„Katastrofa už klepe na dveře,“ varuje ruský profesor. Centrální banka se tváří, že je vše v pořádku, ale ekonomika se hroutí

Dne 1. září 2026 publikoval Marat Baširov, profesor moskevské Vysoké školy ekonomické, na svém telegramovém kanálu komentář, který ruský ekonomický establishment nemohl přejít mlčením. Slovo „katastrofa“ v něm nepoužil jako metaforu. Baširov popsal konkrétní mechanismus: vláda tlačí investice, aby splnila národní cíle do roku 2030, jenže Bank of Russia drží úrokové sazby tak vysoko, že si firmy nemohou dovolit půjčovat. Výsledkem není jednorázový šok, ale pozvolný rozchod dvou logik uvnitř jednoho státu, válečně-investiční a protiinflační. A právě ten rozchod podle Baširova dříve či později skončí hospodářskou recesí. První příznaky přitom už jsou na stole.

Čísla, která centrální banka raději nezdůrazňuje

Když Bank of Russia 24. července snížila klíčovou sazbu na 14 procent, znělo to jako úleva. Jenže ve stejném balíku dokumentů potichu přepsala vlastní výhled. Inflaci pro rok 2026 zvedla z původních 4,5–5,5 procenta na 6–7 procent. Růst HDP stlačila na 0,0 až 1,0 procenta. Investice do fixního kapitálu? Prognóza nově počítá s rozmezím minus 1,5 až plus 0,5 procenta.

A pak jsou tu tvrdá čísla z reálné ekonomiky, která prognózy už dohánějí:

• Investice do fixního kapitálu v prvním čtvrtletí 2026 klesly meziročně o 14,3 procenta. Oznámil to sám ministr hospodářského rozvoje Maxim Rešetnikov a výslovně přitom zmínil vliv vysokých sazeb.
• Průmyslová výroba v květnu klesla o 0,7 procenta meziročně. Zpracovatelský průmysl se sotva udržel nad nulou (+0,5 %), ale rafinérie spadly o 13,5 procenta a metalurgie o 12,8 procenta.
• Vytížení výrobních kapacit kleslo ve druhém čtvrtletí na 76,9 procenta z 77,6 procenta.
• Podnikatelský sentiment podle vlastního monitoringu centrální banky byl v srpnu záporný: minus 2,4 bodu.

Sama guvernérka Elvira Nabiullinová v červenci připustila, že prognóza počítá s obnovou poškozených výrobních kapacit teprve do konce roku. Jinými slovy: regulátor ví, že kapacity vypadávají. Jen to nečte jako krizi.

Proč se banka tváří klidně

Odpověď má jméno a příjmení. Alexej Zabotkin, první náměstek guvernérky, v červnu prohlásil, že o „přechlazení“ ekonomiky nemůže být řeč, dokud nezaměstnanost zůstává na 2,2 procenta, blízko historického minima. Trh práce je napjatý, lidé pracují, takže z pohledu centrální banky ekonomika nespadla do propasti.

Ještě výmluvnější byl 1. září, ve stejný den, kdy Baširov mluvil o katastrofě, poradce guvernérky Kirill Tremasov. Řekl, že bance „nic nebrání“ vést politiku tak, aby se inflace v příštím roce vrátila ke čtyřem procentům. Letošní odchylku vysvětlil jednorázovými šoky: zdražením paliv, změnami daní, úpravami tarifů. Podle této logiky jde o dočasné výstřelky, ne o systémový problém.

Problém je, že tuhle logiku centrální banka opakuje rok co rok, a rok co rok návrat ke čtyřprocentní inflaci odsouvá. Nyní oficiálně mluví o roce 2027. Baširov to čte jako další odklad v řadě.

14 procent versus zbytek světa

Aby bylo jasné, v jakém režimu ruská ekonomika operuje: klíčová sazba Bank of Russia je 14 procent. Těsně před invazí na Ukrajinu v únoru 2022 byla 9,5 procenta. Evropská centrální banka drží depozitní sazbu na 2,25 procenta. Americký Fed na 3,5–3,75 procenta. Česká národní banka na 3,75 procenta.

Ruská sazba je tedy zhruba čtyřnásobkem západních úrovní a výrazně nad vlastní předválečnou hodnotou. A podle projektu měnové politiky na roky 2027–2029, který Bank of Russia zveřejnila 31. srpna, se návrat do takzvaného neutrálního pásma 7,5–8,5 procenta neplánuje dříve než v roce 2029. Tři roky drahých peněz. Tři roky, během nichž si firmy budou dvakrát rozmýšlet každou investici.

Strukturální primární deficit federálního rozpočtu má přitom podle téhož dokumentu klesat ze dvou procent HDP v roce 2026 na nulu, rovněž až v roce 2029. Stabilita je v tomto scénáři vykupována dlouhým obdobím utažených šroubů.

Dva státy v jednom

Jádro problému, na který Baširov ukazuje, není technické. Je politické. Bank of Russia je ze zákona nezávislá na ostatních federálních orgánech, není orgánem státní moci a měnovou politiku provádí samostatně. Vláda odpovídá za plnění národních cílů, modernizaci infrastruktury, rozvoj průmyslu, sociální programy. Ale podmínky financování těchto cílů určuje někdo jiný.

Když ministr Rešetnikov v červnu veřejně spojil propad investic s vysokými sazbami, de facto ukázal prstem na centrální banku. Když Baširov mluví o „rassynchronu“, rozchodu mezi vládou a regulátorem, popisuje situaci, v níž jedna ruka buduje a druhá utahuje kohoutky.

Pro válečnou ekonomiku je to obzvlášť nebezpečná kombinace. Stát musí současně financovat armádu, sociální výdaje i civilní rozvoj. Recese by stlačila daňové výnosy a zmenšila prostor pro všechno najednou. Krátkodobě to neznamená, že Rusku „dojdou peníze na válku“; autoritářský režim dokáže upřednostnit armádu na úkor zbytku. Ale dlouhodobě se zmenšuje schopnost obnovovat průmyslové a vojenské kapacity, a právě to může ovlivnit délku a intenzitu konfliktu na Ukrajině.

Co z toho plyne pro Česko

Přímý dopad ruské sazby na české domácnosti je nulový. Nepřímý nikoli. Slabší ruská ekonomika zvyšuje volatilitu na komoditních trzích; centrální banka sama snížila předpokládanou cenu ropy na 60 dolarů za barel pro rok 2026 a 50 dolarů střednědobě, ale zároveň počítá s vysokou citlivostí na geopolitické výpadky. Pro české firmy a domácnosti to znamená spíš nepředvídatelnější ceny energií než automaticky levnější účty.

Z bezpečnostního hlediska je podstatnější jiný závěr. Ekonomika, která tři roky poběží s utaženými šrouby, klesajícími investicemi a průmyslem balancujícím kolem nuly, postupně ztrácí schopnost vést dlouhou vyčerpávací válku bez viditelných obětí na domácí frontě. Není to zkrat, který válku ukončí přes noc. Je to opotřebení, které se kumuluje.

Baširov neříká, že Rusko zkolabuje zítra. Říká, že mechanismus kolapsu už běží, a centrální banka se tváří, že ho nevidí. Její vlastní čísla přitom svědčí o opaku.