Amerika chystá čtyři scénáře stažení vojáků. Rozhodnutí už padlo, Trump nechá Evropu napospas Rusku

Dne 6. listopadu 2026 má mít americký ministr obrany Pete Hegseth před sebou sadu scénářů, které určí, kolik z přibližně 80 tisíc amerických vojáků v Evropě zůstane, kolik se přesune a kolik odejde úplně. Přezkum, který Hegseth osobně vyhlásil na ministeriálu NATO v červnu, nese pracovní označení „NATO 3.0″ a jeho logika je přímočará: Evropa má převzít hlavní odpovědnost za svou konvenční obranu, Amerika si ponechá roli zálohy a jaderného deštníku. Evropské vlády z toho čtou jednoznačný signál: Washington už neřeší, jestli vojáky stáhne, ale kolik jich stáhne a jak rychle.

Čtyři scénáře, které nikdo neviděl

Přesný obsah všech čtyř variant Pentagon nezveřejnil. Podle agentury Reuters mají jednotlivé sady řešit různé úrovně počtů a rozmístění sil, přístup Američanů na evropské základny, přeletová práva a míru, do jaké se evropští spojenci budou muset postarat sami. Klíčový briefing s náměstkem ministra obrany Elbridgem Colbym měl proběhnout do 18. září 2026, finální varianty pak dorazit k Hegsethovi o sedm týdnů později.

Co z veřejně dostupných parametrů vyplývá? Škála zřejmě sahá od kosmetické úpravy rozmístění po citelné redukce na východním křídle, tedy právě tam, kde americká přítomnost po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 výrazně posílila. Konkrétní mapu škrtů ale zatím nemá ani většina evropských spojenců.

Rozhodnutí, které „už padlo“

Žádný oficiální dekret neříká, že stažení je hotová věc. Přesto se tři signály skládají do obrazu, který evropské diplomaty znervózňuje:

• Americký velvyslanec při NATO Matthew Whitaker už v květnu 2025 prohlásil, že redukce „nastane“ a že jde o řádný proces po konzultacích v Alianci.
• Hegseth v červnu 2026 veřejně oznámil přechod k „Evropou vedené obraně“ a spustil šestiměsíční přezkum.
• Evropští činitelé citovaní Reuters po Colbyho jednání s velvyslanci NATO v Bruselu koncem srpna 2026 popsali washingtonské rozhodnutí jako „prakticky hotové“.

Za celým procesem stojí muž, pro kterého to není žádná novinka. Colby už v prvním Trumpově období vedl tvorbu Národní obranné strategie z roku 2018, která akcentovala čínskou hrozbu a potřebu, aby spojenci nesli větší díl břemene. Současná linie je s tímto profilem plně konzistentní, a tentokrát má Colby pravomoci ji prosadit.

Co to znamená pro odstrašení Ruska

Formulace „napospas Rusku“ neznamená zánik článku 5 Severoatlantické smlouvy ani formální odchod USA z NATO. Článek 5 zůstává v platnosti a NATO ho stále prezentuje jako základ kolektivní obrany. Problém je jinde, v tom, co zmizí z terénu.

Po ruské invazi na Ukrajinu Spojené státy přesunuly na východní křídlo letectvo, obrněné Strykery, systémy protivzdušné obrany Patriot, posílily velení i logistiku. Celkový počet amerických vojáků v Evropě tehdy přesáhl 100 tisíc. Ke stavu kolem jara 2025 se vrátil přibližně na 80 tisíc, ale struktura byla jiná: víc infrastruktury, víc trvalých uzlů na východě, silnější rotační model.

Právě tato fyzická přítomnost funguje jako takzvaný tripwire, drát, o který se útočník zakopne a automaticky vtáhne do konfliktu americké síly. Jakmile těchto kapacit ubude, odstrašení se přesune z roviny „americký voják stojí na hranici“ do roviny „Amerika slibuje, že jednou přijde“. A to je zásadní rozdíl. Rumunské ministerstvo obrany, které na svém území hostí přes 1 700 amerických vojáků, už v dubnu 2025 veřejně reagovalo na zprávy o možném stažení asi 10 tisíc vojáků z Polska a Rumunska s tím, že americká přítomnost „posiluje regionální bezpečnost a odrazuje hrozby“.

Evropa sama: kolik to stojí a jak dlouho to trvá

Dokáže se Evropa obejít bez amerických vojáků? Studie think-tanků Bruegel a Kiel, kterou citovala agentura Reuters, spočítala, že by to vyžadovalo asi 250 miliard eur ročně navíc (zhruba 6,5 bilionu korun) a mobilizaci kolem 300 tisíc vojáků. Evropské vojenské mocnosti podle Financial Times pracují na řízeném převzetí odpovědnosti v horizontu pěti až deseti let.

Jenže právě tady leží největší riziko. Washington chce přepsat bezpečnostní model teď, zatímco evropská náhradní kapacita teprve vzniká. Přechodové období, roky, kdy americká přítomnost klesne, ale evropská ještě nedoroste, je nejzranitelnější fáze celého procesu. A Rusko, které vede válku na Ukrajině už déle než čtyři roky, zůstává hlavní vojenskou hrozbou pro evropské členy Aliance.

Trumpova administrativa navíc nechce od Evropanů jen víc peněz. Dotazník rozeslaný spojencům se ptá na cestu k pěti procentům HDP na obranu do roku 2035, nákupy amerických zbraňových systémů, personální připravenost, rozvoj obranného průmyslu, přístup na základny i ochotu podpořit americké zahraničněpolitické priority. Je to strategický záměr i páka zároveň.

Co to znamená pro Česko

České republiky se redukce přímo nedotkne; česká vláda i ministerstvo obrany výslovně uvádějí, že obranná dohoda s USA (DCA) nezakládá americké základny ani stálou přítomnost amerických vojáků na českém území. Nepřímo ale každý ústup z Polska, Německa či Rumunska zhorší bezpečnostní okolí střední Evropy. Německo dnes hostí přes 35 tisíc trvale přidělených amerických vojáků, Polsko kolem 10 tisíc rotujících. Pokud tyto počty klesnou, prodlouží se čas nutný k posílení regionu v případě krize, a právě rychlost reakce je pro odstrašení klíčová.

Existuje přitom jedna důležitá brzda: americký Kongres podmínil pokles pod 76 tisíc vojáků v Evropě konzultacemi se spojenci a dopadovými posudky na americkou bezpečnost, alianční připravenost a odstrašení vůči Rusku. Bílý dům tedy nemůže škrtat úplně bez omezení, ale hranice 76 tisíc stále znamená prostor pro stažení několika tisíc vojáků bez nutnosti žádat o souhlas.

Evropa stojí před paradoxem: potřebuje víc času na vybudování vlastní obrany, ale Washington jí ho nehodlá dát. A Kreml to sleduje pozorněji než kdokoli jiný.