Americký admirál tvrdí, že našel Atlantidu, a ukázal „fotografie“ ze dna oceánu. Souřadnice ale odmítá prozradit

Tim Gallaudet není youtuber s bláznivou teorií ani amatérský potápěč s bujnou fantazií. Třicet dva let sloužil v americkém námořnictvu, vedl Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) a v listopadu 2024 svědčil před Kongresem. Když takový člověk v podcastu American Alchemy prohlásí, že jeho tým identifikoval na dně Atlantiku oblast odpovídající Platónovu popisu bájného ostrova, svět zpozorní. Jenže mezi tvrzením a důkazem leží propast, a ta je v tomto případě hluboká jako oceán sám.

Co admirál vlastně tvrdí

Gallaudet v rozhovoru z 24. srpna 2026 popsal, že disponuje neveřejnými vysokorozlišovacími batymetrickými daty, tedy detailní trojrozměrnou mapou reliéfu mořského dna. Na ní prý jeho tým rozpoznal terénní rysy, které odpovídají tomu, co starověký filosof Platón vylíčil ve svých dialozích: soustředné prstence pevniny a vody, kanálový systém konkrétních rozměrů, stopy po organizované zástavbě.

Slovo „fotografie“ si zaslouží uvozovky. Nejde o snímky pořízené kamerou na mořském dně. Jde o vizualizace dat ze sonaru, počítačově zpracované obrazy podmořské topografie. Fyzik Max Derakhshani měl pro tým vyvinout algoritmus, který s vysokou pravděpodobností odlišuje přírodní útvary od struktur vytvořených člověkem. Název algoritmu, jeho validační data, chybovost ani trénovací vzorek ale veřejně nikdo nepředstavil.

Proč chybí souřadnice

Gallaudet odmítá prozradit polohu lokality. Veřejně uvádí dva důvody: je vázán dohodou o mlčenlivosti (NDA) a data jsou proprietární, tedy v soukromém vlastnictví. Nejde o utajení státem potvrzeného archeologického naleziště, ale o ochranu komerčně držených informací, ke kterým veřejnost nemá přístup.

Moderátor v rozhovoru zmínil Azorskou plošinu. Gallaudet tuto spekulaci nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. Pracujeme tedy s tím, že lokalita leží někde v Atlantiku, nic konkrétnějšího veřejně neexistuje.

Do projektu se podle Gallaudeta zapojil Victor Vescovo, americký průzkumník, který absolvoval expedici Five Deeps a opakovaně sestoupil do Challenger Deep, nejhlubšího bodu světového oceánu. Vescovo disponuje plavidlem i hlubokomořskou technikou schopnou operovat v extrémních podmínkách. Gallaudet zmínil, že nově oslovený „dobře financovaný výzkumník s lodí a ROV“ by mohl expedici uskutečnit ještě v létě 2026. Pevné datum ale nezaznělo.

Zapojení Vescova zvyšuje technickou prestiž případné výpravy. Samo o sobě ale nedokazuje nic o Atlantidě.

Autorita mluvčího není totéž co důkaz

Tady je třeba být důrazný. Gallaudetova kariéra mu dává přístup k oceánografickým datům, jaký běžný badatel nemá. Svědčil před americkým Kongresem, řídil federální agenturu s tisíci zaměstnanci. To z něj ale nedělá archeologa a jeho tvrzení nenahrazuje to, co věda vyžaduje: veřejně dostupná data, nezávislé ověření, terénní verifikaci, dataci nálezů a recenzovanou publikaci.

NOAA sama dlouhodobě upozorňuje, že pravoúhlé obrazce a „ulice“ viditelné na některých mapách mořského dna jsou pouhými artefakty mapovacího procesu, stopami po průjezdu lodi se sonarem, nikoli pozůstatky zaniklých měst. Česká archeologie, jak vyplývá z materiálů Akademie věd ČR, pracuje se stejným principem: dálkový průzkum je legitimní nástroj, ale tvar nálezu je jen začátek. Rozhoduje kontext, laboratorní analýza a mezioborové ověření. Seriózní archeologie navíc stojí na dokumentaci a sdílení výsledků, ne na neveřejném náhledu do dat chráněných smlouvou o mlčenlivosti.

Co vlastně Atlantida má být

Platón popsal Atlantidu ve dvou dialozích, Tímaiovi a Kritiovi, kolem roku 360 před naším letopočtem. Nejde o mlhavou legendu. Text je překvapivě konkrétní: popisuje mohutný ostrov s úrodnou rovinou, centrálním pahorkem obklopeným střídajícími se prstenci pevniny a vody, mosty, přístavy, kanály, Poseidónovým chrámem zdobeným zlatem a stříbrem i vzácným kovem zvaným orichalkon. Atlantida měla být námořní velmocí, která ovládala území až k Egyptu, než ji během jediného dne a noci pohltilo moře.

Právě ta konkrétnost, rozměry, materiály, urbanistický plán, živí snahu číst Platónův text jako mapu, ne jako filozofickou alegorii.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Kam teorie Atlantidu nejčastěji umísťují

Platón lokalizoval bájný ostrov „za Héraklovy sloupy“, tedy za Gibraltarský průliv, směrem do Atlantiku. Odtud dvě nejsilnější moderní větve hledání:

• Azorská plošina — podmořská vyvýšenina v centrálním Atlantiku, kde sopečná aktivita a tektonické pohyby teoreticky mohly potopit rozsáhlý kus pevniny. Právě sem směřují spekulace kolem Gallaudetova projektu, byť on sám lokaci nepotvrdil.
• Oblast u Cádizu — britský archeolog Michael Donnellan a jeho projekt Atlántica dlouhodobě zkoumají podmořské struktury u jižního pobřeží Španělska. Donnellanův tým používá multibeam sonar a LiDAR a mluví o soustředných útvarech na dně, které prý odpovídají Platónovu popisu. Na rozdíl od Gallaudeta je Donnellan v lokalizaci veřejně konkrétní.

Existují i desítky dalších teorií, od Santorini přes Saharu po Antarktidu, ale v kontextu současné kauzy dominují právě tyto dvě atlantské stopy.

Proč je tak těžké Atlantidu najít

I kdyby Atlantida skutečně existovala a ležela na dně oceánu, její nalezení by zůstávalo mimořádně obtížné. Podle NOAA by jediná loď vybavená multibeam sonarem potřebovala na zmapování celého oceánského dna téměř tisíc let. Mapování vyžaduje pomalý, systematický pohyb a obrovské množství průjezdů.

A mapa je teprve začátek. Ověření nálezu v hloubce několika kilometrů znamená vyslat dálkově ovládaný robot (ROV) nebo posádkovou ponorku do prostředí, kde panuje tma, teploty blízké nule, korozivní slané prostředí a tlak dosahující téměř šestisetnásobku atmosférického tlaku na hladině. Komunikace s povrchem je pomalá, operační čas omezený, každý ponor stojí statisíce až miliony korun.

Mapa zkrátka ještě není nález. Je to jen vytipování cíle.

Gallaudetovo jméno zvedá sázky celého příběhu. Ale skutečný průlom začne teprve ve chvíli, kdy z neveřejné mapy vzniknou veřejně kontrolovatelná data: souřadnice, surová batymetrie, datované vzorky, recenzovaná studie. Do té doby je „nalezení Atlantidy“ příslib expedice, ne archeologický objev.