích. Analytici Jamestown Foundation upozorňují, že armádní symboly, vojenské písně a „patriotická“ práce pronikají i do běžných školek a raných ročníků na území samotného Ruska.

Kreml přitom celý systém zarámovává do širší mládežnické politiky. Vládní strategie do roku 2030 klade důraz na „tradiční hodnoty“, občanskost a patriotismus. Pod hlavičkou boje proti „destruktivnímu chování mládeže“ pak stát zasahuje do školního i informačního prostoru, a pod tento pojem řadí vedle šikany a kriminality i „destruktivní ideologie“ a radikalismus. V praxi to znamená, že jakýkoli názor odchylující se od státní linie může být označen za destruktivní.

Výsledkem není jedna škola. Je to propojený výchovný řetězec: předškolní socializace → rezortní školy → povinná vojenská příprava v běžných školách → mládežnická hnutí → letní vojenské tábory. Stát dítě nejprve učí loajalitě, potom „bezpečnosti“ a nakonec vojenské připravenosti. Kdo tímto systémem projde, považuje ozbrojenou konfrontaci za přirozenou součást života.

Tažení proti Evropě: rétorika i realita

Oficiální telegramový kanál ruského ministerstva obrany v roce 2026 otevřeně označuje evropské státy za „strategický týl Ukrajiny“ a jejich kroky za eskalaci konfliktu. Když stát zároveň vychovává miliony dětí v armádním rámci a protizápadním narativu, nebuduje jen armádu, buduje společnost, pro kterou je nepřátelství vůči Evropě normální.

Pro Evropu to neznamená, že dnešní ruští předškoláci za deset let překročí hranice NATO. Tak daleko důkazy nesahají. Znamená to ale tři konkrétní věci: širší budoucí mobilizační základnu, vyšší společenskou toleranci k válce a ztrátám a generační upevňování protizápadního narativu. Rusko nebuduje jen zbraně. Buduje lidský materiál ochotný považovat trvalou konfrontaci za normální stav věcí.

Jak na to reaguje Česko

Česká obranná strategie z roku 2023 označuje Rusko za nejzávažnější hrozbu pro bezpečnost České republiky. Koncepce přípravy občanů k obraně státu na léta 2025–2030, schválená vládou v lednu 2025, konstatuje, že pravděpodobnost vojenského napadení členského státu NATO nebo EU je nejvyšší od konce studené války.

Český model je ale hodnotově i institucionálně jiný. Program POKOS Ministerstva obrany ČR školí učitele, pořádá besedy na školách a učí první pomoc, přežití, orientaci v terénu a chování v krizových situacích. V oficiálních odpovědích na často kladené otázky ministerstvo výslovně odmítá, že by šlo o militarizaci nebo skrytý nábor. Použití síly je podle něj krajní možnost, prioritu mají diplomatické nástroje a mezinárodní rámce.

Ten kontrast je výmluvný. Česko učí děti, jak přežít krizi. Rusko učí děti, jak být její součástí.

Škola č. 22 je malá instituce s 68 zaměstnanci. Ale systém, do kterého zapadá, zachycuje miliony dětí a formuje generaci, pro niž bude válka proti Západu přirozeným horizontem. A právě proto nejde o jednu školu. Jde o to, co z těch dětí jednou vyroste.