Američané si přiznali nepříjemnou pravdu: Ruské rakety by srovnaly se zemí základny stejně jako Kyjev. Obrana není

Nejde o to, že by NATO nemělo žádnou protivzdušnou obranu. Problém je jiný a v jistém smyslu horší: obrana existuje, ale při delší salvě se z ní stává bodový štít, který pokryje jednu základnu, jedno velitelství, jednu elektrárnu, a zbytek zůstane odkrytý. Přesně to se opakovaně děje na Ukrajině, kde i chráněný Kyjev čelí balistickým střelám, které obranou procházejí. Podle anonymního představitele NATO citovaného AP mají americké i alianční síly v Evropě kriticky nízké zásoby interceptorů, a to zejména po přesunech na Blízký východ kvůli válce s Íránem. Pentagon i NATO tuto interpretaci veřejně zpochybnily. Lidé zevnitř ale mluví jinak než tiskoví mluvčí.

Co přesně Američané přiznali

Zprávu přinesla agentura AP na konci srpna 2026. Americký obranný činitel působící v Evropě v ní popisuje situaci, kdy americká armáda má jen „velmi omezenou“ schopnost reagovat i na jednotlivý balistický úder, natož na opakované salvy. Představitel NATO jeho slova potvrdil. Oba mluvili pod podmínkou anonymity, protože jde o citlivé údaje o počtech střel a rozmístění systémů.

Oficiální reakce Pentagonu a aliance byla předvídatelná: zpochybnění, důraz na kolektivní obranu a odstrašení. Jenže právě propast mezi tím, co říkají lidé v terénu, a tím, co říkají tiskoví mluvčí, je jádrem celého problému. Aliance ví, že má málo střel. Veřejně to ale přiznat nemůže, protože by tím oslabila vlastní odstrašení.

Proč ani Patriot nezaručí bezpečí

Patriot PAC-3 MSE patří mezi nejpokročilejší protibalistické systémy na světě. Používá technologii přímého zásahu (hit-to-kill), při které interceptor fyzicky narazí do přilétající hlavice rychlostí přesahující Mach 5 (přibližně 6 175 km/h). Jedna baterie ale pokryje jen omezenou oblast, typicky perimetr jedné základny nebo klíčového objektu, rozhodně ne celé město.

Rusko přitom útočí jinak, než jak si většina lidí představuje protiraketovou obranu z hollywoodských filmů. Kombinuje balistické střely Iskander (dosah kolem 500 km, rychlost až Mach 7, tedy přibližně 8 645 km/h), aerobalistické Kinžaly, střely s plochou dráhou letu a desítky levných dronů Šáhid. Všechno najednou, ve vlnách. Cílem je zahltit obranu, donutit ji vystřílet drahé interceptory na levné drony a pak poslat balistickou střelu na odkrytý cíl.

Podle analýzy britského think-tanku RUSI bylo na Ukrajině od září 2022 do října 2025 zachyceno jen zhruba 227 z 939 ruských balistických a aerobalistických střel, tedy asi 24 %. Ve 273 z 345 útoků nebyla zachycena ani jediná taková střela. Systémy NASAMS a IRIS-T fungují výborně proti střelám s plochou dráhou letu, ale proti Iskanderům a Kinžalům je Patriot a francouzsko-italský SAMP/T jedinou efektivní vrstvou. A té je zoufale málo.

Srovnání: Izrael, Rusko a iluze stoprocentní obrany

Častým argumentem bývá izraelský Iron Dome. Jenže ten chrání primárně proti krátkodosahovým raketám, minometným granátům a dělostřeleckým střelám, tedy proti hrozbám zcela jiné kategorie. Skutečnou izraelskou protibalistickou obranu tvoří systémy Arrow 2 a Arrow 3 (exoatmosférický zásah mimo atmosféru) a David’s Sling pro střední vrstvu. Izrael má čtyři vrstvy obrany a investuje do nich desítky miliard. I tak ale při íránských útocích v roce 2024 část střel pronikla.

Na druhé straně spektra stojí ruský S-400 Triumf. Podle profilu CSIS Missile Threat má deklarovanou schopnost zachytit balistické cíle, ale na rozdíl od Patriotu PAC-3 nepoužívá technologii přímého zásahu. Důvěryhodná bojová data o úspěšnosti S-400 proti masovým balistickým salvám prakticky neexistují a ukrajinské údery na ruské území ukazují, že ani ruská protivzdušná obrana není neprůstřelná.

Žádná obrana na světě dnes není stoprocentní. Rozdíl je jen v tom, kolik interceptorů máte, jak hustě pokrýváte prostor a jak dlouho vydržíte střílet.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Mezi vysoce hodnotné cíle v Evropě patří velitelství Allied Air Command v Ramsteinu, velitelství amerických pozemních sil v oblasti Wiesbadenu nebo lokality systému Aegis Ashore v Rumunsku a Polsku. Při delší ruské raketové kampani by obrana těchto objektů závisela na tom, kolik interceptorů je fyzicky k dispozici, a právě to je podle zdrojů AP kriticky málo.

Česko nemá vlastní protibalistickou vrstvu srovnatelnou s Patriotem. Systém SPYDER pořízený pro Armádu ČR má dosah do 80 km a strop kolem 20 km; je určen proti letounům a střelám s plochou dráhou letu, nikoli proti balistickým raketám letícím rychlostí přes Mach 5. Debata o pořízení Patriotu pro Česko se vede, ale zatím zůstává v rovině úvah.

NATO problém řeší, ale pomalu. Aliance v lednu 2024 zadala společný nákup až 1 000 střel Patriot za zhruba 135 miliard korun. Americká armáda v dubnu 2026 podepsala kontrakt na zrychlenou výrobu PAC-3 MSE za dalších 115 miliard korun. Evropská výroba střel Patriot má v Německu odstartovat na podzim 2026, první dodávky se očekávají začátkem roku 2027. Generální tajemník NATO Mark Rutte přitom v červnu 2025 veřejně řekl, že Rusko může být připraveno použít vojenskou sílu proti alianci do pěti let, tedy kolem roku 2030.

Cena štítu, který nestačí

Jedna střela PAC-3 MSE stojí v přepočtu kolem 100 milionů korun. Ruský dron Šáhid stojí zlomek. Ekonomika protivzdušné obrany je brutálně asymetrická: útočník vždy vybírá, kdy, kde a čím zaútočí, zatímco obránce musí být připraven všude a pořád. Právě proto anonymní zdroje z AP říkají, že nejlepší obranou jsou dnes paradoxně omezení na straně Ruska: válka na Ukrajině, která váže ruské kapacity, a nejistota, kterou i omezená obrana vnáší do ruského plánování.

Bezprostřední ruský útok na NATO se neočekává. Ale propast mezi tím, co aliance deklaruje, a tím, co její vlastní lidé popisují za zavřenými dveřmi, je příliš široká na to, aby ji šlo ignorovat. Obrana existuje. Jen nestačí.