NATO už nebude „v bezpečí“, hrozí Kreml. Rusové se snaží vyvolat válku s Evropou, která by je vymazala z povrchu

Výhrůžka zazněla tři dny poté, co Londýn oznámil, že uvolní technická data k britským komponentům rakety SCALP, aby si ji Ukrajinci mohli montovat sami. Zacharovová prohlásila, že pokud Kyjev britské zbraně použije proti ruskému území, Moskva si vyhrazuje právo zasáhnout britské objekty kdekoli. Podobnou formulaci přitom použila už v květnu 2024, když tehdejší ministr zahraničí David Cameron řekl, že Ukrajina má právo střílet britskými střelami na Rusko. Tentokrát ale Reuters výslovně poznamenal, že hrozba zní naléhavěji a přichází v ostřejším kontextu. A ten kontext začal o čtyři měsíce dříve.

Dubnový seznam: adresy evropských továren jako „potenciální cíle“

15. dubna 2026 zveřejnilo ruské ministerstvo obrany něco dosud nevídaného: seznam konkrétních evropských podniků i s adresami, které podle Moskvy vyrábějí drony nebo komponenty pro ukrajinskou armádu. Dmitrij Medveděv, místopředseda ruské bezpečnostní rady, je vzápětí označil za „potenciální cíle“. Kremelský mluvčí Peskov o dva dny později potvrdil, že Evropa se svou dronovou spoluprací s Ukrajinou stává součástí konfliktu.

Na seznamu figurovaly firmy z několika členských států NATO a EU. Včetně České republiky.

Praha reagovala okamžitě. České ministerstvo zahraničí 16. dubna předvolalo ruského velvyslance kvůli výhrůžkám namířeným proti českým společnostem. Nebylo to prázdné gesto: Česko je koordinátorem muniční iniciativy pro Ukrajinu, české firmy plánují dodat stovky tisíc kusů munice z vlastní produkce a společnosti jako Česká zbrojovka Uherský Brod nebo Sellier & Bellot mají s ukrajinským obranným průmyslem podepsaná memoranda o spolupráci.

Ruský analytik Alexej Pilko šel ve stejný den ještě dál. Otevřeně spekuloval o ničení evropského vojenského průmyslu a případně i další infrastruktury. Evropu označil za „strategický týl“ Ukrajiny, který je třeba neutralizovat.

Od slov k operačnímu napětí

Srpnová hrozba Zacharovové nepřišla do vzduchoprázdna. Mezi dubnem a srpnem 2026 se napětí projevovalo i jinak než slovy.

Britské královské námořnictvo za prvních sedm měsíců roku hlásilo meziroční nárůst aktivací kvůli ruské námořní aktivitě v britských vodách o 25 %. NATO 12. srpna odsoudilo opakovaná ruská narušení vzdušného prostoru členských států, konkrétně Polska a Rumunska, a konstatovalo, že Moskva vykazuje „rostoucí toleranci k riziku“. Den před výhrůžkou Zacharovové, 25. srpna, přiletěl do Moskvy ředitel CIA John Ratcliffe. Jednal s ruskými zpravodajskými protějšky, s Putinem se nesetkal. Obsah schůzek zveřejněn nebyl, ale samotná návštěva naznačuje, že Washington považoval za nutné udržet krizový komunikační kanál.

Londýn se mezitím nenechal zastrašit. Britský premiér Andy Burnham navštívil 24. srpna Kyjev u příležitosti Dne nezávislosti Ukrajiny a oznámil uvolnění technických dat k raketě SCALP. Britská delegace na OBSE téhož dne výslovně prohlásila, že se Spojené království „nenechá odstrašit hrozbami Ruské federace“.

Proč Moskva hrozí, a proč to není o férovém boji

Klíčová otázka nezní, jestli Rusko hrozby myslí doslova. Klíčová otázka zní, čeho chce hrozbami dosáhnout.

Otevřený konvenční úder na území členského státu NATO by byl pro Moskvu hazard s existenčními důsledky. Čísla mluví jasně: podle SIPRI utratily státy NATO v roce 2025 na obranu 1,581 bilionu dolarů, tedy zhruba 39,5 bilionu korun. Rusko 190 miliard dolarů. Poměr je přibližně 8,3 ku jedné. Na červencovém summitu v Ankaře Aliance potvrdila článek 5, oznámila přes 50 miliard dolarů v nových obranných zakázkách a Ukrajině přislíbila 70 miliard eur na rok 2026 s tím, že minimálně stejná úroveň bude pokračovat i v roce 2027.

Přímá válka s NATO by Rusko neporazilo, zničila by ho.

Moskva to ví. Proto nehrozí proto, že by chtěla skutečně válčit s celou Aliancí. Hrozí proto, že chce zvýšit politickou a bezpečnostní cenu, kterou Evropa platí za podporu Ukrajiny. Čím konkrétnější cíle Kreml veřejně jmenuje (britské základny, české zbrojovky, evropské dronové fabriky), tím víc testuje, jestli se některá vláda zalekne a začne podporu brzdit. Jde o nátlak na nejslabší článek Aliance: její jednotu.

Co to znamená pro Česko a Evropu v praxi

Bezprostřední hrozba velké války mezi Ruskem a NATO z dostupných zdrojů neplyne. Reálnější nebezpečí leží v šedé zóně: sabotáže, kybernetické útoky, dronové incidenty, skryté operace. Británie už na to reaguje zpřísněním legislativy o státních hrozbách, česká Bezpečnostní rada státu se na začátku roku zabývala ochranou kritické infrastruktury proti dronovým útokům.

Pro české firmy zapojené do dodavatelského řetězce pro Ukrajinu to znamená zvýšenou ostražitost:

• Monitoring neobvyklé aktivity v okolí výrobních závodů
• Koordinace s bezpečnostními složkami
• Kybernetická odolnost a ochrana citlivých dat
• Vědomí, že ruská rétorika může sloužit i jako signál pro proxy operace

Česko přitom ze hry necouvá. Muniční iniciativa pokračuje, průmyslová spolupráce s Ukrajinou se prohlubuje a Praha dala předvoláním velvyslance najevo, že výhrůžky bere vážně, ale nenechá se jimi zastavit.

Stará hrozba, nový kontext

Zacharovová říká totéž co před dvěma lety. Jenže mezi květnem 2024 a srpnem 2026 přibyly seznamy evropských továren s adresami, Medveděvova slova o „potenciálních cílech“, Pilkovy úvahy o ničení evropského průmyslu a narůstající ruská aktivita v aliančním prostoru. Rétorika se nezměnila. Změnil se kontext, ve kterém zaznívá, a ten ji dělá nebezpečnější.

Moskva si nemůže dovolit válku s blokem, který ji převyšuje osminásobně. Ale může si dovolit testovat, jak daleko sahá evropská odvaha stát za Ukrajinou, když na stole leží fotografie vaší továrny s GPS souřadnicemi.