„Ukrajinskou energetiku čeká konec,“ hrozí Rusové po masivních útocích na Kyjev. Vůbec nevědí, co je v odvetě čeká

Pětadvacet mrtvých, přes padesát zraněných, poškozené desítky domů, firem i diplomatických objektů v šesti městských obvodech Kyjeva. To je bilance jediné noci z 28. srpna, kdy na Ukrajinu zamířilo 598 dronů a 31 raket. A nebyla to jednorázová akce. Další den přiletělo 267 dronů v noci a 224 během dne, většina reaktivních, převážná část mířila opět na hlavní město. Noc na 31. srpna přinesla dalších 121 úderných dronů a střelu Ch-59. Ruské ministerstvo obrany mezitím veřejně komunikovalo eskalaci a hrozilo dalšími masivními údery na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Jenže ve stejných hodinách, kdy Moskva vyhrožovala, ukrajinské síly zasahovaly ruské rafinerie stovky kilometrů za frontovou linií. A prezident Zelenskyj oznámil, že nové hluboké údery jsou naplánované a síly připravené.

Vícedenní vlna, ne jeden úder

Ruská rétorika o „konci ukrajinské energetiky“ zní dramaticky, ale je potřeba ji číst přesně: nejde o doloženou schopnost jedním úderem vypnout celou zemi. Jde o nátlakový rámec před zimou 2025/2026, který má zasáhnout elektřinu, teplo i psychiku civilistů.

Samotná vlna útoků z přelomu srpna to potvrzuje. Nebyl to jeden masivní úder, ale série trvající několik dní. Každá noc přinesla jiný objem a jiné cíle, ale logika byla stejná: kumulativní tlak na protivzdušnou obranu, infrastrukturu a morálku. Už 31. srpna útok poškodil energetické zařízení u Oděsy a přes 29 tisíc odběrných míst zůstalo bez proudu. A to ještě nebyla zima.

Podle analýzy Mezinárodní energetické agentury je ukrajinská energetická soustava po opakovaných útocích v předchozích zimách křehká a zranitelná. Totální kolaps z dostupných dat potvrdit nelze, ale riziko rozsáhlých lokálních až regionálních výpadků je reálné. Rusko nemusí „vypnout celou Ukrajinu“; stačí opakovaně zasahovat rozvodny, teplárny a přenosovou síť, aby miliony lidí v mrazu zůstaly bez tepla a světla.

Propaganda naráží na fakta

Ruská strana ve stejném období tvrdila velké úspěchy své jarně-letní kampaně 2025. Ukrajinský generální štáb to 30. srpna veřejně rozebral a odmítl jako pokus vydávat přání za realitu. A právě tady je klíčový kontext: armáda, která se má považovat za druhou nejsilnější na světě, už třetím rokem nedokáže zlomit odpor početně slabšího protivníka. Ukrajina přitom využívá inovace, od námořních dronů přes elektronický boj až po hluboké údery vlastní výroby, a rozdíly v síle tím systematicky stírá.

Maximalistická rétorika o „konci“ energetiky je větší než to, co Rusko reálně předvádí. Ano, útoky jsou ničivé a civilisté umírají. Ale formulace o totálním zničení slouží primárně jako psychologický nátlak, a zároveň jako vnitropolitický signál pro ruské publikum, že válka „postupuje podle plánu“. Což prokazatelně nepostupuje.

Co Rusko čeká v odvetě

Zatímco Moskva vyhrožuje, Kyjev jedná. Už 28. srpna, ve stejný den, kdy na Ukrajinu dopadla největší vlna dronů, ukrajinský generální štáb potvrdil zásahy na Afipský a Kujbyševský rafinérský závod a další logistické objekty hluboko na ruském území.

O tři dny později Zelenskyj po poradě s hlavním velitelem Syrským veřejně oznámil, že „síly a prostředky jsou připraveny“ a „nové hluboké údery byly naplánovány“. Není to prázdná fráze. Ukrajina v posledních měsících opakovaně prokázala schopnost zasahovat ruské rafinerie, sklady paliv a logistické uzly stovky kilometrů od fronty. Efekt není paralýza Ruska přes noc, ale systematický tlak na paliva, exportní kapacity a pocit bezpečí v zázemí.

A právě v tom spočívá ironie ruských hrozeb. Moskva útočí na ukrajinskou energetiku a zároveň si tím otevírá vlastní zranitelnost, protože každý masivní útok na civilní infrastrukturu legitimizuje ukrajinskou odvetu proti ruským energetickým aktivům. Rusko si nemůže dovolit přijít o další rafinérské kapacity, které už teď nestačí pokrývat válečné potřeby.

Reakce spojenců a český kontext

Generální tajemník NATO Mark Rutte 28. srpna explicitně zmínil masivní zasažení civilistů a civilní infrastruktury v Kyjevě a zdůraznil nutnost udržet Ukrajinu zásobenou a silnou. České ministerstvo zahraničí dva dny poté na jednání ministrů EU v Kodani tlačilo na 19. balík sankcí proti Rusku a využití zmražených ruských aktiv.

Pro Česko má eskalace i praktický rozměr. Ke konci roku 2025 žilo v ČR téměř 613 tisíc občanů Ukrajiny, největší cizinecká skupina v zemi. UNHCR varuje před novou dislokací způsobenou zesílenými útoky a obavami z nadcházející zimy. Pokud Rusko svou hrozbu proti energetice naplní byť jen částečně, tlak na odchod dalších Ukrajinců z vlasti zesílí, a Česko bude jednou z prvních destinací.

Zima jako zbraň, a jako past

Rusko se snaží proměnit zimu v nátlakový nástroj. Dělalo to v roce 2022, znovu v roce 2023 a chystá se na to i letos. Ukrajina tehdy přežila bez katastrofického kolapsu dodávek tepla, ale soustava je po třech letech útoků výrazně oslabená. Každý další zásah rozvodny nebo teplárny ubírá z rezerv, které už jsou tenké.

Jenže zima je zbraň, která se může obrátit i proti útočníkovi. Ruská logistika závisí na palivech z rafinerií, které Ukrajina umí zasáhnout. Ruská ekonomika závisí na exportu energetických surovin přes terminály, které leží v dosahu ukrajinských dronů. A ruská veřejnost, zvyklá na narativ o rychlém vítězství, se každou zimu ptá, proč válka stále trvá.

Moskva hrozí koncem ukrajinské energetiky. Kyjev odpovídá plameny nad ruskými rafinériemi. Kdo z této výměny vyjde hůř, nerozhodne rétorika, rozhodne příští zima.