Američtí generálové varují ministra obrany: „Válka proti Íránu oslabuje USA jinde ve světě.“ Asi to nebylo nejlepší rozhodnutí

Dne 30. srpna 2026 zveřejnil deník The Washington Post obsah klasifikovaného dokumentu Pentagonu, takzvaného Secretary of Defense’s Orders Book ze 14. srpna 2026. Nejde o žádný interní e-mail ani neformální stížnost. SDOB je dokument, který ministr obrany Pete Hegseth osobně podepisuje zhruba každé dva týdny a který určuje, kam americké jednotky jedou, co s sebou vezmou a jak dlouho tam zůstanou. Sám Hegseth ho v únoru 2025 na setkání s pracovníky Pentagonu popsal jako jeden z nejcitlivějších nástrojů řízení sil. A právě v tomto dokumentu se objevily formální nesouhlasy vrcholných velitelů s tím, kam se válka proti Íránu ubírá.

Kdo přesně varoval, a jak tvrdě

Formulace „američtí generálové“ zakrývá konkrétní jména a konkrétní procedurální kroky. Podle osob obeznámených s hodnocením popsaným The Washington Post dali formální nesouhlas, v americké vojenské terminologii „non-concur“, tito velitelé:

• Admirál Samuel Paparo, velitel Indo-pacifického velitelství (INDOPACOM)
• Generál Alexus Grynkewich, velitel Evropského velitelství (EUCOM)
• Admirál Daryl Caudle, náčelník námořních operací
• Velitel Jižního velitelství (SOUTHCOM); veřejný přepis jméno neuvádí, ale v daném období tuto funkci zastával generál Francis L. Donovan

Dva další šéfové, generál Randy George (armáda) a generál Kenneth Wilsbach (letectvo), s prodloužením formálně souhlasili, ovšem s výslovným upozorněním na významné riziko.

V americké vojenské proceduře není „non-concur“ kosmetická poznámka pod čarou. Podle instrukce Sboru náčelníků štábů jde o závažný kritický nesouhlas, který se automaticky zvedá na vyšší úroveň rozhodování. Když ho vysloví čtyři čtyřhvězdičkoví velitelé najednou, není to reptání. Je to alarm.

Co přesně válka vysává

Šest měsíců po zahájení konfliktu (prezident Trump válku s Íránem spustil na konci února 2026) drží americký CENTCOM přes 50 tisíc vojáků v pohotovosti na Blízkém východě. Část jednotek má zůstat do září 2026, část až do roku 2027. Prvky 82. výsadkové divize, mobilizované v březnu 2026, čelí prodloužení nasazení na celý rok.

Ale nejde jen o lidi. Jde o špičkové kapacity, které potřebuje zbytek planety:

• Torpédoborce: Caudle podle reportu sdělil Hegsethovi, že k nasazení je připravena sotva čtvrtina flotily. Čtvrtina. Pro námořnictvo, které má současně odstrašovat Čínu v Jihočínském moři a hlídat atlantické trasy pro NATO, je to číslo, u kterého se zastavíte.
• Letadlové skupiny: Odčerpány z Pacifiku do oblasti Perského zálivu.
• Protivzdušná obrana: Patrioty jsou přetížené dvojnásobně, válkou proti Íránu i předchozími dodávkami Ukrajině.
• Údržba: Prodloužené rotace znamenají kratší intervaly mezi nasazeními a horší stav techniky.

EUCOM, INDOPACOM i SOUTHCOM přišly o lodě, letadla a další prostředky. Report výslovně spojuje vyčerpání zásob s ohrožením schopnosti plnit závazky k obraně samotného amerického území.

Dvě rozhodnutí, jedno narůstající riziko

Problém neleží v jediném momentu. Leží ve dvou rozhodnutích, která se navzájem násobí. Prvním byl Trumpův rozkaz k zahájení války; Hegseth 22. června 2026 na oficiálním briefingu Pentagonu potvrdil, že úder Operation Midnight Hammer provedl CENTCOM „na prezidentův rozkaz“ a označil ho za „drtivý úspěch“. Druhým jsou Hegsethovy opakované podpisy v orders booku, které z krizového navýšení sil udělaly otevřený závazek bez jasného koncového data.

Veřejně ministr mluví o úspěchu. Interně mu jeho vlastní velitelé říkají, že pokračování ohrozí připravenost proti jiným krizím. Ten rozpor je jádrem celého úniku.

Podle nás je největší problém právě tady: z „krátké akce“ vzniká dlouhá regionální válka, která spaluje kapacity potřebné jinde. A část velení se proti tomu staví už ne rétoricky, ale procedurálně, formálním zápisem nesouhlasu do dokumentu, který ministr sám považuje za klíčový.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Hegseth už v únoru 2025 veřejně tlačil evropské spojence, aby převzali větší díl vlastní obrany. Americký velvyslanec při NATO v květnu 2025 řekl, že Washington zahájí ještě v tom roce debatu o snižování stavů v Evropě. Hegseth na bezpečnostním fóru Shangri-La Dialogue označil Indo-Pacifik za hlavní prioritu a Evropě vzkázal, že americká přítomnost na kontinentu „nemusí trvat věčně“.

Válka proti Íránu tuto dynamiku urychluje. Ne proto, že by Pentagon okamžitě rušil alianční záruky, to z úniku neplyne. Ale proto, že stejné Patrioty, stejné torpédoborce, stejné průzkumné letouny a stejné údržbové kapacity nemůžou být současně v Perském zálivu, v Pacifiku a v Evropě. Každý další měsíc operací na Blízkém východě zužuje prostor pro všechno ostatní.

Pro Českou republiku a další středoevropské spojence to znamená jediné: větší tlak na vlastní přezbrojení, rychlejší doplňování protivzdušné obrany, munice a logistiky. Bezpečnostní záruky NATO tím automaticky nemizí. Jejich praktické naplňování ale bude náročnější a dražší.

Historická paralela, která kulhá

Nabízí se srovnání s érou Iráku a Afghánistánu, kdy USA vedly dvě dlouhé pozemní kampaně současně. Ale dnešní situace je jiná. AP na konci srpna 2026 stále uvádí, že do Íránu nebyly nasazeny americké pozemní jednotky uvnitř země. Nejde o pohlcování statisíců vojáků v pouštních základnách. Jde o spalování toho nejdražšího a nejhůře nahraditelného: letadlových skupin, řízených střel, bombardérů, systémů protivzdušné obrany a údržbových cyklů, které mají svůj pevný rytmus a nedají se zrychlit politickým rozkazem.

Právě proto je varování velitelů tak neobvyklé. Čtyři geografická velitelství a náčelník námořních operací řekli totéž ve stejném dokumentu ve stejný okamžik. To není náhoda ani koordinovaná vzpoura. Je to důsledek toho, že všichni soutěží o stejné limitované kapacity, a všem docházejí.

Hegseth orders book podepsal. Generálové svůj nesouhlas zapsali. Teď je otázka, kdo z nich bude mít pravdu, a kolik to bude stát.